Brhlík lesní

Z Multimediaexpo.cz

Brhlík lesní (Sitta europaea) je malý druh pěvce z čeledi brhlíkovitých (Sittidae).

Obsah 1 Popis 2 Rozšíření 3 Ekologie 3.1 Reference 3.2 Literatura 4 Externí odkazy

Popis

Brhlík lesní je velký přibližně jako vrabec, dorůstá délky 13-14,5 cm, v rozpětí křídel měří 23-27 cm a váží kolem 23 g. Má zavalité tělo, krátké končetiny, ocas a krk, velkou hlavu a šídlovitý zobák. Vrch hlavy a těla je šedomodrý, letky jsou tmavé. Černý pruh, který se táhne od kořene zobáku přes oko až k týlu, bývá u samic poněkud užší. Líce a hrdlo jsou bělavé, spodina žlutooranžová (u severo- a východoevropských populací bílá), boky a spodní krovky ocasní narudlé, u samce velmi tmavé, oči černé a končetiny žlutooranžové. Létá rychle a obratně v plochých vlnkách. Vábí hlasitými hvizdy i jemnějším sýkořím „sit sit“. Zpěv je trylkovitý, v základě zní jako „kvikvikvi…“.

Rozšíření

Brhlík lesní je rozšířen na rozsáhlém území Eurasie a v severozápadní Africe (má tudíž tzv. palearktické rozšíření). Je stálý. Tvoří řadu poddruhů, z nichž v Česku žije brhlík lesní středoevropský (Sitta europaea caesia). Zdržuje se převážně v listnatých a smíšených lesích se starými stromy, běžný je však také v zahradách a městských parcích. Nejhojněji se vyskytuje v nížinách, ve vyšších nadmořských výškách je již vzácnější. V České republice hnízdí v počtu 600 000-1 200 000 párů po 1400 m n. m. V poslední době jeho početnost na našem území mírně stoupá.^[1]

Ekologie

Jedná se o teritoriální druh, který se každoročně vrací na stejná hnízdiště. Dobře šplhá po stromech, jako jediný evropský pěvec i hlavou dolů. Potravu, kterou tvoří zejména drobný hmyz, vyhledává ve škvírách v kůře, nebo těsně pod ní. V zimě se živí hlavně semeny, často navštěvuje krmítka spolu se sýkorami. Celoročně si navíc aktivně dělá zásoby, které pak postupně vyhledává. Hnízdí jednou ročně od března do června v dutinách stomů, nejčastěji vydlabaných nějakým datlovitým ptákem (nepohrdne ani budkou), zvláště pak ve starých dubech. Pokud je vletový otvor příliš velký, zazdí ho částečně hlínou, aby dovnitř nemohl žádný větší druh. Dutinu vystýlá převážně kousky borové, modřínové, nebo dubové kůry. Ve snůšce bývá 5–9 bílých, hnědě skvnitých, 19,6 x 14,7 mm velkých vajec, na kterých sedí samotná samice 14–17 dní. Mláďata hnízdo opouští po dalších 22–25 dnech.

Reference

1. ↑ Jednotný program sčítání ptáků [online]. Česká společnost ornitologická, [cit. 2010-12-03]. Dostupné online.  

Literatura

• VOLKER, Dierschke. Ptáci. Praha : Euromedia Group, k. s., 2009. ISBN 978-80-242-2193-9. S. 77.
• KHOLOVÁ, Helena (autorka českého překladu). Ptáci. Praha : Euromedia Group, k. s., 2008. ISBN 9788024222356. S. 426.
• DUNGEL, Jan; HUDEC, Karel. Atlas ptáků České a Slovenské republiky. Praha : Academia, 2001. ISBN 9788020009272. S. 208.
• BEZZEL, Einhard. Ptáci. Dobřejovice : Rebo Productions CZ, 2003. ISBN 9788072342921. S. 137.

Externí odkazy

• (anglicky) Internet Bird Collection
• (anglicky) Birdguides
• (anglicky) BTO Web

Commons nabízí fotografie, obrázky a videa k tématu Sitta europaea

Náklady na energie a provoz naší encyklopedie prudce vzrostly. Potřebujeme vaši podporu... Kolik ?? To je na Vás. Náš FIO účet — 2500575897 / 2010
Informace o článku. Článek je převzat z Wikipedie, otevřené encyklopedie, do které přispívají dobrovolníci z celého světa. Tento text je dostupný za podmínek Creative Commons 3.0 Unported – creativecommons.org. Originální článek na české Wikipedii