V sobotu 2. listopadu proběhla mohutná oslava naší plnoletosti !!
Multimediaexpo.cz je již 18 let na českém internetu !!

Bičík

Z Multimediaexpo.cz

Verze z 1. 12. 2013, 21:26; Sysop (diskuse | příspěvky)
(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)
Počet a uspořádání bakteriálních bičíků: A. monotricha, B. lofotricha, C. amfitricha, D. peritricha

Bičík (flagellum) je podlouhlá buněčná struktura, která slouží k pohybu jednobuněčných bičíkovců, některých menších mnohobuněčných organismů a některých buněk mnohobuněčných organismů. Bičík se také vyskytuje u bakterií, ale v jejich případě jde o strukturu zásadně odlišnou stavbou, původem, i mechanismem pohybu.

Obsah

Bičík bakterií

Bakteriální bičík je pevná struktura šroubovitého tvaru, která se točí, pohání buňku vpřed a tedy tlačí. Mají tloušťku asi 20 nm a délku 20 μm, což může být desetinásobek délky bakterie. Pohyb bakterie se nazývá taxe a může mít mnoho forem. Bakterie dokáže pomocí bičíku překonat deset délek svého těla během jedné sekundy.

Rozdělení bakterií podle počtu bičíků

  • monotricha - bakterie má jediný bičík
  • amfitricha - jeden bičík na každém konci bakterie
  • lofotricha - svazek bičíků na jednom nebo obou pólech buňky
  • peritricha - bičíky umístěné po celém povrchu buňky

Počet bičíků se ale v průběhu života bakterie může měnit. Obecně se při přestupu do viskóznějšího prostředí vybaví dalšími bičíky.

Stavba

Bakteriální bičík je dutá trubice tvořena proteinem flagelinem. Ta je upevněna pružným háčkem (hook), který ji spojuje s komplexem proteinů tvořící motor pracující s gradientem H+ (viz protonová pumpa). Tento komplex je skupina proteinů pracujících jako rotor a další, ukotvená v membráně, pracující jako stator.

Evoluce

Moderní argument zastánců kreacionismu popisuje bakteriální bičík jako zástupce neredukovatelné komplexity. V současné době se nalézají jednotlivé proteiny tvořící bázi bičíku plnící různé funkce. Například jde o F1 ATP-synteázový protein, který využívá stejně jako bičík energii gradientu H+, který využívá na vlastní roztáčení a následnou syntézu ATP z ADP a fosfátu.

Bičík archebakterií

Bičík eukaryot

Bičíky eukaryot (čili řasinka, cilium, brva), které se vyskytují u některých buněk živočichů, rostlin i protistů a mají složité mechanismy (mikrotubulárních dvojic axonemy), díky nimž konají pohyby v několika směrech. Příkladem může být krásnoočko.

Stavba bičíku eukaryot

Bičík eukaryot sestává ze čtyř základních částí. Z buňky vyrůstá volně pohyblivá část, vlastní bičík. Ten je zakotven v cytoplazmě pomocí bazálního tělíska (kinetozom). Mezi bazálním tělískem a volnou částí bičíku je zařazena přechodná oblast. Z bazálního tělíska vycházejí do nitra buňky bičíkové kořeny.

Související články

Externí odkazy