Karel Třešňák
Z Multimediaexpo.cz
Karel Třešňák (* 1950 Karlovy Vary) je bývalý československý reprezentant v kanoistice, a to ve sjezdu a slalomu. Po své emigraci se usídlil na Havaji, kde se stal úspěšným závodníkem, trenérem a výrobcem kánoí pro tradiční vytrvalostní závody.
Obsah |
Dětství a počátky sportovní kariéry
Otec Karla Třešňáka byl automobilovým závodníkem, matka působila jako rozhodčí při závodech v alpském lyžování. Malého Karla i bratra Mirka brali rodiče na lyžařské závody s sebou a tak není divu, že prvním Karlovým sportem se stalo lyžování. V kategorii mladších žáků se stal okresním přeborníkem v běhu na lyžích. Za domem kde s rodiči bydlel si s kluky ze sousedství postavili cyklokrosovou trať, hrávali tu fotbal a v zimě hokej. Ke kanoistice se dostal díky škole. Tři kantoři, ve volném čase vodáci, založili vodácký kroužek a Karel byl jedním z prvních, kdo se do něj přihlásil. To bylo v páté třídě. Jeho první lodí byl kajak, který vyrobil společně s otcem. Po pár letech se přihlásil do Rudé hvězdy a začal jezdit na kánoi. V roce 1967 získal na mistrovství republiky stříbrnou medaili ve slalomu a bronzovou ve sjezdu a byl zařazen do seniorského reprezentačního družstva.
Reprezentační kariéra
V roce 1968 odjíždí poprvé reprezentovat Československo do zahraničí, do Francouzského Bourgu. Spolu s Petrem Sodomkou a Antonínem Trmalem vyjeli na první seznámení s řekou Iserou. To se Třešňákovi stalo málem osudným, v dravém proudu se s lodí převrhl a už se nedokázal dostat nad hladinu. Pod hladinou zůstal tři minuty a nebýt duchaplného zásahu Sodomky, byl by tehdy utonul. K jeho největším úspěchům ve slalomu patří stříbro z mistrovství světa v Muotathalu v roce 1973, bronz ze Spittalu v roce 1977 a dvě zlaté medaile ze závodu hlídek (spolu se Sodomkou a Radilem) z roku 1973 a 1975. Ve sjezdu pak páté místo ve sjezdu na MS v Meranu v roce 1971 a dvakrát stříbro v závodu hlídek v roce 1971 a 1973.
Trenérem v Kanadě a cesta na Havaj
V roce 1978 odjíždí na pozvání kanadské kanoistické federace do Kanady trénovat zdejší mládež. Zde také projel soutěskou na řece Thompson zvanou Čelisti smrti (až dole na břehu se dozvěděl, že byl prvním, kdo kdy tento úsek řeky sjel). Rok nato se v kanadském Jonquière konalo mistrovství světa, kam Třešňák odjíždí v předstihu připravit vše potřebné. V samotném závodě pak končí 15. v individuálním a 3. v hlídkách. Po skončení mistrovství Třešňák zůstává v Kanadě a ve Vancouveru se opět věnuje tréningu mládeže. Ty probíhaly na řece Chocamons, nedaleko horského střediska Whistler. Zde ve stejnou dobu vedl lyžařské kurzy Toni Sailer, kterého napadlo oživit lyžařské kurzy jízdou na divoké vodě. Jedním z účastníků těchto kurzů byl předseda kanoistické federace Havajských ostrovů. Ten pozval Třešňáka na Havaj a během čtyř dnů mu vyřídil i potřebné vízum. Na Havaji ho nejvíce uchvátily kousky, které místní předváděli na windsurfingových prknech. Aby mu vůbec doma něco „tak úžasného“ někdo věřil, natočil si je projistotu na kameru. Tehdy ještě netušil, kolik problémů mu obrázky z Havaje přinesou.
Emigrace a život v Americe
Po dvouměsíčním pobytu za oceánem se vrátil do Československa. Pár týdnů po návratu uveřejnil v časopise Stadión několik fotografii havajských surfařů a windsurfařů. Tím vyšlo najevo, že Třešňák pobýval nejen v Kanadě, ale i v USA a problém byl na světě. Chtěli mu sebrat byt, který dostal jako československý reprezentant od ČSTV a nechybělo moc aby byl označen za špióna. Zastal se ho předseda ČSTV Antonín Himl a tak to skončilo pouze vyhazovem z Dukly. Při práci dálkově vystudoval FTVS a po ukončení studií nastoupil do ČÚV ČSTV, kde pracoval jako inspektor tréningových středisek mládeže. Pak přišla nabídka Milana Svobody, trenéra juniorské reprezentace ČSSR, k trénování singlkanoistů. V roce 1981 se s týmem účastnil i prvního, tehdy ještě neoficiálního, Mistrovství Evropy juniorů v rakouském Spittalu (českoslovenští junioři zde získali 8 zlatých, 6 stříbrných a 11 bronzových medailí). V roce 1982 přišla nabídka z Havajských ostrovů, trénovat tamní vodáky. Nakonec, opět díky Himlově přímluvě, získal Třešňák povolení a i s rodinou odjel na tři roky věnovat se trenérské práci na Havaji. Když se po třech letech vrátil, byl situací v Československu rozladěn a opět začal uvažovat o cestě za oceán, tentokrát natrvalo. Podařilo se mu sehnat vízum na cestu do Jugoslávie. Odtud vedla jeho cesta zpět na Havaj. Založil firmu na výrobu lodí a postupně si začal budovat klientelu. Opět se začal věnovat trenérské práci.
Externí odkazy
- Václav Cibula: Mušketýři v peřejích, nakladatelství LEPREZ, Praha 1996, ISBN 80-86061-00-0
| Náklady na energie a provoz naší encyklopedie prudce vzrostly. Potřebujeme vaši podporu... Kolik ?? To je na Vás. Náš FIO účet — 2500575897 / 2010 |
|---|
| Informace o článku.
Článek je převzat z Wikipedie, otevřené encyklopedie, do které přispívají dobrovolníci z celého světa. |