Vřesovec

Z Multimediaexpo.cz

Verze z 21. 6. 2013, 15:08; Sysop (diskuse | příspěvky)
(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)


Vřesovec (Erica) je rod nízkých stálezelených keřů, podobného vzhledu zahrnující až 860 druhů. Většinou se nacházejí v Jižní Africe, pouze několik zástupců proniklo do Evropy a Asie. Vřesovce patří do skupiny kalcifobních a kalcifilních rostlin. Tedy vyžadují, nebo nesnášejí vápník v půdě, rostou na acidických, kyselých půdách.

Obsah

Názvy

Vřesovec , zdroj: www.biolib.de

Vědecký název

Erica - Název erica, pochází z řeckého slova ereikein (rozlomiti) a vztahuje se na křehkost dřeva mnohých druhů.[p 1]

Lidové názvy

Vřesovec (Erica), lidově erika, nebo šedivník či jindavec[1] , avšak protože byl dříve vřes a vřesovec často zaměňován a i botaniky byly řazeny do stejného rodu, je jisté, že stejná rostlina (vzhledem k malým odlišnostem) je (resp. byla) na území ČR lidově nazývána i břasa, břes, hnidavec, suchotinka, chvojčina.[2] též řes, břesňák, hyndavec, modrý rozchod, vřes skotský,[3] což jsou lidové názvy pro vřes. Dodnes vřes a vřesovec většina lidí není schopna rozlišit. Je prokázáno že například erika je lidový název užívaný pro oba druhy dodnes.

Vřesovec v heraldice Šlesvicko-Holštýnska

Popis

Většina druhů jsou malé, drobné keře, plazivé, šlahounovité, keříčkovité, převislé, nebo vzpřímené, většinou 0,2-1.5 m vysoké, se světle hnědou kůrou a tenkými větvičkami. Přesto některé vřesovce dorůstají vzácně i 30m výšky. Nejvyššími z těchto trpaslíků jsou E. arborea a E. scoparia, které mohou dorůstat až 6-7 m výšky. Všechny vřesovce jsou stálezelené, s nevelkými kratšími, nebo delšími jehlicovitými listy 2-15 mm dlouhými, Listy jsou většinou po čtyřech v nepravých přeslenech, krátce řapíkaté, lysé a lesklé, různě husté. Jsou pěstovány kultivary s žlutopestrými listy. Květy jsou bílé (E. capensis), žluté, žlutooranžové (E. patersoniana), růžové (E. carnea), fialkové, červené (E. coccinea), ale i zelené (E. viridis). Květ je nící, džbánkovitý, nebo kulovitý či vácovitý, většinou v mnohokvětých, vrcholových hroznech. Kališní lístky jsou obvykle čtyři, zřídka jeden až pět, korunní plátky jsou srostlé v trubkovitý, nebo džbánkovitý květ. Všechny květy na vřesovcích kvetou současně a rostliny jsou jimi obaleny. Proto jsou vřesovce pěstovány v parcích nebo zahradách. Květy většinou mají čtyři, zřídka jeden až osm plodolistů, s obvykle více než jedním semenem. semena v tobolce jsou velmi malá, u některých druhů mohou přetrvávat v půdě až celá desetiletí. Tobolka je pukající, nebo nepukající.

Vřesovec

Kořenový systém je jemný, nahuštěný, má bohaté vlášení. Část kmene vřesovce zůstává pod zemí, tento kořen je velmi pevný, odolný proti požárům, které na vřesovištích bývají a i proti okusu zvěří. Zajišťuje přežití pro rostlinu. Na požářišti tak jako první obrůstají vřesovce. Počet chromozomů je n = 12, n = 18 vzácných. Blízce příbuzný rod vřes obecný (Calluna) byl dříve zahrnut v tomto rodu. Liší se velmi málo listy (méně než 2-3 mm dlouhé) a květy (koruna je rozdělena do více samostatných lístků).

Vřesovec v umění - na německé známce

Obsahové látky

  • glykosidy - Erica cinerea obsahuje "flavonol gossypetin 7,8-dimethyl ether 3-glucoside" a "gossypetin 7,8-dimethyl ether 4′-glucoside" [4]
  • kyseliny - obsahuje fenolové kyseliny
  • jiné látky - třísloviny
jeden z nejvyšších druhů vřesovce (Erica arborea),na Korsice vyfotografoval:Sten Porse

Výskyt

Přibližně 600 druhů vřesovců je endemity v Jižní Africe. Zbývajících cca 70 druhů se vyskytuje v další části Afriky, ve středomořském regionu a Evropě. U nás se vyskytuje Vřecovec pleťový (Erica carnea) a zplaněle v Jizerských horách vřesovec čtyřřadý (Erica tetralix).[5] Předpokládá se že vřesovec čtyřřadý byl do ČR zavlečen ze zahraničí se sazenicemi dřevin. Na Šumavě je v. čtyřřadý považován za jeden z nejvzácnějších druhů rostlin. Na lokalitě Mrtvý luh u Volar se nalézá několik desítek jedinců v. čtyřřadého. Otázka původnosti lokality však není uspokojivě vyřešena. Už v 19. stol byl výskyt v.čtyřřadého udáván z oblasti horního toku Vltavy zatopeného dnes Lipenskou nádrží.[p 2] Podobně jako většina ostatních částí vřesovcovitých (Rhododendron, borůvka, vřes, brusinka) jsou především kalcifobní rostliny, jsou omezeny na kyselých nebo velmi kyselých půdách. Najdeme je od suchých, písčitých půd po extrémně mokré rašeliniště. Často jsou dominantním druhem stanovišť (vřesovišť a rašelinišť). Nebo mohou zcela vytlačit jinou vegetaci v kyselých lesích.

Autor fotografie Jean-Marc Aubelle (Jim l'Auvergnat)

Použití

Vřesovec pleťový jako půdokryvná dřevina

Vřesovce slouží jako dekorativní dřevina, často půdokryvná pod stromy a keře, ozdobná květem a stálezelenými listy.

Aranžování – usušíme na vzduchu, ve stínu.[p 3] Použitelné jsou spíš větší druhy např. E.arborea, vřesovec pleťový nepatří mezi výrazně vhodný materiál k aranžování květin.
Potravinářství – Dříve se listy a nať vřesovce pleťového dávaly do piva jako náhražka chmele.
Lidové léčitelství – nať vřesovce pleťového byla často omylem používána místo nati vřesu, která má léčebné (hojivé apod.) účinky. Vřesovce obsahují látky, které ničí mikroorganismy. Jsou uváděny diuretické účinky.[6] a lze jej použít při léčení podagry.[p 4]
Včelařství – vřesovce jsou významnou medonosnou rostlinou.
Heraldika – vřesovce našly uplatnění i v heraldické symbolice například na Šlesvicko Holštýnsku.
Výroba pomůcek – z vřesovcovce (z části kmene přecházejícího v kořeny pod zemí) jsou vyráběny dýmky a fajfky.[7]
Italská dýmka z leštěného dřeva (kořene)vřesovce - zřetelná struktura dřeva

Pěstování

Půda a poloha – vzhledem k tomu že nejlépe rostou v chudé půdě, rašelině a zcela vyplní plochu, lze snížit i potřebu odplevelování. Roste v polostínu, dokonce i ve stínu (kde méně kvetou), ale nejlépe se mu daří na slunci. Většina druhů nesnáší vápník a špatně snáší přemokření nebo sucho. Sucho snese lépe jen vřesovec pleťový (E. carnea). Vřesovec pleťový také snese více vápníku v půdě.[p 5]
Přezimování – choulostivější druhy vyžadují zimní kryt.
Zálivka – zaléváme dešťovou vodou (nebo upravenou vodou), při zalévání nevhodnou vodou se může pH půdy změnit .
Řez – po odkvětu se doporučuje rostliny seříznout.
Výsadba ve skupině – při výsadbě je můžeme kombinovat s nízkými kultivary jalovců a vřesovištními a acidofilními druhy dřevin (bříza (Betula verrucosa), borovice kleč (Pinus mugo), hebe (Hebe), nízké vrby (Salix helvetica).[p 6]
Poznámka – vřesovce jsou vděčné, pokud je necháme několik let bez přesazování.[p 7]
Množení – Množí se řízkováním v červenci až srpnu, do rašeliny nebo směsi písku (či perlitu) a rašeliny. Nejlépe koření dvouleté větévky. Při množení můžeme použít i hřížení (přiháčkování k zemi a zasypání). Lze použít výsev semene do misky.[p 8]
Soubor:BrezosSierraMadrona.jpg
Vřesovce v přírodě, ve španělské Sierra Madrona

Choroby

Chorobami trpí vzácně, pokud ano, pak vlivem nevhodných podmínek a spíše než patogeny, tak fyziologickými chorobami z nedostatku nebo nadbytku vláhy, světla a nevhodného pH.

Rez – houbová choroba Uredo ericae. Projevuje se tvorbou prašných oranžových skvrnek na listech, které pak opadávají. Vyskytuje se poměrně zřídka.[p 1] Vyskytuje se tehdy, když je rostlina oslabena nevhodným pH substrátu a špatnou výživou.[p 9]
Odumírání erik – je častou příčinou úhynu. Přesná příčina nebyla objasněna.
Padlí – Oidium ericinum vytváří bělavě šedé povlaky na listech a výhonech.[p 1] Padlí je častější na lokalitách s vysokou vlhkostí vzduchu a malým prouděním vzduchu.

Symbióza

U vřesovce se podobně, jako u ostatních vřesovcovitých, vyskytuje erikoidní mykorhiza nejčastěji s vřeckovýtrusou houbou Hymenoscyphus ericae.[8] Tato houba zajišťuje v nepříznivých podmínkách vřesoviště pro vřesovec dostatek vláhy a živin.[9]. Bylo zjištěno, že tato houba produkuje enzym, který rozkládá buněčné stěny,celulózu a dokáže tak využít zbytky rostlin v půdě.[10]

Invazivní druh

Vřesovce nejsou v ČR invazivní druh,

Zajímavosti

  • Stejný druh vřesovec pleťový (Erica carnea) - je v části svého rozšíření kalcifilní (Alpy) a v časti kalcifobní (rašeliniště v ČR).
  • Blízce příbuzný rod vřes obecný (Calluna) byl dříve zahrnut v rodu Erica a vřesovec byl původně pojmenován vřes, erika. Liší se velmi málo listy (méně než 2-3 mm dlouhé) a květy (koruna je rozdělena do více samostatných lístků).
  • Erica australis a Ericca arborea vylučuje alelopatické látky, látky které inhibují klíčení a růst jiných rostlin.[11]
  • Z vřesovce Erica andivalensis byla izolována fenolová kyselina, která potlačuje rozmnožování bakterií.
  • Erika je ženské křestní jméno skandinávského původu. Jedná se o ženský protějšek mužského křestního jména Erik. V českém občanském kalendáři má svátek 2. dubna.
  • Vilém Vřesovec z Vřesovic a na Touchovicích, je zmiňován v artikulích z období vlády Rudolfa II.[12] Je zapsán jeho podíl na honobení pozůstatků Jana Žižky z Trocnova: ...celé šestnácté století ležel Žižka v Čáslavi (v hrobce) více méně klidně... ...V roce 1623 přijíždí do Čáslavě Vilém Vřesovec, mincmistr z Kutné Hory, aby provedl dílo zkázy. Kamennou tumbu přikázal rozkopat a Žižkovy ostatky zničit.[13] Patrně se mu to nepovedlo, protože hrobka byla prázdná.
  • Erica - je také druh skákajících pavouků. Pavouk Erica eugenia, se vyskytuje od Panamy po Brazílii.

Vřes obecný (Caluna) je velmi podobný vřesovci (Erica).

Vřes obecný (Caluna) je velmi podobný vřesovci (Erica), liší se zejména květem a u našich druhů i dobou květu. Krkonoše, Pec pod Sněžkou.

Vřesovec (Erica) má zřetelně odlišný květ (Kurt Stueber, www.biolib.de)

Externí odkazy


Chybná citace Nalezena značka <ref> pro skupinu „p“ bez příslušné značky <references group="p"/>.
Chybná citace Nalezena značka <ref> bez příslušné značky <references/>.
Citováno z „http://ww.multimediaexpo.cz/mmecz/index.php/V%C5%99esovec“