Klementinum

Z Multimediaexpo.cz

Verze z 12. 1. 2014, 15:08; Sysop (diskuse | příspěvky)
(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)
Východní vstup z Mariánského náměstí

Klementinum (historicky Clementinum) bylo původně Jezuity vystavěno jakožto kolej v Praze, která byla založena poté, co roku 1556 jezuité přijali pozvání Ferdinanda I. Habsburského a přišli do Prahy.

Obsah

Historie

Jezuité vystavěli zdejší areál v dnešní rozloze v letech 1653–1726, na místě kláštera dominikánů, kteří se zde usadili v roce 1227 při kostele sv. Klimenta a který jezuité po nich převzali. Tento, již tehdy velkoryse pojatý raně barokní areál, byl dále upravován, modernizován a rozšiřován – přes vrcholné baroko až po klasicismus – a nepotřeboval žádné větší úpravy po většinu 18. a 19. století až do počátku 20. století. S pracemi na jeho výstavbě jsou spojena jména četných stavitelů Prahy – Francesco Caratti, Carlo a Francesco Luragové, Giovanni Domenico Orsi, Marek Fontana, Domenico Bossi, Giovanni Bartolomeo Cometa, František Maxmilian Kaňka, Kilián Ignác Dientzenhofer – sochařů, malířů a dalších řemeslníků, podílejících se na výzdobě – Petr Brandl, Matyáš Bernard Braun, Jan Hiebl, Ignác Raab, Kryštof Tausch, Josef Kramolín, Václav Vavřinec Reiner. Rozsáhlý komplex obsahoval učebny, sály – jako knihovní sál[1] jedné z tehdejších největších Knihovna, letní refektář [2], matematický sál, hudební sál – provoz tiskárny (jedné z významných a největších své doby), hospodářské budovy, prostory pro ubytování, budovy pro cla a samozřejmě kultovní prostory – kostely sv. Salvátora, sv. Klimenta, Vlašská kaple Nanebevzetí Panny Marie, Zrcadlová kaple [3] [4], kaple sv. Eligia a sv. J. Nepomuckého – uspořádaných kolem zelených ploch nádvoří [5]. V roce 1618 byli Jezuité reformátory z Prahy vypovězeni. Po svém brzkém návratu v roce 1620 byli, v rámci pokračující rekatolizace, pověřeni i správou do té doby protestantské Karlovy univerzity, která se od té doby nazývala univerzitou Karlo-Ferdinandovou. V roce 1622 sem byla přemístěna knihovna Karlových kolejí. V roce 1751 zde bylo v otevřeno muzeum matematiky, jehož prvním ředitel byl matematik a fyzik Joseph Stepling [6]. Známá byla také zdejší astronomická observatoř [7] založená v roce 1722. Od roku 1752 jsou v Klementinu prováděna hydrometeorologická měření a pozorování, která od roku 1775 začal zaznamenávat astronom Antonín Strnad, Steplingův žák. Známými osobnostmi („akademiky“) Klementina jsou také Antonín Koniáš (Koňas z Vydří), nebo Bohuslav Balbín. Po zrušení řádu jezuitů v roce 1773 jej využívala sekularizovaná univerzita, částečně také Arcibiskupský seminář. Knihovna byla Marií Terezií prohlášena za Císařskou a královskou veřejnou a universitní bibliotéku. Hvězdářské práce pokračovaly pod vedením matematického muzea. Do rozdělení univerzity na českou a německou v roce 1882 v něm sídlily Filozofická a Teologická fakulta Karlo-Ferdinandovy univerzity, na které se vyučovalo především, ne-li výlučně, německy. Po rozdělení zde zůstala pouze česká část a od roku 1930 pak jen rozšířená univerzitní knihovna. Klementinum je sídlo dnešní Národní knihovny – jak se opět od roku 1990 jmenuje (předtím od 1935 Národní a univerzitní knihovna, od 1939 Zemská a univerzitní knihovna, od 1958 část Státní knihovny ČSR) – pod tímto jménem (Bibliotheca nationalis) založené v roce 1781 Karlem Rafaelem Ungarem [8] a, včetně technické knihovny, stavebně rozšířené v letech 1924–1931 architektem Ladislavem Machoněm [9], za spolupráce sochaře Otty Gutfreunda. Zdejší astronomická observatoř se stala v roce 1953 základem Astronomického ústavu Československé akademie věd.

Zajímavost

V roce 1791 se v refektáři Klementina[2] konala jedna z prvních průmyslových výstav ve střední Evropě. PO KLeementinu je pojmenovaná planetka 3386 Klementinum

Fotogalerie

Astronomická věž

Nádvoří při západním vchodu

Pohled z astronomické věže Klementina na Staré Město

Vstup do Klementina z Křížovnického náměstí v noci

Literatura

  • WINTER, Zikmund. O životě na vysokých školách pražských knihy dvoje : Kulturní obraz 15. a 16. století. Praha : Matice česká, 1899. Dostupné online. - kapitola Učení v Klementinu, s. 386-403.
  • EKERT, František. Posvátná místa král. hl. města Prahy. Svazek I. Praha : Dědictví sv. Jana Nepomuckého, 1883. Dostupné online. - kapitola Klementinská kollej, s. 348-383.

Reference

  1. ↑ [1]
  2. ↑ 2,0 2,1 [2]
  3. ↑ [3]
  4. ↑ [4]
  5. ↑ [5]
  6. ↑ [6]
  7. ↑ [7]
  8. ↑ [8]
  9. ↑ [9] [10]

Externí odkazy


Commons nabízí fotografie, obrázky a videa k tématu
Klementinum
Citováno z „http://ww.multimediaexpo.cz/mmecz/index.php/Klementinum“