Na západní frontě klid

Z Multimediaexpo.cz

Verze z 23. 7. 2013, 14:33; Sysop (diskuse | příspěvky)
(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)

Na západní frontě klid (Im Westen nichts Neues [1]) je román Ericha Marii Remarquea, německého veterána první světové války.

Popisuje krutou realitu války a hluboké odtržení od civilního života německých vojáků vracejících se z fronty. Román podrobně výstižně představuje válečnou realitu takřka s novinářskou precizitou. Neukazuje heroický boj vojáků na frontě, ale soustřeďuje se na jejich utrpení a nesmyslnost celého konfliktu, zvýrazňuje tragédii generace, „jejíž prvním povoláním bylo vyrábění mrtvol“.

První německé vydání se jmenovalo Im Westen nichts Neues a objevilo se v lednu 1929. Během jednoho roku se prodalo milion exemplářů jenom v Německu, další milion v zahraničí. V češtině kniha vyšla poprvé v roce 1929 v nakladatelství Melantrich v překladu Bohumila Mathesia. Další překlad učinil v 60. letech František Gel.

Na základě knihy byl v roce 1930 natočen stejnojmenný film, který získal Oskara. Režíroval jej Lewis Milestone. Podruhé byl román zfilmován v roce 1979.

Děj


Kniha vypráví příběhy Prušáka Pavla Bäumera za 1. světové války.

Spolu se svými pěti kamarády Tjadenem, Müllerem, Kroppem, Haiem, Kemmerichem je Pavel silným psychickým nátlakem okolí, zvláště třídního učitele, donucen ukončit studium na gymnáziu a dobrovolně se přihlásit k výcviku s tím, že bude brzy odvelen na frontu.

Pavel popisuje vše od výcviku plného šikany, války, až po dovolenou a život v kasárnách. Postupem času se jeho nadšení na válku propadá a i jeho kamarádi jeden po druhém umírají. Všechny scény jsou líčeny z pohledu obyčejného bezvýznamného vojáka, a to do nejmenších detaitů a velmi naturalisticky. Na začátku příběhu mu umírá jeho přítel Kemmerlich, kterého zná už od dětství. Při takových situacích se Pavel zabírá do myšlenek a vzpomíná na staré časy. Potom je zas povolán do zákopů a líčí průběh bitvy, své pocity a příběhy, které tam zažil. Jednoho dne ale dostane na dva týdny propustku a jede domů. Tam zjišťuje, že jeho maminka má rakovinu. Zároveň registruje úplné odtržení od běžného života a psychické důsledky války - je jí zcela deformován. Uvědomuje si také, že se změnil i on sám. Válku už bere jako samozřejmost, a proto už nedokáže komunikovat s lidmi a nebaví ho jeho dřívější zájmy. postupně se začíná psychicky hroutit.

Když dostal za úkol s kamarády hlídat sklad s potravinami, postřelili jeho i Kroppa. Díky tomu se dostali do nemocnice, kde zase vypráví svůj příběh. Jenomže Kropp v nemocnici umírá a on je po chvíli zase povolán do zákopů. Uprostřed bitvy se setká s posledním žijícím kamarádem Katczinskym (čtyřicetiletý Polák, který ho doprovází téměř celou knihu). Toho ale postřelí a Pavel ho nese přes celé bojiště k polní nemocnici. Katczinsky nakonec umíra, když dostane střepinou do hlavy a v tuto chvíli Pavlovo vyprávění končí.

Citováno z českého překladu:
„Padl v říjnu 1918, v den, jenž byl na celém bojišti tak tichý, že se zpráva vrchního velitelství omezila na větu: Na západní frontě byl klid.”