Polikarpov I-153
Z Multimediaexpo.cz
| Polikarpov I-153 | ||
| ||
| I-153 | ||
| Základní charakteristika | ||
|---|---|---|
| Určení | stíhací letoun | |
| Výrobce | ||
| Konstruktér | Nikolaj Nikolajevič Polikarpov | |
| První let | 1938 | |
| Zařazen | 1939 | |
| Vyřazen | 1944 | |
| Výroba | ||
| Vyrobeno | 3 437 ks | |
| Varianty | ||
| Uživatel | SSSR | |
Polikarpov I-153 byl posledním stíhacím dvouplošníkem zkonstruovaným v Sovětském svazu.
Obsah |
Vývoj
Prototyp I-153 vznikl v roce 1938 a oproti dvojplošníku I-15 znamenal zřetelný kvalitativní posun. Stroj byl osazen motorem M-25V, však brzy již výkonnějším devítiválcem M-62 a posléze M-63 o výkonu 1100 k (820 kW). Podvozek se sklápěl mechanicky směrem dozadu. I-153 byly vyzbrojeny čtyřmi synchronizovanými kulomety ŠKAS 7,62 mm, letouny mohly nést pod křídly náklad pum o hmotnosti až 200 kg, případně podvěsit šest až osm neřízených raket typu RS-82. Sériová výroba započala na počátku roku 1939, od jarních měsíců byla letadla zaváděna do výzbroje Rudé armády. Piloti si I-153 oblíbili a říkali jim „Čajky“ (racci) podle lomeného horního křídla. Poslední verze z roku 1940 měly označení I-153BS a I-153P. První z nich byla vyzbrojena dvěma pevnými kulomety UBS ráže 12,7 mm, druhá dvěma kanóny ŠVAK20 mm.
Bojové užití
Letadla I-153 byla odesílána urychleně na Dálný východ, kde se odehrávaly Japonci vyprovokované pohraniční incidenty na hranici Mandžuska a Mongolska, které přerostly v létě 1939 v těžké boje. Pro Japonce bylo nasazení těchto letadel překvapením, protože ač byly na první pohled nerozeznatelné s I-15, dosahovaly překvapujících výkonů. I-153 zasáhly do války v zimě 1939 ve Finsko-sovětské válce. Stroje bojovaly i proti Němcům ve Velké vlastenecké válce kupodivu poměrně úspěšně. Na letouny Luftwaffe nestačily rychlostí, ale byly dobré v obratnosti, stoupavosti a snadné pilotáži, což jim přineslo úspěchy. I-153 sloužily v sovětské protivzdušné obraně až do roku 1944, ve finské armádě dokonce až do léta 1945.
Celkem bylo vyrobeno 3437 ks I-153
Technické údaje
- Charakteristika: jednomístné dvouplošné stíhací a bombardovací letadlo.
- Pohonná jednotka: motor M-62 o výkonu 746 kW, později M-63 o výkonu 820 kW.
- Výzbroj: čtyři kulomety ráže 7,62 mm nebo 12,70 mm, dvě 100 kg bomby nebo šest až osm raket ráže 82 mm se závěsnících pod křídlem.
- Rozpětí: 10,00 m
- Délka: 6,2 m
- Nosná plocha: 22,20 m²
- Hmotnost prázdného letounu: 1 437 kg
- Vzletová hmotnost: 1 860 – 2 010 kg
- Maximální rychlost: 427 km/h
- Dostup: 10 700 m
- Dolet: 480 – 900 km
Literatura
- Zbyněk Válka, Stíhací letadla 1939–1945
- Miroslav Šnajdr, Operace Barbarossa – letecká válka 22. června 1941
Externí odkazy
|
|
| Náklady na energie a provoz naší encyklopedie prudce vzrostly. Potřebujeme vaši podporu... Kolik ?? To je na Vás. Náš FIO účet — 2500575897 / 2010 |
|---|
| Informace o článku.
Článek je převzat z Wikipedie, otevřené encyklopedie, do které přispívají dobrovolníci z celého světa. |