Maglev v Šanghaji je vysokorychlostní pozemní dráha spojující stanici na mezinárodním letišti Shanghai Pudong International s vnitřní aglomerací Šanghaje (stanice Třída Lóngyáng).
Má dvě nástupní / výstupní stanice, dvě napájecí stanice, jeden provozní dispečink a jedno centrum údržby.
Pravidelný provoz byl zahájen počátkem roku 2004. Rychlostní rekord překonal 12. listopadu 2003, když dosáhl rychlosti 501 km/h. Maglev v Šanghaji se tak stal absolutně nejrychlejším komerčním traťovým vozidlem na světě podle jízdního řádu !
Technologii vozidel vznášejících se díky odpudivým účinkům magnetického pole dodala německá firma Siemens. Zkušební provoz 30 km dlouhé dvoukolejné dráhy byl zahájen 31. prosince 2002. Během jednoleté zkušební doby se podle zpráv v čínském tisku vyskytly technické problémy, ty však nebyly oficiálně potvrzeny.
Maglev je velmi zajímavý tím, že uvnitř stroje není žádný elektromotor. Ten se nachází na trati v rozvinuté a ploché podobě. Na rozdíl od elektromotoru se tu však nevyskytují pohyblivé prvky (kotva), protože zbývající část motoru tvoří elektromagnety umístěné ve vlaku. Dodávkou střídavého proudu vzniká magnetické pole, které "letí" tratí a zásadně působí na elektromagnety na spodku vlaku. Díky tomu, jak se mění frekvence střídavého proudu, se mění i rychlost vlaku. Když se směr pole obrátí, vlak zpomalí a nepotřebuje proto žádné brzdy.
Maglev spotřebuje výrazně méně energie než jiné typy "klasických" elektrických rychlovlaků. Je to dáno tím, že pod proudem je vždy jen jedna malá část tratě a ostatní jsou vypnuté až do chvíle, kdy se vlak přiblíží. Největší spotřebu energie tvoří udržení rychlosti přes 400 km/h, protože je třeba překonat značný odpor vzduchu. I tak je však celková spotřeba o přibližně 30 procent nižší. Maglev je, při rychlosti kolem 200 km/h, zdrojem menší hlučnosti než osobní automobil při 70 km/h...