Dlouhý vrch (Lišovský práh)
Z Multimediaexpo.cz
Dlouhý vrch (551 m[1]) je vrch Lišovského prahu. Nachází se 5 km východně od centra Českých Budějovic, na území obce Dubičné.
Obsah |
Geomorfologie a geologie
Dlouhý vrch má podobu výrazného plochého hřbetu ve směru SZ - JV. Je budován moldanubickými pararulami.[2]. Geomorfologicky Dlouhý vrch náleží do subprovincie Česko-moravské, oblasti Jihočeské pánve, celku Třeboňská pánev, podcelku Lišovský práh[3].
Vodstvo
Dlouhý vrch náleží do povodí Vltavy. Na jihovýchodním svahu 0,9 km od vrcholu pramení v nadmořské výšce 530 m jedna ze zdrojnic Vráteckého potoka. V blízkém okolí se nacházejí dva rybníky: Lusný a Nový.
Vegetace
Vrcholové partie Dlouhého vrchu jsou bezlesé a zabírají je pastviny. U vrcholu roste skupina čtyř památných stromů - lip.
Přístup
Přímo na vrchol Dlouhého vrchu nevede žádná turistická stezka, 200 m od něj však prochází po západním svahu přes Dubičné červená stezka z Dobré Vody do Lišova. Po východním svahu 1 km od vrcholu přes Malé Dubičné prochází žlutá stezka z Dobré Vody do Rudolfova. A po jižním svahu vede cyklotrasa č. 1050 (Nové Hrady - Borovany - České Budějovice).
Okolí
Na vrcholu Dlouhého vrchu se nachází památník na císařské manévry v září 1895. Císař František Josef I. z tohoto místa promlouval k vojákům.
Na západním svahu u Dubičného je malý sjezdařský areál - byl modernizován v roce 2005, od té doby jsou tu 2 vleky, sjezdovka je vybavena osvětlením pro večerní lyžování. Přímo pod kopcem je parkoviště pro 50 osobních aut s toaletami.
Dlouhý vrch je součástí Rudolfovského rudného revíru. Na západním úpatí (cca 1 km od vrcholu) se v minulosti těžilo stříbro v dolech Nová Hilda, Nová Anna a Král David.
Výhled
Holý vrcholový hřbet Dlouhého vrchu poskytuje takřka kruhový výhled. K nejvýraznějším dominantám obzoru patří Kleť, Libín, Šumavu s Boubínem, Temelín a Novohradské hory s Vysokou. Samozřejmě jako na dlani je tu vidět Českobudějovická pánev s Českými Budějovicemi.
Souřadnice
Reference
- ↑ PELTAN, Jiří. 72 Českobudějovicko. Soubor turistických map 1: 50 000. Praha : TRASA, spol. s r. o., 2007.
- ↑ DEMEK, Jaromír, a kolektiv. Zeměpisný lexikon ČSR. Hory a nížiny. Brno : Academia, 1987. S. 162.
- ↑ Břetislav Balakta, Jan Kalvoda - Geomorfologické členění reliéfu Čech (Kartografie Praha, 2006)
| Náklady na energie a provoz naší encyklopedie prudce vzrostly. Potřebujeme vaši podporu... Kolik ?? To je na Vás. Náš FIO účet — 2500575897 / 2010 |
|---|
| Informace o článku.
Článek je převzat z Wikipedie, otevřené encyklopedie, do které přispívají dobrovolníci z celého světa. |