Provence

Z Multimediaexpo.cz

Verze z 27. 2. 2012, 20:53; Student85 (diskuse | příspěvky)
(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)
Soubor:Provence-Alpes-Côte d’Azur map.png
Region Provence-Alpes-Côte d'Azur
Levandulové pole
Moustiers-Sainte-Marie
Soubor:Calanques.jpg
Les Calanques

Provence (provensálsky: Provença) je historická oblast, která se nachází v jihovýchodní Francii. Je součástí administrativního celku Provence-Alpes-Côte d'Azur. Do Provence tradičně spadají departmenty Var, Vaucluse, Bouches-du-Rhône a některé oblasti regionů Alpes-de-Haute-Provence a Alpes-Maritimes. Jméno pochází z latinského slova provincie – Provence se totiž stala první mimoitalskou provincií Římanů.

Obsah

Historie

Rané dějiny

Oblast byla původně osídlena ligurskými kmeny. V 6. století př. n. l. bylo pobřeží během tzv. velké řecké kolonizace kolonizováno řeckými Ióny s centrem v Massalii (dnešní Marseille). Během 4. století př. n. l. se zde usazují Keltové a v 2. století př. n. l. ovládají část Provence Římané a zakládají zde první zaalpskou provincii, ke které roku 49 př. n. l. připojují území Massalie. Začátkem 6. století je území podmaněno Ostrogóty a roku 537 následně Franky. Od 8. do 10. století je území vystaveno častým arabským vpádům. Na základě Verdunské smlouvy (r. 843) připadla Provence vnuku Karla Velikého Lotharovi I., poté jeho synovi Karlu Mladšímu a po jeho smrti v roce 863 se stala součástí Západofranské říše.

Trubadúři

V pozdějších dobách sehrála Provence významnou roli v oblasti kultury. V 11. století zde vznikl nový typ lyriky, kterou psali a interpretovali tzv. trubadúři. Ústředním motivem písně byla platonická láska k vytoužené (většinou vdané) ženě. Tento typ lyriky se stal velmi oblíbeným a brzy se rozšířil jak do dalších oblastí Francie (na severu byli trubadúři nazýváni truvéři), tak do dalších západoevropských zemí (v Německu tzv. minnesängři).

Avignonské papežství

Dějištěm evropské politiky se Provence stala ve 14. století, kdy došlo k přesídlení papeže z Říma do Avignonu. Příčinou této etapy známé také pod názvem avignonské zajetí papežů se stal spor mezi francouzským králem Filipem Sličným a římským papežem Bonifácem VIII. Filip nechal papeže zajmout a prosadil zvolení novým papežem arcibiskupa z Bordeaux, který přijal jméno Kliment V. Ten roku 1309 na Filipův nátlak přesunul své sídlo z Říma do Avignonu. Papežství tak bylo pod dohledem francouzského krále a sledovalo jeho politické zájmy (zrušení templářského řádu, pogromy na Židy atd.). Všech sedm papežů zvolených v tomto období byli Francouzi. Avignonské zajetí končí rokem 1378, tím ale problémy církve zdaleka neskončily. V následujících letech dochází k papežskému schizmatu – tj. existence avignonské i římské papežství a od roku 1409 po koncilu v Pise fungovali dokonce tři Svatí Otcové. Papežské schizma definitivně vyřešil teprve koncil svolaný římským králem Zikmundem, kdy byl jediným papežem zvolen Martin V.

Historické a přírodní zajímavosti

V Provence se nachází řada historických památek i přírodních zajímavostí. Ze zdejších pamětihodností jsou čtyři uvedeny na Seznamu světového dědictví UNESCO. Jsou to:

Přírodní zajímavosti:

Hory

Vallon de Mollières, Národní park Mercantour

Jestliže považujeme Maritimské Alpy na hranici s Itálií za součást Provence, jedná se o nejvyšší pohoří v regionu. Tento masiv tvoří hranici mezi francouzským departementem Alpes-Maritimes a italskou provincií Cuneo. V Maritimských Alpách se také nachází Národní park Mercantour. Nejvyšší vrcholy Maritimských Alp:

Punta dell'Argentera (Itálie) 3290 m (10,794 ft)
Mont Ténibre 3032 m (9948 ft)
Cime du Gélas 3135 m (10,286 ft)
Cime de l'Enchastraye 2955 m (9695 ft)
Monte Matto (Italy) 3087 m (10,128 ft)
Mont Bégo 2873 m (9426 ft)
Mont Pelat 3053 m (10,017 ft)
Mont Mounier 2818 m (9246 ft)
Mont Clapier 3046 m (9994 ft)
Roche de l'Abisse 2755 m (9039 ft)

Jazyk

Místním tradičním jazykem je provensálština. Jedná se o dialekt okcitánštiny známé také pod názvem langue d'oc, která je velmi blízká katalánštině. Existuje několik regionálních variant provensálštiny. Provensálštinou se v Provence běžně hovořilo až do začátku 20. století, kdy francouzská vláda započala intenzivní a v konečném důsledku úspěšné snahy o nahrazení regionálních jazyků francouzštinou. Dnes se provensálština vyučuje na provensálských školách včetně univerzit, k běžné komunikaci ji ale používá pravděpodobně méně než 500 - převážně starších - lidí.

Bibliografie

(anglicky)

  • James Pope-Hennessy, Aspects of Provence (1988)
  • Laura Raison (ed.), The South of France: an Anthology (1985)
  • Jim Ring, Riviera, The Rise and Fall of the Côte d'Azur, John Murray Publishers, London 2004

(francouzsky)

  • Aldo Bastié, Histoire de la Provence, Editions Ouest-France, 2001.
  • Denizeau, Gerard, Histoire Visuelle des Monuments de France, Larousse, 2003
  • LeMoine, Bertrand, Guide d'architecture, France, 20e siecle, Picard, Paris 2000
  • Martin Garrett, 'Provence: a Cultural History' (2006)


Citováno z „http://ww.multimediaexpo.cz/mmecz/index.php/Provence“