Vítkovické železárny

Z Multimediaexpo.cz

Verze z 11. 10. 2011, 12:16; Sysop (diskuse | příspěvky)
(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)
Národní kulturní památka Vysoké pece ve Vítkovicích

Vítkovické železárny (VŽ) jsou podnik těžkého strojírenství, který je unikátní svou polohou přímo v městské zástavbě v Ostravě-Vítkovicích. V minulosti se jednalo o kombinát s úplnou hutní výrobou (tj. od výroby surového železa a s tím souvisejících produktů, přes výrobu oceli až po její zpracování a produkci výrobků z oceli), v současnosti zde však již chybí hutní prvovýroba, tj. vysoké pece s navazujícími provozy.

Obsah

Vznik železáren

V roce 1873 po spojení s obchodním domem Gutmannů vznikla Vítkovická hornická a hutnická společnost. Její ředitel Paul Kupelwieser zajistil kvalitní surovinovou základnu a vybudoval nové provozy. Byl rozšířen zbrojní program a VŽ se staly výhradním dodavatelem pancéřových desek pro rakousko-uherské válečné lodě. Po vzniku samostatného Československa vyrábí železárny součásti elektráren, obří lodní hřídele, kotle a bezešvé nádoby a dodává je do celého světa.

Dnešní stav

Vlivem předchozího rozvoje se původní železárny proměnily ve velký průmyslový podnik, který se zabýval také strojírenstvím. Koncem 20. století se podnik dostal do velkých ekonomických potíží a vláda musela ustoupit z původního plánu privatizace do rukou vedení podniku. Došlo k oddělení oceláren od strojírenské výroby a oba celky byly privatizovány samostatně. Větší část Vítkovických železáren tak patří společnosti VÍTKOVICE, a.s. a jejím dcerám. Ocelárna a válcovna patří do samostatné společnosti s názvem Evraz Vítkovice Steel. Válcovna trub je nyní jedním ze závodů společnosti Třinecké železárny (nejdříve byla k 1. lednu 1999 z podniku Vítkovice vyčleněna do dceřiné společnosti VÍTKOVICE - Válcovna trub, a.s., která přešla k 2. říjnu 2002 do jmění společnosti ASTONIA, a.s. a následně 6. prosince 2005 se jejím majitelem stala firma TŘINECKÉ ŽELEZÁRNY, a.s. s nimiž byla tato společnost 31. srpna 2010 sloučena). Do části areálu se nastěhovala společnost Škoda Vagonka a. s., která vznikla odštěpením od Vagonky Studénka.

Dopravní napojení železáren

Přestože byly zdroje železné rudy i uhlí z dnešního pohledu poměrně blízko od Vítkovic, doprava těchto surovin povozy výrobu značně prodražovala. Problémy byly také s expedicí výrobků. Vše se postupně měnilo s postupující výstavbou železnice. Za mezník lze považovat především 1. květen 1847, kdy byl zahájen provoz Severní dráhy císaře Ferdinanda v úseku z Lipníku nad Bečvou přes Ostravu do Bohumína, což značně ulehčilo expedici železáren. Přímá vlečka ze stanice v Přívoze až do železáren byla zprovozněna 1. dubna 1856 s použitím koňské trakce, od 17. července 1858 pak byly koně nahrazeny parními lokomotivami. Pro dodávku uhlí pro vítkovickou koksovnu pak bylo důležité zprovoznění Báňské dráhy v roce 1863.

Vítkovice – kulturní památka

V roce 2002 byla železárna-koksovna a vysoké pece Vítkovických železáren spolu se souborem technického vybavení v tzv. Dolní oblasti Vítkovice a Dolem Hlubina vyhlášeny národní kulturní památkou. Dolní oblast Vítkovic spolu s areály Dolu Anselm, Dolu Michal a Dolu Vrbice je uvažována k přihlášce k zápisu do seznamu Světového kulturního dědictví UNESCO.[1]

Reference

  1. ↑ Marketingová strategie rozvoje CR v turistickém regionu SMaS - Technické památky a atraktivity http://www.kr-moravskoslezsky.cz/zip/rr_ms_12.doc
  1. Matějček, Jiří; Vytiska, Josef: Vítkovice Železárny a strojírny Klementa Gottwalda. Práce, Praha 1978
  2. Machotková, Jana: Ohlédnutí za 175 lety společnosti Vítkovice. Vítkovice, Ostrava 2003

Externí odkazy


Citováno z „http://ww.multimediaexpo.cz/mmecz/index.php/V%C3%ADtkovick%C3%A9_%C5%BEelez%C3%A1rny“