Podjatost

Z Multimediaexpo.cz

Podjatost označuje nezpůsobilost k nestrannému a nezaujatému posuzování záležitostí jiných a rozhodování o nich, která je zapříčiněna zejména poměrem k dané věci či k účastníkům řízení. Týká se především soudců, ale i jiných povolání, a jejím důsledkem je vyloučení z dalšího působení v řízení, protože účelem je zajistit objektivitu tohoto řízení a nestrannost v rozhodnutí o věci.

Podjatost soudců

Podjatost soudců spočívá v jejich objektivním poměru k věci, k účastníkům řízení či jejich zástupcům, kvůli kterému lze o nepodjatosti pochybovat. Stačí tedy pouhá, byť odůvodněná pochybnost, jejich zájem na určitém výsledku řízení nemusí být ve skutečnosti dán. Z rozhodování u soudu vyššího stupně je kromě toho vyloučen také soudce, který se zúčastnil rozhodování u soudu nižšího stupně, a naopak. Důvodem k vyloučení však nikdy nejsou okolnosti, které spočívají v konkrétním postupu soudce v daném řízení, stejně jako jeho rozhodování v jiných věcech. Každý soudce je povinen svou podjatost posoudit sám a pokud zjistí, že by měl být z rozhodování vyloučen, oznámí to předsedovi soudu, který na základě rozvrhu práce určí jiného soudce. Námitku podjatosti může také při prvním jednání vznést kterýkoli z účastníků řízení, rozhodne o ní pak soud vyššího stupně (u nejvyšších soudů jiný soudní senát či plénum).^[1][2][3][4]

Podjatost jiných profesí

V podobném postavení jako soudci se nachází např. i asistent soudce nebo vyšší soudní úředník, v jejich případě však o tom, zda jsou či nejsou v dané věci podjatí, rozhoduje jim nadřízený soudce.^[5][6] V trestním řízení je pak obdobně jako soudce vyloučen z dalšího rozhodování ve věci státní zástupce i policejní orgán, přičemž svou podjatost posuzují sami. Proti tomuto rozhodnutí je nicméně přípustná stížnost, o které rozhodne orgán jim bezprostředně nadřízený.^[2] Také notáři v řízení o dědictví, kde vystupují v roli tzv. soudních komisařů, mohou být podjatí a posuzuje to právě soud, který je provedením úkonů v dědickém řízení pověřil.^[7] Stejně tak soud, který pověřil soudního exekutora prováděním exekuce, rozhoduje o jeho podjatosti.^[8]

Mimo tyto převážně justiční profese může být samozřejmě podjatý i kterýkoli správní úředník, s výjimkou vedoucích ústředních správních úřadů a státních tajemníků. Rozhoduje o tom jeho představený.^[9]

Reference

1. ↑ § 14–16b zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“)
2. ↑ ^{2,0 2,1} § 30 a 31 zákona č. 141/1961 Sb., trestní řád
3. ↑ § 8 zákona č. č. 150/2002 Sb., soudní řád správní
4. ↑ § 37 a 38 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
5. ↑ § 36a odst. 5 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích
6. ↑ § 6 zákona č. 121/2008 Sb., o vyšších soudních úřednících a vyšších úřednících státního zastupitelství
7. ↑ § 17a o. s. ř.
8. ↑ § 29 zákona č. 120/2001 Sb., exekuční řád
9. ↑ § 14 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád

Náklady na energie a provoz naší encyklopedie prudce vzrostly. Potřebujeme vaši podporu... Kolik ?? To je na Vás. Náš FIO účet — 2500575897 / 2010
Informace o článku. Článek je převzat z Wikipedie, otevřené encyklopedie, do které přispívají dobrovolníci z celého světa. Tento text je dostupný za podmínek Creative Commons 3.0 Unported – creativecommons.org. Originální článek na české Wikipedii