Strukturované programování

Z Multimediaexpo.cz

Verze z 10. 11. 2013, 21:30; Sysop (diskuse | příspěvky)
(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)

Strukturované programování nebo také strukturovaný programovací jazyk označuje programovací techniku, kdy se implementovaný algoritmus rozděluje na dílčí úlohy (to jest procedury či funkce), které se spojují v jeden celek. Na strukturované programování můžeme nahlížet jako na podmnožinu imperativního programování, avšak s jistými omezeními - k implementaci v programu se používá vybraných řídicích struktur, ostatní struktury nejsou povoleny - u strukturovaného programování se např. nepoužívá řídicí příkaz skoku.

Počátek

Obvykle se za počátek strukturovaného programování považuje článek Edsgera W. Dijkstry z roku 1970 nazvaný "Go To příkaz považován za škodlivý", mnoho lidí však za skutečný začátek považuje již jeho dopis z března roku 1968 adresovaný Asociaci pro výpočetní techniku (ACM).

Používané řídicí struktury

Strukturované programování definuje, že na nejnižší úrovni se program může skládat pouze z následujících tří struktur:

  • Sekvence (provádí posloupnost příkazů jeden po druhém)
  • Výběr (jeden nebo více příkazů je vykonán v závislosti na stavu programu. Toto je obvykle vyjadřováno klíčovými slovy jako if..then..else..endif, switch nebo case )
  • Opakování (příkazy jsou prováděny do té doby, dokud program nedosáhne nějakého stavu - toto je obvykle vyjadřováno klíčovými slovy jako while, repeat, for nebo do..until)

Nejznámějším důsledkem těchto zásad je snaha zabránit nebo - v závislosti na programovacím jazyce - alespoň omezit používání příkazu skoku. Programový kód nerespektující výše uvedené zásady se často hanlivě označuje jako "špagetový kód".

Programovací jazyky

Principy strukturovaného programování je možné aplikovat ve všech programovacích jazycích (dokonce i v jazyce symbolických adres), avšak je určitě výhodné použít některý z procedurálních jazyků. V sedmdesátých letech, kdy strukturované programování začalo získávat svoji popularitu, se rovněž v nově vzniknuvších procedurálních jazycích objevily prvky a konstrukty, které nutily programátory psát kód strukturovaně. Mezi tyto jazyky bychom mohli zařadit ALGOL, Pascal, PL/I nebo jazyk Ada.