V sobotu 2. listopadu proběhla mohutná oslava naší plnoletosti !!
Multimediaexpo.cz je již 18 let na českém internetu !!
V tiskové zprávě k 18. narozeninám brzy najdete nové a zásadní informace.

Existencialismus

Z Multimediaexpo.cz

Existencialismus (někdy chybně existencionalismus) je filosofický a umělecký směr, který vznikl po první světové válce v Německu. K rozšíření tohoto směru došlo především díky francouzským představitelům ve čtyřicátých letech 20. století a po druhé světové válce. V 50. a 60. letech se existencialismus stal velice populární i módní filosofií, což často vedlo k zjednodušení a zjemnění myšlenek tohoto směru.

Obsah

Filosofie

Filosofie tohoto směru se opírá o tzv. filosofii existence, čímž navazuje na některé myšlenky F. Nietzscheho, dánského myslitele S. Kierkegaarda (duchovní předchůdce), E. Husserla a M. Heideggera, který k tomuto směru někdy bývá, ne zcela přesně, řazen (odmítá označení své filosofie za filosofii existence).

Literatura

Existencialismus výrazně ovlivnila literatura, některé myšlenky přímo pocházejí z ruské literatury (F. M. Dostojevskij), zajímavé je i ovlivnění F. Kafkou (jeho povídkou Proměna, ve které se člověk bez důvodu promění v odporného členovce a poté jen živoří a pomalu umírá zavřen ve svém pokoji, všem odporný).

Základní rysy

Tento směr, respektive jeho propagátoři, neměli jednotné názory, některé myšlenky si i protiřečí, jiné se vzájemně vylučují, proto lze říci, že v existencialismu lze rozlišit několik základních proudů. Tyto proudy uznávaly některé společné myšlenky a cíle, ale ani o nich nelze tvrdit, že by byly vykládány jednoznačně. Východiskem mu byl člověk jako jedinec izolovaný od společnosti i dějinného vývoje, člověk bez vazeb, soustředěný na svoje vnitřní ego, plný úzkosti, pocitu nesmyslnosti existence a vědomí nevyhnutelnosti smrti, odcizení a naprosté osamělosti. V takové „nicotě“ se potom člověk pokouší překonat své zoufalství, dobírá se sebepoznání a sebeuskutečnění, volí si svými činy své bytí jako svobodu, protože člověk je takový, jakého sám sebe chce mít a jakým se činí. Politicky lze existencialisty označit jako velmi levicové, jejich filosofické názory jsou poměrně pesimistické. Domnívali se, že existence předchází podstatu. Byl kladen velký důraz na aktivitu vůči budoucnosti a sobě, to je dovedlo k popření Boha a tím i křesťanské morálky. Tvrdili, že jediná jistota tohoto světa je smrt. Zajímavé jsou i jejich názory na svobodu, o níž si mysleli, že člověk je k ní prakticky donucen (odsouzen), musí stále mezi něčím volit a vybírat. Ve svých spisech se zabývali především otázkami existence a tím rozvinuli myšlenky společné pro všechny proudy spojené s tímto hnutím. Existenci považovali za velice individuální stav, který lze přisoudit pouze člověku a kterou, podle nich, nelze odvodit z ničeho vyššího. Člověk se tedy teprve musí stát tím, čím je, nelze jej vysvětlit věčnými, předem formujícími kategoriemi. Často dochází ke zdůraznění lidské aktivity, svobody a s ní spojené absolutní odpovědnosti za své rozhodování a konání, tento prvek zvládli dovést do skutečně absurdních rozměrů, tím že kladli důraz na mezní situace (úzkost). Časté je též nezvyklé až provokativní reagování na některé společenské situace. Z těchto myšlenek jim vyplynula závislost bytí na čase, která pro ně byla velmi důležitá.

Dělení

Existuje mnoho způsobu, jak lze dělit existencialismus. Obvyklé je dělení podle země (francouzský, německý apod.). Dále se existencialismus často dělí na:

  1. teistický – menšinový, téměř se neprosadil ve Francii,
  2. ateistický – tento směr vyznávali nejznámější představitelé, např. A. Camus a J.-P. Sartre.

Samotný Jean Paul Sartre rozdělil existencialismus na křesťanský (Gabriel Marcel, Karl Jaspers) a ateistický (Martin Heidegger, Jean Paul Sartre).

Představitelé

Spisovatelé

Filosofové

Režiséři

Související články

Citováno z „http://ww.multimediaexpo.cz/mmecz/index.php/Existencialismus“