Hostýn

Z Multimediaexpo.cz

Mapa svatého vrchu a pozice kostela
Poutní bazilika Nanebevzetí Panny Marie na Hostýně.

Hostýn nebo též Svatý Hostýn (734,6 m) je kopec v Hostýnských vrších, na kterém se nachází významné mariánské poutní místo. Komplex zahrnuje baziliku Nanebevzetí Panny Marie, ubytovny pro poutníky, křížovou cestu Dušana Jurkoviče, větrnou elektrárnu a vyhlídkovou věž. Podle archeologických nálezů se zde nacházelo rozlehlé pravěké hradiště. Po Hostýně je pojmenována osada Hostyn v Texasu.[1][2]

Obsah

Poloha

Hostýn je jedním z hlavních vrcholů Rusavské hornatiny, severozápadní části pohoří Hostýnské vrchy. Výrazně vyčnívá z jejího severního okraje asi 3 km jihovýchodně od města Bystřice pod Hostýnem, nad jejímž relativně rovinatým okolím má převýšení přibližně 350 m. Plochý pískovcový vrch je převážně pokryt smrkovým lesem, část západního svahu je chráněna jako přírodní památka Stráň. Má dva vrcholy, oba nacházející se na katastru obce Chvalčov. Na nižším z vrcholů, v nadmořské výšce 718 m, stojí barokní poutní chrám Nanebevzetí Panny Marie. Původní stavba z let 1721–1748 byla obnovena po požáru roku 1769 a rekonstruována v letech 1841–1845. V roce 1887 zde byl dobudován jezuitský klášter. I dnes je poutní místo spravováno jezuity, kteří zde mají zřízen noviciát. Pod vrcholem se nachází pramen, podle tradice zázračně uzdravující. U něj stojí kaple z roku 1700.

Větrná elektrárna, rozhledna a kaplička na vrcholu

Na vyšším vrcholu ve výšce 736 m je kamenná rozhledna, u níž byla v 90. letech zřízena větrná elektrárna. Na spojnici mezi oběma vrcholy se nachází hřbitůvek jezuitských mnichů, pomník skautů, kteří zahynuli ve vězení za dob totality a pomník dlouholetého skautského vůdce a ředitele holešovského gymnázia Rudolfa Plajnera. Jižní úbočí dvojvrší, od chrámu ke hřbitůvku, obepíná křížová cesta od Dušana Jurkoviče.

Pravěké hradisko

Podle archeologických nálezů se na Hostýně nacházelo rozlehlé pravěké hradiště. Tato významná pravěká lokalita v prostoru Moravské brány díky své poloze hrála rozhodující roli na severojižní spojnici mezi Moravou a Slezskem, v širším měřítku mezi Baltem a Adrií, tedy na trase označované jako Jantarová stezka. Hradisko „Hostýn“ se nachází asi 1,5 km jihozápadně od středu obce, na jednom z východních vrcholů Hostýnských vrchů, v nadmořské výši asi 735 metrů. Má půdorys ve tvaru nepravidelného trojúhelníku o rozloze 19,8 ha s dvěma vrcholy (na severu ostrý hřeben s nejvyšším vrcholem 735 m n. m. a dalekým rozhledem a na jihu protáhlá plošina akropole s nejvyšším bodem 718 m n. m.), mezi nimiž se se prostírá poměrně velké sedlo zvané amfiteátr. Hradisko je po obvodu opevněno valem vysokým většinou kolem 4 metrů, v jihozápadní části však dosahuje výšky až 8 metrů; před ním se nachází příkop. V jihozápadní části je opevnění přerušeno původním hlavním vchodem, tzv. Slavkovskou branou, u druhého přerušení (tzv. Železná brána) na severovýchodním obvodě není jisté, zda s hradiskem souvisí - s největší pravděpodobností jde o novověký průraz. Dominanta viditelná nejen z širokého okolí, ale i ze značných vzdáleností (např. z 80 km vzdáleného keltského oppida na Starém Hradisku) lákala k osídlení již ve starších obdobích pravěku – základ opevnění vybudoval již v době popelnicových polí lid kultury lužické zhruba kolem roku 1 200 př. n. l., přestavba opevnění pochází z následujícího období pozdní doby bronzové, kdy bylo hradisko obydleno lidem kultury slezské (kolem roku 1 000 př.n.l.) a třetí předkeltská fáze z doby kolem roku 600 náleží kultuře platěnické, tedy již starší době železné. Podle poznatků z archeologických výzkumů toto opevnění vzalo za své požárem; můžeme se jen dohadovat, nebyla-li zde spojitost s pohybem Skythů v blízkém okolí – nasvědčovat by tomu mohl nález trojbřité skythské šipky.

Silnice na vrchol Hostýna

Keltové zřejmě využili pro vybudování svého opevnění starých valů; zajímavé je, že tzv. klešťovitá brána, považovaná za typicky keltský prvek opevnění, byla zde vybudována již při stavbě nejstarší hradby. Keltské osídlení Hostýna nebylo na rozdíl od předchozích období a na rozdíl od jiných současných lokalit příliš intenzivní. Hostýn byl nepochybně důležitý především jako strategický bod, střežící trasu dálkového obchodu procházejícího Moravskou branou. Nakonec je pro úplnost nutno uvést i sporadické nálezy ze střední a mladší doby hradištní, tedy již z období slovanského osídlení našich zemí. Již roku 1672 je zaznamenána zpráva, v níž se hovoří „o starých valech na hoře“. V odborné literatuře je lokalita známa od konce 19. století (první popis v roce 1875 Beda Dudík), získané předválečné poznatky shromáždil roku 1940 Josef Skutil, katalog všech starších dochovaných nálezů předložil roku 1984 Karel Ludikovský. Ten prováděl na lokalitě výzkumné práce v letech 1971-1978, v letech 1988-1990 provedli záchranný výzkum vyvolaný stavbou vodovodu Jana Čižmářová a Miroslav Šmíd, v roce 1997 Miroslav Bálek zachytil v rýze pro plynovod kulturní vrstvu a v roce 1999 při záchranném výzkumu na ploše budoucího parkoviště Andrea Matějíčková prozkoumala zahloubenou chatu s úplným (tj. ležák i běhoun) kamenným žernovem.

Hostýnská legenda a poutní místo

Svatý Hostýn 1930

Pravděpodobně již v pozdním středověku byla na vrcholu postavena kaple Panny Marie, zřejmě od havířů, které sem povolal pan Burian Žabka z Limberka, v roce 1544; vydržela stát do roku 1658. Existence pramene nedaleko vrcholu a zejména pozůstatky mohutných pravěkých valů pak nevyhnutelně vedly ke vzniku řady pověstí.

Podle pověsti, která však byla poprvé zapsána až v roce 1665 v díle jezuity Bohuslava Balbína Diva Montis Sancti, se zde ve 13. století (1241) ukrývali lidé při velkém nájezdu Tatarů. Trpěli však nedostatkem vody, proto se modlili k Matce Boží a na její přímluvu zde vytryskl pramen a mohutná bouře donutila Tatary k ústupu. Archeologické nálezy však neposkytují sebemenší doklad podobné události. Tato pověst vznikla patrně pod vlivem nového tureckého ohrožení Evropy, i když mnozí badatelé nevylučují ani antický původ zázračného motivu (zázračná záchrana na kopci obklíčené legie Marka Aurelia, kterou popisují římští historikové Cassius Dio a Paulus Orosius). V roce 1567 je poprvé zmiňován Hostýn jako poutní místo, tehdejší poutě však ještě nemusely s uvedenou legendou souviset. Stará ikonografie zobrazuje Pannu Marii Hostýnskou jako Marii Ochranitelku - v rozhrnutém plášti, pod nímž se ukrývá množství věřících. Nejstarší obraz nechal zničit luteránský majitel panství Václav Bítovský z Bítova počátkem 17. století. Roku 1655 nechala paní Marie, manželka hraběte Jana z Rottalu, pořídit nový obraz pro hostýnskou kapli. Tentokrát se jednalo o Pannu Marii vítěznou stojící na půlměsíci. Dnes je tento obraz umístěn v kostele v Bystřici. Roku 1658 nechává hrabě Jan rozšířit stávající kapli, nechává přistavět dvě boční kaple; jednou z nich byla kaple svatého Jiljí, dnes sv. Jana Sarkandera. V rámci mariánského kultu, který v zájmu protireformace propagovali Rottalové i další katolické rody, které vlastnily bystřické panství v pobělohorském období, se hostýnská legenda rozšířila do obecného povědomí. Současnou podobu jí dal křižovník Jan František Beckovský, který spojil několik pověstí.

Zastavení křížové cesty Dušana Jurkoviče

Vnuk hraběte Jana nechává postavit na Hostýně velký chrám, roku 1721 je položen základní kámen. Stavba byla dokončena 1748, kdy ji vysvětil 28. července kardinál Julius Troyer. Pro potřeby poutníků byl zřízen hostinec, dále budova pro tři kněze, kostelníka a varhaníka. Celý komplex byl obehnán zdí. 24. září 1769 chrám po zásahu bleskem vyhořel, byl však během dvou let opraven. 1779 bylo v rámci josefínských reforem přemístěno sídlo duchovní správy na Rusavu a v roce 1784 vydán zákaz poutí. Chrám byl vyklizen, včetně rozebrání střechy. Počátkem 19. století hostýnskou legendu znovu proslavil Václav Hanka; hostýnský zázrak tvoří významnou část básně Jaroslav v Hankou „objeveném“ Rukopise královédvorském. Tehdy také začaly pokusy o obnovu poutního chrámu; povolení přišlo až v roce 1840. V letech 1841-1845 byl chrám obnoven a 1883 zde bylo postaveno nové obydlí pro řeholníky. Roku 1895 byla založena Matice svatohostýnská (vydává zpravodaj Listy svatohostýnské), která zakoupila vrchol kopce, aby tak předešla nevhodným zásahům do okolí kostela. Nechala též postavit velkou ubytovnu a hostinec. Roku 1898 byla na vrcholu Hostýna postavena kamenná rozhledna; její základní kámen byl položen o rok dříve (1897), kdy vrchol navštívil císař František Josef II.. Roku 1909 začala stavba kamenného schodiště, které spojuje hlavní chrám s kaplí u zázračného pramene. Schodiště má 250 stupňů a je dlouhé 242 m, cesty jej rozdělují na tři části. Od roku 1903 byla vybudována křížová cesta, autorem je architekt Dušan Jurkovič. Jednotlivá zastavení jsou v Jurkovičově oblíbeném stylu valašské lidové architektury. Roku 1932 byla zbudována nová silnice na vrchol, stará tzv. Císařská cesta, zůstala vyhrazena turistům.

Velká Galerie

Pravidelné akce

Související články

Literatura

  • KALLÁB, K. Pověsti hradů moravských a slezských II. Praha : [s.n.], 1937.  
  • MAUR, E. Paměť hor (Šumava-Říp-Blaník-Hostýn-Radhošť). Praha : [s.n.], 2006.  
  • POSPÍŠIL, J. Sv. Hostýn a jeho kraj v pověstech. Vizovice : [s.n.], 1993.  
  • VÍDEŇSKÝ, F.B. Sv Hostýn ve svém původu a svých osudech. Praha : [s.n.], 1913.  
  • Jana Čižmářová, Encyklopedie Keltů na Moravě a ve Slezsku, Praha 2004, str. 190-193
  • Miloš Čižmář, Encyklopedie Hradišť na Moravě a ve Slezsku, Praha 2004, str. 127-129
  • PALA, Josef. Svatý Hostýn. Hostýn : Matice svatohostýnská, 2007.  

Reference

  1. ↑ http://www.katyd.cz/index.php?cmd=page&type=11&article=6658&webSSID=54b5156968f027db24e90d9a01d9c43c
  2. ↑ http://www.tshaonline.org/handbook/online/articles/HH/hth18.html

Externí odkazy


Commons nabízí fotografie, obrázky a videa k tématu
Hostýn
Citováno z „http://ww.multimediaexpo.cz/mmecz/index.php/Host%C3%BDn“