Poruba (Ostrava)

Z Multimediaexpo.cz

Verze z 23. 6. 2012, 20:28; Sysop (diskuse | příspěvky)
(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)


Poruba je někdejší obec, roku 1957 připojená k Ostravě, od 24. listopadu 1990 jeden z městských obvodů statutárního města Ostravy. Rozkládá se na západě města, v jeho slezské části a je jedním z nejlidnatějších ostravských obvodů. Území městské části se skládá z celých katastrálních území Poruba a Poruba-sever. Území městského obvodu Poruba je jakoby „klínem“ katastrálního území městského obvodu Pustkovec rozděleno na dvě téměř oddělené části, které jsou propojeny jen úzkým koridorem silniční komunikace v Martinovské ulici. Nejstarší částí obvodu je tzv. stará Poruba, původní obec, jejíž historické kořeny sahají až do středověku. Většina z 75 000 obyvatel však žije v sídlištní zástavbě, která byla budována od počátku 50. let 20. století. Na území obvodu nejsou větší průmyslové závody, obyvatelé většinou pracují v jiných částech Ostravy. Nachází se zde několik základních a středních škol. Od roku 1973 v Porubě sídlí Vysoká škola báňská - Technická univerzita Ostrava.

Obsah

Název

Název Poruba byl pravděpodobně odvozen od rubání stromů a souvisí ze způsobem založení obce. Z roku 1655 je doložen také německý název Hannersdorf.

Symboly

Znak a prapor byly uděleny usnesením Rady města Ostravy číslo 2278/64 z 24.08.1993.

Znak

Polcený štít; v pravém zlatém poli vyniká půl slezské orlice, levá polovina červeno-modře dělena, nahoře zlatá hlavice berly, dole zkřížená zlatá hornická kladívka.

Prapor

Avers opakuje znak, revers tvoří tři vodorovné pruhy, žlutý, červený a modrý.

Historie

K založení Poruby došlo ve 13. století na území pokrytém hraničním hvozdem, který se rozkládal od Opavy k Těšínu a byl přirozenou ochranou hranic. Vrchnost začala území kolonizovat a hospodářsky využívat. Osada Poruba byla založena podél potoka Porubka.[1]

  • Ves Poruba je poprvé připomínána v roce 1377, kdy náležela k Třebovicím. Třebovice vlastnil Beneš z Kravař, který byl též držitelem Bílovce, Krumlova, Klimkovic a jednoho dílu Svinova.
  • Další zmínka o Porubě je z roku 1393, kde se uvádí Stach z Poruby jako man olomouckého biskupství.
  • 1434 byla ves prodána bratrům Janu Sobkovi a Matějovi z Kornic.
  • 1451 prodána Střelům z Chechla. V roce 1513 zdědila třebovické panství včetně Poruby Markéta Střelová z Chechla, později provdána Bzencová z Markvartovic.
  • 1553 po smrti Jindřicha Bzence se Poruba odpoutala od Třebovic. Porubskou tvrz, ves i dvůr zdědil jeho syn Odřej Bzenec z Markvartovic. Ten zakoupil později klimkovické panství (Klimkovice, Lagnov, Martinov, dvůr Hýlov, díly Polanky a Svinova). V roce 1578 zdědil Třebovice s dalším svinosvkým dílem. Olomoucký biskup Stanislav II. Pavlovský mu v roce 1593 svěřil své léno na vsi Zábřeh, Starou Bělou a Výškovicemi. V roce 1573 vystavěl v renesančním slohu porubský zámek a v roce 1578 zámek v Klimkovicích. 1592 se stal hejtmanem opavského knížectví. Tuto funkci však prakticky nezastával, protože byl v roce 1595 zastřelen. Po smrti Ondřeje Bzence ves změnila několikrát majitele: Kryštof Bzenec, Jindřich Vanecký z Jemničky (1599), Skrbenští z Hříště a Oppersdorfové (1689).
  • Před rokem 1720 prodal Hrabě Oppersdorf ves Porubu Jindřichu Vilému Wilczkovi z Dobré Zemice. Rod Wilczků připojil Porubu k vlastnímu klimkovickému panství a byl vlastníkem nejlepších pozemků až do roku 1945. O část z nich přišli v roce 1924 při první pozemkové reformě.
  • Vlivem místního učitelstva a starosty obce byla 7.prosince 1906 založena dětská opatrovna (mateřská škola) v prostorech domu č.57 naproti obecní škole.
  • 1921 Poruba měří 817 ha 48 arů, největším vlastníkem půdy hrabě Vlček - 21620 arů. Rozdělení celkové plochy dle kultur: orná půda 556 ha 56 a, louky 85 ha 47 a, lesy 65 ha 22 a, pastviny 46 ha 85 a, zahrady 20 ha 85 a, rybníky 7 ha 55 a, plochy neplodné a zastavené 34 ha 98 a.[2]
  • 9.října 1938 byla Poruba obsazena nacistickým vojskem a připojena k německému státu jako součást Sudetské župy.
  • 27.-29.dubna 1945 osvobodila Porubu po těžkých bojích Rudá armáda. Škody způsobené válkou se odhadovaly na 37 mil. předválečných korun.
  • Počátek padesátých let 20. století znamenal zlom ve vývoji Poruby. Záměrem tehdejších úřadů bylo vybudovat na katastrálním území Poruby nové centrum Ostravy, která se stávala průmyslovým centrem Československa. Pozemky rozkládající se severně od původní vesnice Poruba byly vybrány zejména na zkonfiskovaných polích hraběte Wilczeka a nuceně vykoupených polích porubských rolníků. Dalšími faktory pro výběr pozemků bylo, že se jedná o oblast mimo poddolování, a že převládají jihozápadní větry, díky čemuž byly veškeré exhaláty z továren odnášeny na opačnou stranu.
  • 1951 začala výstavba nového sídliště Poruba. V roce 1957 se Poruba stala součástí města Ostravy.

Škola je v Porubě již od roku 1650. Až do 19. století do ní chodily i děti ze sousedních obcí Třebovice, Svinov a Vřesina. Ve zdejší škole vyrostl i hudební skladatel Ilja Hurník (nar. 1922).

Porubská radnice a továrna Carman

Průmyslový rozvoj

Průmyslový rozmach Moravské Ostravy na přelomu 19. a 20. století nijak podstatně neovlivnil život obce, která si zachovávala svůj zemědělský charakter. První továrna na výrobu nábytku s parní pilou a velkoobchodem dříví Ignáce Blažeje byla založena v roce 1903. V roce 1928 zaměstnávala 120 dělníků a 12 úředníků. Dnes stojí na její místě závod na výrobu dřevěných dveří společnosti Carman a.s. V roce 2.srpna 1925 byla Poruba napojena na místní dráhu Svinov-Vřesina. Dráha, prodloužena v r.1927 do Kyjovic - Budišovic, umožnila spojení s průmyslovým centrem města a naopak občanům ostravské aglomerace zpřístupnila malebnou přírodu v údolí říčky Porubky.

Obyvatelstvo

Obyvatelstvo Poruby se tradičně živilo především zemědělstvím. Podle karolinského katastru z let 1724-1738 žilo v Porubě 21 sedláků, jeden mlynář a 21 zahradníků. Dále byly v Porubě dva panské dvory. V 2. polovině 19.století a na počátku 20. století se většina obyvatel nadále živila zemědělstvím. Někteří dojížděli za prací do ostravských průmyslových závodů, a někteří našli práci v porubské továrně na nábytek, založené v r. 1903 Ignácem Blažejem. V roce 1804 bylo v Porubě 75 domů s 574 obyvateli. V roce 1845 622 obyvatel, 75 domů s 138 rodinami, z nichž 126 se zabývalo zemědělstvím. V roce 1851 610 obyvatel V roce 1869 674 obyvatel V roce 1880 840 obyvatel V roce 1890 911 obyvatel V roce 1900 1127 obyvatel V roce 1910 1403 obyvatel V roce 1921 1554 obyvatel V roce 1936 počet domů stoupl na 272 V roce 1930 1880 obyvatel V roce 1939 žilo v Porubě 1754 obyvatel.[3] V roce 1946 1500 obyvatel, úbytek byl dán stěhováním před okupací, vystěhováním železničářských rodin během okupace a odchodem rodin do pohraničí po válce.[4] V roce 1949 1546 obyvatel Po roce 1951 se začal počet obyvatel prudce zvyšovat. Během následujících třiceti let se Poruba stala z původní zemědělské obce městem pro skoro sto tisíc obyvatel.Pád komunismu v roce 1989 a následující změny znamenaly obrat i v demografickém vývoji Poruby. V 90. letech 20. století počet obyvatel začal klesat. 1.1.2009 celkem 70.898 1.1.2010 70.789 z toho 1.012 cizinců 1.1.2011 69.858 z toho 1.092 cizinců

Správa obce

  • 1850 - 1918 příslušnost Poruby k politickým a soudním okresům: V období 1850 - 1855 patřila obec k politickému okresu opavskému a soudnímu okresu klimkovickému. V letech 1855 - 1868 spadala Poruba do působnosti smíšeného okresního úřadu klimkovického. V r.1868 došlo k obnovení stavu z r.1850. Ke změně došlo 1.září 1896, kdy zahájilo svou činnost nové okresní hejtmanství v Bílovci, k němuž byly přičleněny soudní okresy Bílovec a Klimkovice (tedy i Poruba) z politického okresu opavského.

Vzhledem k dochování obecních a školních kronik jen od roku 1870, lze provést následující výčet starostů obce. Historické dokumenty obce Poruba byly ve velké míře zničeny při požáru Obecního domu při bombardování na konci druhé světové války.

  • 1615 porubským fojtem je zmiňován Matěj Sladký,
  • 1722 fojt Andris Besta,
  • 1734 fojt Jan Besta [5]
  • 1870 - 1871 starosta František Malík, rolník
  • 1874 starosta Josef Hurník, rolník
  • 1880 starosta Antonín Žídek, panský pokladník
  • 1886 starosta Ignác Bárta, rolník
  • 1889 starosta Leopold Švidernoch, hostinský
  • 1889 - 1907 starosta obce Antonín Besta, rolník
  • 1907 - 1918, starosta Josef Tichý, rolník [3]
  • Po obecních volbách v roce 1919 se správy obce Poruba ujalo 18-členné zastupitelstvo a starostou se stal František Lazar.
  • 1923 po obecních volbách bylo vytvořeno 24-členné zastupitelstvo a starostou se stal Ludvík Dědoch.
  • 1927, 1931 znovuzvolen v obecních volbách starosta Ludvík Dědoch
  • 1938 Hned po obsazení Poruby německým vojskem přešla správa obce do německých rukou. Do čela obce byl postaven Josef Lorenz, který vykonával funkci starosty až do roku 1943. Po narukování starosty Josefa Lorenze k vojsku nastoupil na jeho místo němec Schuppler z Lanškrouna.
  • 1950 proběhla reorganizace MNV a na místo odvolaného předsedy Josefa Gelnara nastoupil Mojmír Tesař
  • V období mezi rokem 1950 a 1989 byli v Porubě následující předsedové:

František Turhanovský Antonín Janta Františka Novotná Ing.Mojmír Strakoš

Starostové po roce 1989

Památky

Kostel sv. Mikuláše

Kostel sv. Mikuláše

Jednou z nejstarších dochovaných památek Poruby je kostel svatého Mikuláše, který údajně už od 15. století poskytoval duchovní služby nejen obyvatelům obce Poruba, ale i okolním obcím Vřesina, Svinov (do r. 1929) a Třebovice (do r. 1906). Obraz Sv. Mikuláše s berlou, patrona zdejšího kostela, měla kdysi ve znaku i obec Poruba. Dnešní podobu kostel získal po stavebních úpravách v letech 1788–1793. Věž byla vystavěna v roce 1808.

Porubský zámek

Okolo roku 1573 byl v renesančním slohu vystavěn porubský zámek. Sloužil jako sídlo rodu Markvartoviců. V roce 1993 byl už téměř zničený zámek opraven jeho novým majitelem p. Statisem Prusalisem.

Sorela

První porubský stavební obvod byl postaven v 50. letech 20. století ve stylu socialistického realismu, tzv. Sorela.

Zajímavosti

  • Poruba má největší letní koupaliště s uměle vybudovanou nádrží nejen v České republice, ale i ve střední Evropě, které představuje celkovou vodní plochu 41 200 m2 s obřími 55metrovými skluzavkami a toboganem a 70 000 m2 zelených ploch. Koupaliště má délku 380 m a šířku 220 m.
  • V Porubě na Vřesinské ulici najdeme druhý největší bludný balvan (největší se nachází v Ostravě-Kunčicích). Může se pyšnit absolutně nejdelší osou v České republice. Porubský bludný balvan není v Ostravě jediný. Na ostravském výstavišti Černá louka můžeme nalézt již zmiňovaný Kunčický bludný balvan, Pustkovecký bludný balvan a Rovninské bludné balvany.
  • V Porubě je univerzitní kampus Vysoké školy báňské - Technické univerzity, nejrozsáhlejší v Ostravě.
  • V Porubě ve fakultní nemocnici se nachází největší krevní centrum v České republice.

Související články

Panorama Poruby z Fakultní nemocnice, pohled směrem na centrum Ostravy

Reference

  • Dějiny Ostravy, Profil Ostrava, 1967
  1. ↑ Průvodce Porubou , vydala Osvětová beseda při ObvNV v Ostravě, červen 1970.
  2. ↑ Kronika obce , archív obce Poruba.
  3. ↑ 3,0 3,1 Archiv obce Poruba 1923-1944 , vydal Archív města Ostravy, zpracovala Eva Rohlová, 1991.
  4. ↑ Odkazy porubských kronik, vybral a sestavil Jiří Lexa, vydal Městský obvod Poruba, 2007
  5. ↑ Dějiny farnosti Porubské ve Slezsku, Josef Bystřičan, vlastním nákladem, 1903

Externí odkazy

Commons nabízí fotografie, obrázky a videa k tématu
Poruba (Ostrava)
Citováno z „http://ww.multimediaexpo.cz/mmecz/index.php/Poruba_(Ostrava)“