Jean Vigo

Z Multimediaexpo.cz

Verze z 9. 2. 2009, 12:24; Sysop (diskuse | příspěvky)
(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)

Jean Vigo (*1905 - 1934) byl francouzský filmový režisér a scénárista, představitel autorské kinematgrafické avantgardy. Jeho dílo, využívající postupů surrealismu a poetismu, ovlivnilo četné tvůrce včetně Luise Buňuela a Françoise Truffauta.

Obsah

Život

Jean Vigo se narodil v rodině baskického aristokrata a anarchisty Eugena Bonaventury de Vigo (pseudonym Miguel Almereyda), který byl roku 1917 zavražděn ve vězení. Jean prošel internátními školami, od dvaceti let trpěl tuberkulózou, takže se odstěhoval do Nice, kde pracoval ve fotografickém ateliéru. Oženil se s ruskou emigrantkou Lydou Lozinskou, která financovala jeho filmy. Roku 1931 se jim narodila dcera Luce, která dodnes propaguje dílo svého otce a nekomerční kinematografii vůbec (navštívila i Letní filmovou školu v Uherském Hradišti). Vigo úzce spolupracoval s kameramanem Borisem Kaufmanem, známým jako spoluautor Muže s kinoaparátem Dzigy Vertova.

Filmy

Na slovíčko, Nice - sarkastický dokument ze zákulisí prázdninového letoviska odhaluje vnitřní prázdnotu majetné vrstvy a sebeklamy, kterým se oddává. Vigo využívá techniky montáže, aby ukázal sociální kontrasty, hrozící revolučním výbuchem. němý

Jean Taris, plavecký šampion - dokument o stříbrném medailistovi z olympiády v Los Angeles je novátorský estetickým zhodnocením sportovního námětu, práce s podvodními záběry daleko předběhla svou dobu. němý

Trojka z mravů - režisér zúročil své vzpomínky na dětství v ironickém obrazu školy jako absurdní instituce potlačující lidskou přirozenost, výchovný dril je zesměšňován zejména v postavě ředitele jako zakomplexovaného trpaslíka. Závěrečná vzpoura žáků je logickou reakcí na nelidskost systému. zvukový

Atalanta - novomanželé se vydávají na výlet do Paříže na stařičkém remorkéru ve společnosti jurodivého mořského vlka Julese (skvělý výkon Michela Simona) a jeho četných koček. Mladá žena dá na chvíli přednost lesku velkoměsta před prostou existencí na lodi, ale nakonec se vrací. Poetizací všedního života Vigo inspiroval hlavně italský neorealismus a sociální proud britského Free cinema. zvukový

Odkaz

Tvorba Jeana Viga po jeho předčasné smrti zapadla, ale našlo se několik nadšenců, kteří ocenili jeho průkopnictví. Od roku 1951 se uděluje Cena Jeana Viga za nejoriginálnější francouzský film roku, když byl po čtvrtstoletí zrušen zákaz Trojky z mravů, stala se kultovním filmem pro tvůrce francouzské nové vlny, Truffauta inspirovala k natočení Nikdo mě nemá rád. Vigo jako první přišel s myšlenkou sdružování přátel menšinové kinematografie, takže se k němu hlásí současné hnutí filmových klubů.

Externí odkazy

  • [1] Vigo na fdb.cz


Citováno z „http://ww.multimediaexpo.cz/mmecz/index.php/Jean_Vigo“