Viola

Z Multimediaexpo.cz

Verze z 1. 7. 2013, 23:33; Sysop (diskuse | příspěvky)
(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)


Viola je strunný smyčcový nástroj se čtyřmi strunami laděnými v čistých kvintách: c, g, d¹, a¹. V orchestru a smyčcových souborech slouží jako střední altový hlas, přičemž vyšší hlasy hrají housle a nižší violoncella a kontrabasy.

Obsah

Charakteristika

Viola má velmi podobnou stavbu jako housle, je jen o málo větší. Její struny jsou laděné o kvintu níže než houslové. Zvuk violy je plný a poněkud temný a melancholický. Na nejvyšší struně a svým tónem částečně připomíná housle, chybí jí ale jejich světlost a brilantnost, zvukem tedy spíše připomíná hoboj. Naopak hrou na nejnižší struně c (zvláště ve forte) vydává viola divoký, téměř výhrůžný zvuk, čehož se často využívá například ve filmové hudbě nebo operách. Vlastnosti barvy tónu violy mají souvislost s její velikostí. Jelikož je laděna o kvintu níže než housle (čili poměr příslušných frekvencí violových a houslových strun je 2:3), aby měla stejný zvuk jako housle, musela by být o stejný poměr větší – při délce trupu houslí 36 cm by tedy musela mít trup o délce cca. 54 cm. Protože je viola menší, než by z akustického hlediska měla být, vyšší harmonické frekvence jsou u ní utlumeny, což je důvodem pro jiné tónové charakteristiky, než mají housle. Trup violy měří nejčastěji 42 cm, protože člověk o průměrné velikosti by měl potíže hrát na větší nástroj (například jen s obtížemi by dosáhl na začátek hmatníku). Vyrábí se i menší varianty viol, které ale mají nižší kvalitu zvuku. Violový smyčec je o něco kratší a mohutnější než houslový. Smyčcové techniky jsou v podstatě totožné s houslovými, ale pro rozezvučení strun je zapotřebí větší síly. Viola je notována ve violovém klíči; zápis v houslovém klíči by měl za následek mnoho pomocných linek a tím i menší přehlednost. Houslový klíč se obvykle používá jen pro zápis těch pasáží, kde viola hraje delší dobu vysoké tóny.

Využití v hudbě

Viola je jen o málo větší než housle

Sólová hra

K nejdůležitějším violovým koncertům patří:

Komorní hudba

Viola je nedílnou součástí každého smyčcového kvartetu i kvintetu (spolu s houslemi a violoncellem, popř. také kontrabasem). Existují také skladby pro neobvyklejší obsazení, např.:

  • Claude Debussy: Sonáta pro flétnu, violu a harfu
  • Wolfgang Amadeus Mozart: Trio pro klarinet, violu a klavír
  • Ludwig van Beethoven: Serenáda pro flétnu, housle a violu

Orchestr

V symfonických orchestrech sedí nejčastěji 12 violistů. Viola má často v orchestru důležitou, ale pouze doplňující funkci – její part se omezuje na vyplňování harmonie mezi druhými houslemi a violoncellem. Přesto existuje několik výjimek, kdy skladatelé přidělili viole samostatnou melodii; nejvýznamnější pasáže pro violu se nachází v orchestrálních dílech Antona Brucknera (4. symfonie), Gustava Mahlera (Adagio v 10. symfonii) a v symfonické básní Richarda Strausse: Don Quixote.

Externí odkazy

Commons nabízí fotografie, obrázky a videa k tématu
Viola
Citováno z „http://ww.multimediaexpo.cz/mmecz/index.php/Viola“