V sobotu 2. listopadu proběhla mohutná oslava naší plnoletosti !!
Multimediaexpo.cz je již 18 let na českém internetu !!
V tiskové zprávě k 18. narozeninám brzy najdete nové a zásadní informace.

Vasil Biľak

Z Multimediaexpo.cz

Verze z 17. 2. 2011, 06:41; Sysop (diskuse | příspěvky)
(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)
RSDr. Vasil Biľak (* 11. srpna 1917, Krajná Bystrá) je bývalý československý komunistický politik, který působil ve vrcholných funkcích v KSS a KSČ v období 50. - 80. let 20. století.

Obsah

Mládí

Vasil Biľak je rusínského původu. Narodil se v malé obci Krajná Bystrá na východním Slovensku. Po základní škole se vyučil krejčím. Ve výučním listu (jenž byl exponátem na výstavě k jeho jubileu v roce 1987) měl napsáno Na saká nepúšťať. Krejčovině se přesto věnoval až do roku 1949.

Politická kariéra

V letech 19551968 a 19691971 byl členem ústředního výboru Komunistické strany Slovenska (ÚV KSS), v letech 19541989 členem ústředního výboru Komunistické strany Československa (ÚV KSČ), v letech 19621968 byl tajemníkem a od ledna do srpna 1968 prvým tajemníkem ÚV KSS; od dubna 1968 do prosince 1988 členem předsednictva ÚV KSČ. Od listopadu 1968 do prosince 1988 byl tajemníkem ÚV KSČ s rozhodujícím vlivem v zahraniční politice, ale hlavně v ideologické sféře. V letech 1960–1989 byl poslancem Národního, později Federálního shromáždění.

Rok 1968

V událostech, které začínaly pražským jarem a vrcholily 21. srpna 1968 invazí do Československa, hrál Vasil Biľak významnou roli. V té době patřil k vedoucím představitelům konzervativních sil v KSČ. Byl jedním ze signatářů tzv. zvacího dopisu vojsk Varšavské smlouvy. Od začátku vystupoval proti reformnímu proudu v KSČ a podněcoval sovětskou intervenci. Později se významně podílel na likvidaci výsledků „pražského jara“.

Normalizace

Vila Vasila Biľaka v období normalizace (vpravo)

V 70. a 80. letech 20. století byl Vasil Biľak hlavním exponentem brežněvovského vedení v Československu. Měl rozhodující vliv na aparát KSČ v zahraničně politické a ideologické sféře. Byl to reprezentant neostalinského dogmatismu a posléze odpůrce gorbačovovské přestavby.

Po roce 1989

V prosinci 1989 byl vyloučen z KSČ.[1] Žije v Bratislavě spolu se svým zetěm Jozefem Ševcem, jedním z porevolučních předsedů KSS v pálffyovské vile na Timraviné ulici. Za své činy v období před rokem 1989 nebyl nikdy odsouzen ani potrestán.

Spisovatel

V roce 1991 byly vydány bez svolení autora subjektivistické memoáry „Miľníky môjho života“, v českém překladu pod titulem „Paměti Vasila Biľaka I, II“. Je v nich věnována zvláštní pozornost jeho činnosti v období let 1967-70. Ukázka:

Kontrarevoluční síly si již nechtěly nechat ujít příležitost. Přestaly se spoléhat dokonce i na ohlášenou návštěvu generálního tajemníka OSN U Thanta, který měl navštívit Prahu 23. srpna. Druhé centrum se spoléhalo pouze na to, že oznámení této návštěvy snad odradí spojence od zásahu v těchto dnech. Není nezajímavé, že ministr zahraničních věcí Hájek odletěl na dovolenou do Jugoslávie.

Se soudruhy Kolderem, Švestkou a Rigem jsme se dohodli, že musíme na zasedání předsednictva ústředního výboru při projednávání druhého bodu Současná politická situace v ČSSR a podmínky činnosti KSČ a návrh dalšího postupu, vyvolat zásadní diskusi a vynutit přijetí rozhodných opatření, vyplývajících ze závěrů v Čierné nad Tisou a v Bratislavě. Hovořil jsem rovněž s F. Barbíkem a J. Pillerem. Oba slíbili plnou podporu. Z jedenácti členů předsednictva chtělo šest členů řešit situaci. Byla velká škoda, že soudruh Lenárt onemocněl a zasedání předsednictva se nemohl zúčastnit. Nebyl sice členem předsednictva, ale jeho slovo mělo váhu. O Dubčekovi a Černíkovi jsem si myslel, že se jen stěží ztotožní s Krieglem a Smrkovským a nakonec se přidají k většině. Na Špačkovi nám příliš nezáleželo. Císař, Mlynář, Slavík a Sádovský neměli hlasovací právo. Soudruh Indra byl jednoznačně na straně zdravých sil. Byli jsme rozhodnuti jednat třeba celou noc, vynutit si přijetí závazných usnesení. Dubček se tomu chtěl stůj co stůj vyhnout. Po schválení referátu na mimořádný XIV. sjezd KSČ a návrhu rezoluce doporučil ukončit jednání a pokračovat 21. srpna ráno. Domluvená většina návrh přijala, a tak se jednalo o současné situaci v ČSSR. Diskuse byla ostrá a velmi konkrétní. Na faktech se dokazovalo, že když se okamžitě mocensky nezasáhne proti kontrarevolučním silám, že se ani nemůže konat sjezd. V průběhu jednání přicházelo od pracovníků aparátu ústředního výboru i jiným nejrůznějším způsobem množství informací. Přicházely i takové informace, že zprávy o možnosti vstupu spojeneckých vojsk jsou potvrzeny. Černík vycházel každou chvíli ze zasedací místnosti a vracel se bledý, nervózní a tajemným šeptem odevzdával informace Dubčekovi. Asi ve 22,00 hodin po dalším telefonátu, Černík oznámil, že zprávy o soustřeďování spojeneckých vojsk na československých hranicích jsou potvrzeny. Události dostávaly rychlý spád. Kriegel, Smrkovský, Mlynář žádali přerušit jednání. My jsme poukazovali na nelogičnost takového kroku. Naopak, pokud je pravda, že se spojenci připravují poskytnout internacionální pomoc, potom je nevyhnutelné, aby předsednictvo ÚV KSČ zasedalo bez přerušení a přijalo příslušné usnesení. Nevím, zda se jednou někomu podaří vykreslit atmosféru, která panovala na tomto zasedání předsednictva ústředního výboru. Byli jsme v jedné místnosti, ale jakoby každý jinde. Každému z nás se vynořovaly jiné obrazy nejbližších hodin. Každý z nás si nepochybně přestavoval něco jiného. Nejstrašnější bylo to, že většina členů předsednictva se tvářila, jako by se události týkaly někoho jiného a ne Československa.


Externí odkazy


Chybná citace Nalezena značka <ref> bez příslušné značky <references/>.