Sedm hlavních hříchů

Z Multimediaexpo.cz

Hieronymus Bosch, Sedm smrtelných hříchů, r. 1485

Sedm hlavních hříchů (též sedm kardinálních hříchů či sedm smrtelných hříchů) vypočítává katolická tradice od časů Řehoře I. Velikého. Pojmem hlavní hřích se nemyslí hřích, který je před Bohem nejvážnější, nejtěžší či „nejsmrtelnější“. Hlavní znamená, že hřích vychází z hlavy (lat. caput), proto se v jiných jazycích nazývají „kapitální hříchy“. Podobně kardinální hřích (lat. cardo = pant) znamená stavy mysli, okolo kterých se „otáčí“ celá hříšnost člověka. Jde tedy o hříchy a lidské slabosti, ze kterých vychází další hříšné činy. Zavádějící význam slova smrtelný v tomto případě (viz smrtelný hřích) je důvodem, proč by se tradiční označení sedm smrtelných hříchů nemělo používat.

Obsah

Původ a vývoj

Výčet sedmi hlavních hříchů zavedl na konci 6. století papež Řehoř I. Veliký, ovšem otázka jejich vzniku je nejasná. Podle některých autorů jde o upravenou verzi seznamu osmi zlozvyků, vytvořeného ve 4. století Evagriem z Pontu.[1] Jednotlivé položky sice už zůstaly od vzniku seznamu neměnné (maximálně v některých jazycích se měnily termíny za účelem lepšího vystižení podstaty daného hříchu, v češtině např. nestřídmost-obžerství), pořadí však stálé nebylo. Jako první je dnes standardně uváděna pýcha a většinou tomu tak bylo i dříve, jak ukazují díla sv. Tomáše Akvinského nebo i Danteho Božská komedie,[2] nicméně nebylo tomu vždy tak: na počátku 14. století byla na prvním místě uváděna nestřídmost (resp. obžerství).[3] V moderní době se vyskytly i návrhy na zavedení nového výčtu, žádný z nich však výrazněji neuspěl. Tomlin zmiňuje jako příklad návrh filosofa Juliana Bagginiho, přičemž konstatuje, že tyto moderní seznamy mají sklon zaměňovat příčiny s příznaky.[4] Zvláštním případem je novinářská kachna z března 2008, podle níž měla katolická církev seznam aktualizovat, viz sekce „Nové smrtelné hříchy“.

Seznam sedmi hlavních hříchů

Matyáš Bernard Braun
Pýcha (Neřesti)
lapidárium Kuks
Matyáš Bernard Braun
Obžerství (Neřesti)
lapidárium Kuks

Pýcha (latinsky superbia)

Nejvážnější ze všech hlavních hříchů a také ten, ze kterého pocházejí hříchy ostatní. Je definován jako touha po vyšší atraktivitě a důležitosti než mají ostatní. Slovo pýcha se dá také vyjádřit jako: nadutost, domýšlivost, vyvýšenost, přehnaná sebeúcta, nerozumná nadřazenost kvůli kráse, bohatství, postavení ve společnosti nebo nadání. Pýcha se projevuje nadřazeným chováním. Jedná se o chorobný stav srdce. Opakem pýchy je pokora.

Lakomství (latinsky avaritia)

Matyáš Bernard Braun
Lakomství (Neřesti)
lapidárium Kuks
Matyáš Bernard Braun
Lenost (Neřesti)
lapidárium Kuks

Též lakota. Vyznačuje se touhou získávání co největšího majetku a realizováním této touhy.

Závist (latinsky invidia)

Hněv (latinsky ira)

Hněv se projevuje nekontrolovatelnými pocity zlosti a nenávisti vůči jiné osobě.

Smilstvo (latinsky luxuria)

Tento hřích označuje jakoukoliv přemrštěnou touhu po sexuálním uspokojení.

Nestřídmost (latinsky gula)

Též obžerství. Přespřílišné požívání nápojů i potravin.

Lenost (latinsky acedia)

Též zahálčivost. Lenost se u hříšníka projevuje tak, že odmítá využívat potenciál svých schopností.

Sedm hlavních hříchů podle démonologie Binsfelda

V roce 1589 přiřadil Petr Binsfeld ke každému z hříchů jednoho z biblických démonů. Jméno každého z nich je uvedeno u příslušného hříchu.

„Nové smrtelné hříchy“

V březnu 2008 prolétla světovými médii zpráva o tom, že katolická církev (resp. její Apoštolská penitenciatura) rozšířila počet sedmi smrtelných hříchů či že nahradila jejich seznam 7 moderními smrtelnými hříchy, aby vedla věřící k poznání, že svým jednáním zasahují své bližní, své okolí, ale i přírodu. Mělo jít např. o znečišťování životního prostředí, genetické modifikace, pokusy na lidech, sociální nespravedlnost, ožebračování lidí, shromažďování nemravného bohatství a distribuci drog.[5][6] Zpráva se ukázala jako nepravdivá. Vznikla nepochopením a zkreslením rozhovoru biskupa Gianfranca Girottiho, regenta Apoštolské penitenciatury pro L'Osservatore Romano.[7][8][9] Biskup Girotti žádné nové hlavní hříchy nedefinoval ani nevytvořil žádný seznam, pouze v rozhovoru (mimo jiné) mluvil o sociálních hříších moderního světa, zdůrazňoval jejich závažnost a vyjmenoval některé jejich příklady. Pojem smrtelný hřích v celém rozhovoru vůbec nepadl. Všechny zveřejněné seznamy jsou výtvory novinářů, přičemž některé obsahují položky, které se v rozhovoru vůbec neobjevily (např. „genetické modifikace potravin“). Sociální hříchy jsou konkrétní projevy sedmi hlavních (smrtelných) hříchů a jejich seznam v žádném případě nerozšiřují. Mohou být ale smrtelnými hříchy ve smyslu závažnosti.[10] Také se nejedná o nic nově definovaného, ale spíše jen o upozornění, že význam tohoto druhu hříchů, která církev odsuzovala už dlouhodobě, roste. Přestože katolická církev na mnoha místech tvrzení o nových smrtelných hříších dementovala, mimo jiné i oficiálním prohlášením České biskupské konference[11], Česká televize odvysílala reportáž o zavedení nových smrtelných hříchů a doplněnou o zlehčující sekvence ještě jednou, v publicistickém pořadu 168 hodin[12]. Zejména tato prezentace ČT byla chápana řadou katolíků jako útok na církev[13] či příklad nedbalosti při přebírání zpráv z druhé ruky, nekompetence redaktorů v oblasti náboženské problematiky, neochoty médií přiznat vlastní chybu a běžného obrazu našeho zpravodajského světa[14][15], případně obzvlášť okatou kombinaci obojího.[16][17]

Satanistický pohled

LaVeyův satanismus považuje všech sedm hříchů křesťanství za pozitivní, pokud vedou k uspokojení hříšníka. Označuje je za „takzvané“ hříchy, protože nesouhlasí s názorem na jejich škodlivost, naopak jejich potíraní považuje za zhoubné. Tyto „hříchy“ považuje za projev přirozených instinktů, které není třeba potlačovat. Satanská bible uvádí jako osmý bod svého Devatera: „Satan znamená všechny takzvané hříchy, jelikož vedou k fyzickému, mentálnímu nebo emočnímu uspokojení.“ Namísto sebeničící obětavosti, pokořování a altruismu staví vzájemnost, odpovědnost a společný prospěch, přičemž v křesťanství a jeho morálce tyto hodnoty neshledává.

Odkazy v kultuře

  • Ve svém díle Božská komedie využívá Dante Alighieri tyto hříchy jako stupně v očistci, kterými musí projít duše zemřelého a od hříchů se očistit tím, že se naučí protikladné ctnosti. Jsou to: pokora, štědrost, přejícnost, mírumilovnost, cudnost, střídmost a činorodost. Podobně v Ráji jsou z důvodů literární paralely rozděleni ctností podle toho, kterou z těchto ctností nejvíce projevili. Toto pojetí je sice plodem básníkovy fantazie, přesto se nijak nerozchází s oficiálním katolickým pohledem.
  • Ve filmu Sedm byly hříchy použity jako inspirace a scénář činnosti sériového vraha.
  • Sochy hříchů a ctností od Matyáše Brauna zdobí průčelí Hospitalu v areálu Kuksu.
  • Hieronymus Bosch roku 1485 namaloval olejem na dřevě 120 × 150 cm obraz Sedm smrtelných hříchů. Dnes se nachází v Museo del Prado, Madrid.

Související články

Externí odkazy

Doporučená literatura

Reference

  1. ↑ Graham Tomlin: Sedm hlavních hříchů a jak je překonávat; Karmelitánské nakladatelství, Kostelní Vydří 2009; ISBN 978-80-7195-249-7 (str. 22)
  2. ↑ Graham Tomlin: Sedm hlavních hříchů a jak je překonávat; Karmelitánské nakladatelství, Kostelní Vydří 2009; ISBN 978-80-7195-249-7 (str. 29)
  3. ↑ Graham Tomlin: Sedm hlavních hříchů a jak je překonávat; Karmelitánské nakladatelství, Kostelní Vydří 2009; ISBN 978-80-7195-249-7 (str. 80-81)
  4. ↑ Graham Tomlin: Sedm hlavních hříchů a jak je překonávat; Karmelitánské nakladatelství, Kostelní Vydří 2009; ISBN 978-80-7195-249-7 (str. 23-24)
  5. ↑ http://www.ceskenoviny.cz/zpravy/index_view.php?id=301436
  6. ↑ http://www.ct24.cz/svet/8386-vatikan-predstavil-novy-seznam-smrtelnych-hrichu/ ČT 24 o tématu
  7. ↑ http://newsbusters.org/people/gianfranco-girotti
  8. ↑ http://www.americamagazine.org/blog/entry.cfm?blog_id=2&id=9A0A606B-5056-8960-327C219014498879 James Martin na kolaborativním blogu časopisu America
  9. ↑ http://tisk.cirkev.cz/z-vatikanu/vatikan-nevydal-novy-seznam-sedmi-smrtelnych-hrichu.html Oficiální dementi a vysvětlení České biskupské konference
  10. ↑ Smrtelný hřích = závažný hřích, tj. vědomé a dobrovolné překročení Boží vůle v závažné věci, viz Katechismus katolické církve, Karmelitánské nakladatelství, Kostelní Vydří 2001, ISBN 80-7192-488-1, str. 465-466
  11. ↑ http://tisk.cirkev.cz/z-vatikanu/vatikan-nevydal-novy-seznam-sedmi-smrtelnych-hrichu.html Oficiální dementi a vysvětlení České biskupské konference
  12. ↑ Patřičný díl pořadu 168 hodin z 16. října je dostupný na: http://www.ceskatelevize.cz/vysilani/10117034229-168-hodin/208411058250316-16.03.2008-21:30-soudy-musi-rozhodnout-v-otazce-matka-nebo-dite.html
  13. ↑ Cyprián Suchánek v dopise Radě ČT, dostupné: http://claritatis.cz/download/2008-06.pdf
  14. ↑ http://www.lupa.cz/clanky/smrtelny-hrich-internetove-zurnalistiky/ [Michal Černý: Smrtelný hřích internetové žurnalistiky. Lupa.cz]
  15. ↑ Romuald Štěpán Rob v dopise médiím, dostupné na http://claritatis.cz/download/2008-06.pdf
  16. ↑ Tomáš Halík: Otevřený dopis Radě České televize. ChristNet.cz
  17. ↑ Milan Glaser: Seznam nových smrtelných hříchů?, dostupné na http://www.radiovaticana.cz/clanek.php4?id=9224



Commons nabízí fotografie, obrázky a videa k tématu
Sedm hlavních hříchů
Citováno z „http://ww.multimediaexpo.cz/mmecz/index.php/Sedm_hlavn%C3%ADch_h%C5%99%C3%ADch%C5%AF“