Karol Pazúr
Z Multimediaexpo.cz
Karol Pazúr (* 26. února 1917, † 1986) byl slovenský zpravodajec, voják a válečný zločinec, hlavní iniciátor masakru na Švédských šancích.
Obsah |
Kariéra za 2. světové války
Za druhé světové války působil Karol Pazúr nejprve v Hlinkových gardách, posléze u Slovenské rychlé divize, bojující v Sovětském svazu na straně Třetí říše. Když upadl do zajetí Rudé armády (1943), stal se rychle nadšeným komunistou a nechal se zařadit mezi příslušníky nově vznikajících československých jednotek. Jako důstojník a zpravodajec působil poté u 1. československého armádního sboru po boku Bedřicha Reicina.
Masakr na Švédských šancích
- Další informace najdete v článku: Masakr na Švédských šancích
Po jeho rozpuštění v květnu 1945, zůstal jako poručík obranného zpravodajství u armády. Zdá se, že svoji minulost považoval za problém a že se proto maximálně snažil vylepšit své renomé pronásledováním Němců po válce. Vrchol jeho snažení představovala iniciace a organizace „masakru na Švédských šancích“, v němž nechal společně s osvětovým důstojníkem Smetanou povraždit 265 „Němců“ (byli mezi nimi i Slováci), v drtivé většině žen, dětí a starců (bylo mezi nimi i několik nemluvňat, z nichž některé Pazúr zlikvidoval osobně). Pozdější vyšetřování neprokázalo, že by povraždění (po smrti navíc okradení o vše, co mělo nějakou cenu) aktivně podporovali nacismus, jak Pazúr tvrdil, pouze několik z nich bylo členy Hlinkovy gardy (což býval ovšem i Pazúr). U 30 byla zjištěna slovenská národnost, u několika pak dokonce odbojářská minulost.
Výsledek snah o potrestání
Pazúr dlouho unikal trestu, bezprostředně po masakru byl dokonce povýšen. Velitel české vojenské správy v Přerově se jej sice bezprostředně po vykonání masakru pokusil zadržet, ale poté, co se Pazúr prokázal poddůstojníkovi NKVD průkazem OBZ, mohl přesto volně odejít. Velitel sovětské posádky v Přerově sice vydal příkaz k jeho zatčení, ale Pazúr už byl v tu dobu mimo jeho jurisdikci. Věc byla vyšetřena, zdokumentována a dlouho neřešena. V roce 1947 však spravedlnost Pazúra dostihla: byl zatčen a před vojenským soudem v Bratislavě odsouzen k sedmi a půl roku vězení. Proti rozsudku se odvolal. Prohlašoval, že „taková byla doba“, že „jednal z vlastenecké povinnosti.“ a že „proces s ním je politický a jeho cílem je poškodit komunistickou stranu“. Na dotaz, proč nechal pobít i ženy a děti, které z žádné spolupráce s nacismem podezřívat ani nemohl, prohlásil, že „nevěděl, co jiného s nimi dělat, když nechá postřílet muže.“
Odvoláním si Pazúr nepomohl – Vrchní vojenský soud v Praze jej odsoudil na 20 let vězení, i přes intervence Bedřicha Reicina. Reicin však na svého přítele ani poté nezapomněl a ihned po únorové revoluci mu začal zařizovat propuštění. Nejdříve Klement Gottwald snížil na Reicinovo doporučení Pazúrův trest na 10 let, načež následovalo další zkracování a zmírňování trestu. Ve vězení strávil Pazúr nakonec fakticky jen asi rok. Vojenský prokurátor Anton Rašla, který vynaložil nezměrné úsilí, aby přivedl Pazúra před soud a potrestal ho, byl za komunistického režimu odsouzen v politickém procesu a několik let vězněn.
Hrdina protinacistického odboje
Po propuštění čekaly Pazúra jako hrdinu protinacistického odboje lukrativní státní posty, obdržel řadu vyznamenání. V 60. a 70. letech působil Pazúr na nejvyšších funkcionářských postech Svazu protifašistických bojovníků. Zároveň byl agentem StB.[1]
Reference
Literatura
- František Hýbl: Tragédie na švédských šancích v červnu roku 1945, Přerov 1995
- Marie Špalková: Horní Moštěnice - kapitoly z dějin obce, Horní Moštěnice 2006; ISBN 80-86247-03-1
- Anton Rašla: Spomienky spoza mreží (Vidas Banská Bystrica 1998), str. 93-101
- Tomáš Staněk: Poválečné "excesy" v českých zemích v roce 1945 a jejich vyšetřování, Praha 2005, str. 274-279
| Informace o článku.
Článek nebo jeho část je převzata z Katopedie. |