Sedmihlásek hajní

Z Multimediaexpo.cz

Verze z 24. 11. 2013, 12:40; Sysop (diskuse | příspěvky)
(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)


Sedmihlásek hajní (Hippolais icterina) je malý zpěvný pták z čeledi rákosníkovitých (Acrocephalidae).

Obsah

Popis

Je menší než vrabec, štíhlý, nenápadně zbarvený. Dorůstá délky 12-14 cm, v rozpětí křídel měří 21-24 cm a váží 14-20 g. Svrchní stranu těla má zelenavě hnědou, se světlým polem v křídlech, spodinu a tenký nadoční proužek světle žlutý, delší, zašpičatělý zobák oranžový, oči černé a končetiny modrošedé. Obě pohlaví jsou zbarvena stejně, mladí ptáci pak mají bledší spodinu těla. V západní a jižní Evropě žije blízce příbuzný sedmihlásek švitořivý (H. polyglotta), který světlé pole v křídlech postrádá a má i hnědé, nikoliv modrošedé končetiny a kratší křídla (ruční letky méně vyčnívající nad raménka).[1] Zpěv, kterým se samci ozývají nejčastěji z vrcholů stromů, je rychlý a složený z řady žvatlavých, flétnovitých a chraptivých tónů a imitací jiných ptáků. Vábí pronikavým „čočovích“.

Rozšíření

Hnízdí v Evropě a západní i střední Asii, v rozmezí od severovýchodní Francie severně po jihozápadní část Skandinávie, jižně po Švýcarsko, Rumunsko, severní Balkán, Ukrajinu a Krym a východně až po severozápadní úpatí pohoří Altaj.[2][3] Ve střední Evropě se vyskytuje od května do srpna. Je druhem tažným na dlouhou vzdálenost se zimovišti v subsaharské Africe. Žije ve světlých listnatých lesích, remízcích, parcích a zarostlých zahradách s hustým podrostem, často blízko vody. V České republice hnízdí na většině území v nižších polohách v počtu 50-100 tisíc párů.[4] Jeho početnost na našem území v posledních letech mírně klesá.[5]

Potrava

Živí se hlavně hmyzem, ale požírá též pavouky, měkkýše a bobule. Potravu sbírá nejčastěji z větví stromů a keřů, na zem slétá jen zřídkakdy.

Hnízdění

Pohlavně dospívá v druhém kalendářním roce. Ve střední Evropě hnízdí 1x ročně od května do srpna. Křehké, miskovité hnízdo ze stonků, listů, trávy a pavučin, které často obkládá tenkou březovou kůrou, staví ve vidlicích větví stromů nebo vysokých keřů. V jedné snůšce je 4-6 narůžovělých, černě skvrnitých, 18,4 x 13,5 mm velkých[4] vajec, na kterých sedí 12-14 dnů střídavě oba rodiče. Mláďata pak hnízdo opouští po 12-13 dnech.

Taxonomie

Monotypický druh popsaný L. Vieillotem v roce 1817 pod názvem Sylvia icterina (z latinského icterus = nažloutlý).[2][6]

Externí odkazy

  1. ↑ VOLKER, Dierschke. Ptáci. Praha : Euromedia Group, k. s., 2009. ISBN 978-80-242-2193-9. S. 46.  
  2. ↑ 2,0 2,1 Icterine Warbler (Hippolais icterina) [online]. Internet Bird Collection, [cit. 2011-02-12]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. ↑ Hans-Günther Bauer, Einhard Bezzel & Wolfgang Fiedler (Hrsg): Das Kompendium der Vögel Mitteleuropas: Alles über Biologie, Gefährdung und Schutz. Band 2: Passeriformes – Sperlingsvögel, Aula-Verlag Wiebelsheim, Wiesbaden 2005, ISBN 3-89104-648-0 (německy)
  4. ↑ 4,0 4,1 DUNGEL, Jan; HUDEC, Karel. Atlas ptáků České a Slovenské republiky. Praha : Academia, 2001. ISBN 9788020009272. S. 192.  
  5. ↑ Jednotný program sčítání ptáků [online]. Česká společnost ornitologická, [cit. 2011-02-12]. Dostupné online.  
  6. ↑ Icterine Warbler Hippolais icterina [online]. British Trust for Ornithology, [cit. 2011-02-12]. Dostupné online. (anglicky) 
  • KNOCHEL, Alexandre. Hypolaïs ictérine [online]. Oiseaux.net, [cit. 2011-02-12]. Dostupné online. (francouzsky) 
  • Hippolais icterina [online]. The IUCN Red List of Threatened Species, [cit. 2011-02-12]. Dostupné online. (anglicky) 

Literatura

  • BEZZEL, Einhard. Ptáci. Dobřejovice : Rebo Productions CZ, 2003. ISBN 9788072342921. S. 179.
  • KHOLOVÁ, Helena (autorka českého překladu). Ptáci. Praha : Euromedia Group, k. s., 2008. ISBN 9788024222356. S. 415.


Commons nabízí fotografie, obrázky a videa k tématu
Hippolais icterina
Citováno z „http://ww.multimediaexpo.cz/mmecz/index.php/Sedmihl%C3%A1sek_hajn%C3%AD“