Hřib kovář

Z Multimediaexpo.cz

Verze z 8. 4. 2016, 12:56; Sysop (diskuse | příspěvky)
(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)
Klobouk je tmavohnědý, za sucha sametový.

Hřib kovář (Neoboletus luridiformis Vizzini, Simonini et Gelardi 2014), je jedlá a velmi dobrá houba z čeledi hřibovitých.[1] Byla řazena do sekce Erythropodes (případně Luridi) rodu Boletus a v roce 2014 na základě biomolekulárních analýz přeřazena do nového rodu Neoboletus.[2] Řadí se mezi barevné a modrající hřiby.

Při její konzumaci je však nutná delší tepelná úprava, poněvadž syrová nebo nedovařená může vyvolat trávicí potíže. V některé literatuře je proto tento hřib uváděn jako za syrova mírně jedovatý.[3] Mnohým houbařům se svým vzhledem zdál a zdá strašidelný, proto v němčině obdržel jméno čarodějnice.[4] Ve starší literatuře bývá zaměňován s hřibem kolodějem (např. Houby Československa v jejich životním prostředí. Autor Albert Pilát 1969 str. 77, 125, 134, 150).[5]

Obsah

Synonyma

  • Boletus erythropus Krombh.
  • Boletus erythropus Pers.
  • Boletus luridiformis Rostk.
  • Boletus luridus var. erythropus Fr.
  • Boletus luridus var. erythropus (Pers.) Fr.
Klobouk je v mládí polokulovitě sklenutý, třeň vejčitý.
  • hřib rudonohý
  • hřib rudotřeňový
  • modrák kovář

Vzhled

Makroskopický

Klobouk má v průměru 5 - 20 cm, v mládí polokulovitě sklenutý, v dospělosti rozložený až polštářkovitý, nejčastěji tmavohnědý až černohnědý, za sucha sametový, za mokra mírně lepkavý, stářím a pomačkáním šedě černající. Okraj klobouku bývá okrově žlutavý.

Rourky jsou žlutozelené, až 30 mm vysoké a na řezu se rychle barví do modrozelena. Ústí rourek jsou drobná. Póry jsou v mládí zpočátku žluté, záhy však tmavě krvavě červené a nakonec blednou do olivova, dotykem rychle modrají. Vzácně se vyskytují i albíni, kteří nevytvářejí červeně zbarvené rourky.[4] Takto odlišní jedinci bývají někdy označováni jako hřib kovář odbarvený (Boletus luridiformis var. discolor (Quél.) Krieglst.)[6]

Třeň je skoro celý červený a nemá síťku.

Třeň je zprvu vejčitý, pak soudkovitý až kyjovitý, 6 - 15 cm vysoký a 20 - 40 mm tlustý, skoro celý červený, pouze v horní části žlutý, uprostřed pak na žlutém podkladu červeně plstnatě tečkovaný, dole do olivova, s plstnatým světle žlutým podhoubím. Otlačením ihned modrá. Třeň nemá síťku.

Dužnina je pevná, v klobouku bledožlutá, ve třeni živě žlutá, na vzduchu ihned modrá, později se odbarvuje do šeda. Modré zbarvení při vaření mizí. Má příjemnou vůni a mírnou chuť.

Mikroskopický

Výtrusy jsou 10-18 x 5-7 μm, vřetenovité, barvy olivově žluté.

Výskyt

Roste od května do října, především ve smrčinách, ale i bučinách na nevápenných, kyselých půdách. V horách a podhůřích je jeho výskyt častější. Je to jeden z prvních hřibů, se kterým se můžeze setkat již počátkem května.

Dužnina na řezu ihned modrá.

Nejčastější záměny

Hřibu kováři je nejvíce podobný hřib koloděj, který má obvykle světlejší klobouk, a hlavně nápadnou síťku na horní polovině třeně. Za syrova a polouvařený je taktéž mírně jedovatý. Vzdáleně podobný je hřib Quéletův, který má olivově hnědý, oranžově až cihlově červený klobouk, póry jsou také oranžové a na třeni má černohnědé zrnité šupinky a na bázi je karmínově červený. Roste v teplejších listnatých lesích a je jedlý.[5] Dále pak hřib kavkazský, který se liší tím, že na třeni pod kloboukem má síťku která směrem k bázi přechází v tečkování, je jedlý.[5]

Literatura

  • Josef a Marie Erhartovi: "Houbařský atlas", str. 5. Nakladatelství Finidr, Český Těšín. ISBN 80-86682-18-8
  • Ing. Tomáš PAPOUŠEK: "Velký fotoatlas hub z jižních Čech", str. 726. Tiskárna POSEKANÝ, České Budějovice, 2010. ISBN 978-80-254-5908-9 odkaz: [1]
  • Rudolf Novotný, František Kotlaba, Zdeněk Pouzar: "Přehled československých hub", str. 342. Nakladatelství Academia, Praha, 1972.
  • Andreas Gminder, Tanja Böhningová: "Houby", str. 21. Euromedia Group, k.s, Praha, 2009. ISBN 978-80-242-2330-8
  • František Kotlaba, František Procházka: "Naše houby", str. 294. Nakladatelství Albatros, Praha, 1982

Reference

  1. ↑ ŠUTARA, Josef; MIKŠÍK, Michal; JANDA, Václav. Hřibovité houby. Praha : Academia, 2009. 294 s. ISBN 978-80-200-1717-8. Kapitola Hřib kovář, s. 148-155.  
  2. ↑ VIZZINI, Alfredo. Nomenclatural novelties [online]. Index Fungorum, 2014-10-17, [cit. 2015-05-23]. Dostupné online. (en) 
  3. ↑ František Kotlaba, František Procházka: "Naše houby", str. 294. Nakladatelství Albatros, Praha, 1982
  4. ↑ 4,0 4,1 Andreas Gminder, Tanja Böhningová: "Houby", str. 21. Euromedia Group, k.s, Praha, 2009. ISBN 978-80-242-2330-8
  5. ↑ 5,0 5,1 5,2 Hřib kovář na Biolibu
  6. ↑ Hřib kovář odbarvený na Nahuby.sk

Externí odkazy


Flickr.com nabízí fotografie, obrázky a videa k tématu
Hřib kovář
Commons nabízí fotografie, obrázky a videa k tématu
Boletus erythropus
Citováno z „http://ww.multimediaexpo.cz/mmecz/index.php/H%C5%99ib_kov%C3%A1%C5%99“