Malenovice (Zlín)

Z Multimediaexpo.cz

Verze z 22. 7. 2011, 09:48; Sysop (diskuse | příspěvky)
(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)


Malenovice jsou místní část a katastrální území moravského města Zlína, leží na úpatích západního okraje Vizovických vrchů a rovin kolem řeky Dřevnice. Počet trvale žijících obyvatel je 7 338 (2007). V Malenovicích se nachází stejnojmenný hrad. Městečko bylo v historii až do průmyslového rozvoje regionu ve 20. století významnějším spádovým centrem než sousední města Otrokovice nebo Zlín.

Obsah

Historie

První zmínka o Malenovicích se objevuje v r. 1321 pod názvem "Malehnawicz". V šedesátých letech 14. století byly Malenovice povýšeny na městečko. V r. 1375 (do r. 1406) vlastnil Malenovice markrabě Jošt Lucemburský. V r. 1427 dobyli Malenovice sirotci. 11. srpna 1470 tábořil u Malenovic český král Jiří z Poděbrad při tažení proti králi Matyášovi. V táboře ho tehdy navštívili polští poslové. Ve druhé polovině 16. století až do požáru roku 1626 stával na pastvisku nedaleko Dřevnice kostel sboru Jednoty bratrské v Malenovicích. Potom bratrské vyznání v obci z důvodu potlačování nekatolické víry prohabsburskou vrchností postupně zaniká. V r. 1626 byla obec vypálena Mansfeldovým vojskem. Mnoho z celkových 100 gruntů v Malenovicích zůstalo pustých. V letech 1804 - 1858 byl vybudován nový kostel a postavena nová škola. V polovině 19. století bylo malenovické panství proslulé chovem ušlechtilých ovcí. Po zrušení poddanství a roboty v roce 1848 měly Malenovice asi 1 380 obyvatel. V roce 1863 byly Malenovice postiženy velkým požárem, kdy vyhořelo celé "městečko", tedy dnešní Jarolímkovo náměstí. V roce 1896 byla započata stavba podřevnické dráhy Otrokovice - Zlín - Vizovice, která vede přes Malenovice. Malenovice byly spádovou obcí pro okolní dědiny - Tečovice, Lhotu a Chlum. 29. června 1900 se rozvodnila Dřevnice a zalila silnici směrem na Tečovice. Počátkem 20. století se Malenovice staly sídlem zvláštního perleťářského průmyslu, do Malenovic se přistěhovalo asi 20 dělnických rodin. V r. 1904 byla zahájena stavba nemocnice, které se říkalo špitál. V září 1912 byly pod hradem otevřeny sirnaté koupele. Další povodně postihly Malenovice v září 1910 a v srpnu 1913. Ve volbách do Národního shromáždění nové Československé republiky byl poslancem za sociální demokracii zvolen malenovický občan Vítězslav Mikulíček. V roce 1921 žilo v Malenovicích 1655 obyvatel. V roce 1932 byla vystavěna nová sokolovna. 3. května 1945 osvobodila Malenovice rumunská armáda bojující po boku Rudé armády. V roce 1963 se zde točil československý film Ivana v útoku. V roce 1967 byla dokončena I. a II. etapa výstavby malenovického sídliště, celkově bylo dokončeno v roce 1970. Administrativně byly Malenovice do roce 1920 součástí Země moravské, v letech 1927-1948 součástí Země moravskoslezské. Od 1.1.1949 byly sloučeny s městem Zlín (tehdy Gottwaldov) a staly se součástí nově utvořeného Gottwaldovského kraje. Od roce 1960 patřily pod Jihomoravský kraj a od r. 2000 jako součást krajského města Zlína patří ke Zlínskému kraji.

Jazyk

Malenovice s přilehlým okolím tvoří samostatný národopisný celek mezi Slováckem, Hanou a Valašskem. Oblast je řazena mezi přechodnou oblast zlínského nářečí, v rámci východomoravské podoblasti. Rozdíl oproti zlínskému nářečí je v dativu "mně" místo zlínského "mi". Nářečí v Malenovicích, i sousedních Tečovicích, Lhotce, Loukách i v Kvítkovicích je spisovné češtině velmi blízké, protože nikdy se zde nevyskytovaly dvojhlásky ej za ý,í (dobrej strejček), ale zachované "é" a "y,ý" (mléko, řéct, býk, hajný). Zároveň je přítomno české přehlasované -ej, -e ("dej, spívejte, nejstarší" a "smíl se, vidél sem tě") oproti slovenskému nepřehlasovanému -aj, -a, které se užívá v obcích na jih a východ od Malenovic. Jedná se již o přilehlé spádové části (Lhota, Salaš, Karlovice), Bohuslavicích u Zlína a Prštné - výslovnost "daj, spívajte, najstarší" a "smíl sa, vidél jsem ťa". Od 20. století s přílivem nových pracovníků z různých částí republiky se ovšem původní nářečí stíralo a jazyk více splýval s obecnou češtinou. Dnes se jazyk v Malenovicích od Zlína již téměř neliší a v jazyce obyvatel se projevují prvky jednotného východomoravského interdialektu.

Památky

  • Malenovický hrad
  • Kostel a fara sv. Mikuláše z 19.stol.
  • Pamětní sokolovna Tyršova z r. 1932
  • Socha sv. Floriána (na náměstí)
  • Socha sv. Jana
  • Socha sv. Jana Nepomuckého
  • Socha sv. Pavla
  • Socha sv. Vendelína
  • Kaplička na Šrámkově ul.
  • Kaplička u hřbitova
  • Poutní místo Svatá voda Na Kaménce (3 sirnaté prameny, jižně od Malenovic v lesích Vizovických vrchů)
  • Památník obětem I. světové války
  • Památník obětem II. světové války
  • Budova bývalého kláštěra sv. Kříže (pod hradem)

Literatura

  • MRKLÍK, František a kol.: Minulost a současnost Malenovic. Zlín: Oblastní muzeum jihovýchodní Moravy, 1986, ISBN: 53202-86

Externí odkazy


Commons nabízí fotografie, obrázky a videa k tématu
Malenovice (Zlín)
Statutární město Zlín

Chlum • Jaroslavice • Klečůvka • Kostelec • Kudlov • Lhotka • Louky • Lužkovice • Malenovice • Mladcová • Prštné • Příluky • Salaš • Štípa • Velíková • Zlín

Citováno z „http://ww.multimediaexpo.cz/mmecz/index.php/Malenovice_(Zl%C3%ADn)“