Manchester United FC

Z Multimediaexpo.cz

Broom icon.png Tento článek potřebuje úpravy. Můžete Multimediaexpo.cz pomoci tím, že ho vylepšíte.
Jak by měly články vypadat, popisují stránky Vzhled a styl a Encyklopedický styl. 		Broom icon.png


Manchester United je anglický fotbalový klub hrající Premier League. Jeho domácím stadionem je Old Trafford v severoanglickém Manchesteru. K jeho největším úspěchům patří tři vítězství v Lize mistrů (1968,1999 a 2008) a 18 titulů v anglické lize, z toho 11 v Premier League. Klub byl založen pod jménem Newton Heath LYR F.C. v roce 1878 jako tým pracovníků Lancashierských a Yorkshirských drah v depu Newton Heath. V roce 1902 bylo klubové jméno změněno na „Manchester United“, ačkoli byly i návrhy na jména jako „Manchester Celtic“ a „Manchester Central“. Klub je také znám pod jmény „Man United“, nebo jednoduše „United“. Přezdívka „Man U“ vyjadřuje pohrdání nad klubem a je často používána tiskem a fanoušky protivníků. Sídlo klubu a stadion nejsou umístěny přímo v City of Manchester, ale ve čtvrti Trafford mezi městy Manchester a Salford. United jsou jedním z největších a nejvíce podporovaných klubů v Anglii, který v devadesátých letech pod vedením Sira Alexe Fergusona naprosto dominoval Anglické lize způsobem jaký naposledy předvedl Liverpool v sedmdesátých a osmdesátých letech. Vrcholem byla sezóna 1998 - 1999, ve které získal klub takzvaný trebl - vyhrál Premier League, Anglický pohár a Ligu mistrů, čímž se definitivně zařadil mezi legendární světové týmy.

Obsah

Historie

Manchester United měl ve svém období čtyři slavné éry - na počátku 20. století pod vedením J. Ernesta Mangnalla, v padesátých a šedesátých letech za legendárního Sira Matta Busbyho a v devadesátých letech až do současnosti pod taktovkou Sira Alexe Fergusona. Vedle těchto úspěšných období je v dějinách klubu důležitá událost známá pod jménem Mnichovské letecké neštěstí, při kterém se krátce po startu z mnichovského letiště v roce 1958 zřítilo letadlo s manchesterskými fotbalisty. Osm jich tragédii nepřežilo. Na stadionu Old Trafford neustále běží hodiny měřící čas od této tragédie.

Počátky (1878 - 1945)

Klub byl založen jako Newton Heath (Lancashire & Yorkshire Railway) pracovníky dráhy v roce 1878. Jméno bylo brzy zkráceno na Newton Heath. Klub byl v roce 1889 jedním ze zakladatelů Fotbalové aliance (Football Alliance), která se v roce 1892 sloučila s Fotbalovou ligou (Football League). První známý filmový záznam zápasu United je z 6. prosince 1902, kde Manchester vyhrál v Burnley 2:0. Klub se v roce 1902 dostal do bankrotu a zachránil ho až J. H. Davies, který zaplatil klubový dluh, změnil jméno klubu na Manchester United a změnil také barvy klubu ze zlaté a zelené na červenou a bílou. V roce 1908 klub vyhrál ligu a s Daviesovým finančním přispěním se v roce 1909 přestěhoval na nový stadion Old Trafford. Během dvou válek měl klub velké problémy a na počátku Druhé světové války dlužil 70 000 Liber.

Busbyho roky (1945 - 1969)

Matt Busby byl jmenován trenérem v roce 1945 a zvolil tenkrát neslýchaný přístup, kdy chodil s hráči na hřiště během tréninku. Úspěch přišel téměř okamžitě. V roce 1947 skončil Manchester druhý v lize a o rok později dokonce vyhrál Anglický pohár. Busby měl taktiku, že obsazoval hráče z mládežnických klubů kdykoliv to jen bylo možné a v roce 1956, kdy klub vyhrál ligu, byl průměrný věk v týmu jen 22 let. V dalším roce United znovu získaly titul a v Anglické poháru prohrály až ve finále s Aston Villou. Staly se také prvním klubem Anglie, který se účastnil Evropského poháru, ve kterém se dostali do semifinále. Tragédie poznamenala další sezónu. Manchester se vracel 6. února 1958 letadlem ze zápasu Evropského poháru v Bělehradě a zastavil se na doplnění paliva v Mnichově. Při vzletu v mlze se ale letadlo nemohlo odlepit od země, přejelo startovací dráhu a explodovalo. 8 hráčů a 15 dalších pasažérů zemřelo. Byl téměř zázrak, že přežil trenér Busby i nejlepší hráč Bobby Charlton. Hovořilo se o rozkládajícím týmu, ale Matt Busby se rychle vyléčil ze zranění a klub se ještě v tom roce ještě dostal do finále Poháru FA, kde podlehl Boltonu. Busby na začátku 60. let celý tým přestavěl a podepsal hráče, jako byl například Denis Law. Tým vyhrál Anglický pohár v roce 1963 a domácí ligu v letech 1965 a 1967. V roce 1968 porazil ve finále Benficu 4:1 a získal Evropský pohár (PMEZ). V týmu hráli tři hráči s titulem Evropský fotbalista roku: Bobby Charlton, Denis Law a George Best. Busby odešel další sezónu v roce 1969.

1969 - 1986

United se snažili o nahrazení legendárního Matta Busbyho, ale ani Wilfu McGuinnessovi či Franku O'Farrellovi se to příliš nepovedlo. K týmu tedy přišel na konci roku 1972 Tommy Docherty, který zachránil tým od sestupu, ale další sezónu se mu to již nepovedlo. Manchester strávil v druhé lize jen jednu sezónu a hned tu další se probojoval do finále Poháru FA, kde byl poražen Southamptonem. Finálovou účast zopakovali United hned v následující sezóně roku 1977, ve kterém dokonce porazili v té době suverénní Liverpool, a zabránily mu tak v zisku prvního treblu v historii, který United získali v roce 1999. Navzdory tomuto úspěchu a velké podpoře fanoušků byl Docherty brzy po finálovém zápase odvolán, když vyšla najevo jeho milostná aféra se ženou kolegy. Do týmu nastoupil Dave Sexton. K nelibosti fanoušků, kteří byli navyklí na ofenzivní taktiku Busbyho a Dochertyho, preferoval tento trenér defenzivní styl. Nepodařilo se mu získat žádnou trofej a v roce 1981 byl propuštěn. Byl nahrazen Ronen Atkinsonem, který krátce po příchodu na Old Trafford překonal britský rekord v přestupových částkách, když z West Bromwiche koupil Bryana Robsona. V týmu se objevili noví hráči, jako Jesper Olsen a Gordon Strachan, kteří hráli po boku s odchovanci jako Norman Whiteside a Mark Hughes. V roce 1983 a 1985 vyhrál tým Pohár FA a v sezóně 1985-86 byl největším kandidátem na titul, když dokázal zvítězit ve všech prvních deseti zápasech sezóny. United měli na začátku října náskok 10 bodů před soupeři. Pak ale přišel pokles formy a výsledkem bylo jen 4. místo. Špatné výsledky měl tým i další sezónu, kdy se pohyboval na hraně sestupu a Atkinson byl odvolán.

Éra Alexe Fergusona (1986 - současnost)

Atkinsona nahradil na trenérské lavičce Alex Ferguson a získal s ním v první sezóně 11. místo, ale již v další sezóně (1987/88) obsadily United druhou příčku a Brian McClair se stal prvním hráčem od dob George Besta, který nastřílel v rudém dresu 20 branek za sezónu. Avšak další sezóna se opět nepovedla a nové Fergusonovy posily nesplnily očekávání fanoušků. Na začátku roku 1990 se objevily spekulace, že bude trenér vyhozen, ale výhra ve třetím kole Poháru FA udržela Fergusona v pozici. Navíc pak rudí ďáblové tuto trofej vyhráli. Devadesátá léta představují nejslavnější kapitolu v dějinách klubu. Na vítězství v Poháru FA navázali United v následující sezóně vítězstvím v Poháru vítězů pohárů (1990-1991), když ve finále porazili Barcelonu 2:1, a vše ještě podtrhli ziskem Superpoháru (proti CZ Bělehrad). Úspěchy v pohárových soutěžích v sedmdesátých a osmdesátých létech však nemohli - přes nespornou popularitu FA Cupu - vynahradit vítězství v ligové soutěži. Když United přes velmi nadějný průběh nakonec ztratili ligovou sezónu 1991-92 (druzí za Leeds United), vypadalo to na prokletí, které prostě nedokážou překonat. Následující sezóna však nepřinesla jen změnu názvu nejvyšší anglické soutěže (z First Division se stala Premier League), ale také příchod hráče, který pro tým Alexe Fergusona znamenal svorník pevně propojující celou konstrukci - Erica Cantony. V sezóně 1992-93 United získali první ligový titul po 26 letech a hned v následujícím roce jej obhájili. Zisk druhého titulu v řadě ještě okořenili vítězstvím v FA Cupu a tedy prvním double v historii klubu; v téže sezóně těsně přišli o „domácí treble“ prohrou ve finále Ligového poháru. V té době se také United vrátili do nejvyšší evropské klubové soutěže - Ligy Mistrů - ve které však při svých dvou prvních účastech neuspěli, zčásti kvůli malým mezinárodním zkušenostem, zčásti také kvůli limitovanému počtu cizinců, mezi které se v tomto období počítali i Irové, Velšani a Skotové a tým tak nemohl nastupovat v nejsilnější sestavě. Sezóna 1994-1995 byla pro klub dost nešťastná. Sezónu nedohrál Eric Cantona, který byl vyloučen na Crystal Palace a při odchodu ze hřiště napadl fanouška, který jej hrubě urážel; Cantona byl distancován až do podzimu (tedy přišel o začátek další sezóny) a United přišli jak o titul (v poslední den sezóny jen remizovali, jakékoli vítězství by znamenalo třetí titul v řadě), tak o FA Cup - ve finále soutěže prohráli s tehdy výrazně slabším Evertonem. Konec sezóny byl navíc poznamenán odchodem tří opor - Hughese, Kančelskise a Ince, který Alex Ferguson nekompenzoval drahými nákupy, ale nasazením neostřílených mladíčků. K Ryanu Giggsovi, který v týmu zářil již několik let, se přidali další odchovanci - bratři Nevillové, Paul Scholes, Nicky Butt a David Beckham. Přes porážku v úvodním kole dalšího ročníku, kterou bývalý hráč FC Liverpool Alan Hansen komentoval slovy „s dětmi nemůžete vyhrávat trofeje“ se sezóna 1995-1996 proměnila v další úspěšný rok - po návratu Erica Cantony United získali další titul resp. double, když ve finále poháru (gólem Cantony) porazili - Liverpool. V následující sezóně tým opět obhájil titul, ale poměrně nešťastně vypadl v semifinále Ligy Mistrů s pozdějším vítězem Dortmundem a hlavně - Eric Cantona nečekaně ukončil kariéru. Do sezóny 1997 - 1998 klub vstoupil klub velmi nadějně. Ještě v lednu United vedli suverénně ligu, měli - po hladkém průběhu základní skupiny - zajištěno čtvrtfinále Ligy Mistrů a když v FA Cupu vedli v průběhu zápasu 5:0 nad Chelsea na Stamford Bridge, vypadalo to na další triumfální sezónu. Jaro však přineslo celou řadu zranění a když v jednom týdnu United prohráli v lize doma 0:1 s mocně (v tabulce ligy) dotahujícím Arsenalem a následně vypadli z Ligy Mistrů s Monacem, přišla celá sezóna nazmar. Před sezónou 1998 - 1999 jednou z nejúžasnějších v dějinách klubového fotbalu - United posílili Jaap Stam - nizozemský pilíř obrany, Jesper Blomqvist - skvělá alternace k Ryanu Giggsovi a Dwight Yorke - trinidadský střelec získaný z Aston Villy za tehdy rekordních 12,6 mil. liber. V této sezóně United získali Treble, navíc způsobem, který nemohl být více strhující. Boj o ligový titul s Arsenalem rozhodli až v posledním kole, v poháru FA museli porazit v podstatě všechny špičkové týmy Anglie (Liverpool, Chelsea, Arsenal a Newcastle) a zejména 3.kolo s Liverpoolem (2 góly v posledních minutách zápasu - 2:1) a vítězství v opakovaném semifinále s Arsenalem (za stavu 1:1 v poslední minutě chytil P.Schmeichel penaltu D.Bergkampovi a v nastavení - kdy United již byli bez vyloučeného R.Keanea - dal Ryan Giggs po sólu přes 6 hráčů vítězný gól na 2:1) vešly do dějin klubu. Vrcholem pak bylo účinkování v Lize Mistrů. Po postupu ze základní „skupiny smrti“ (s Bayernem Mnichov a Barcelonou) United přešli přes Inter Milán (2:0, 1:1) a Juventus Turín (1:1 doma, 3:2 v Turíně) až do finále - opět proti Bayernem Mnichov. Záloha Giggs - Keane - Scholes - Beckham se díky předvedeným výkonům ještě „za života“ stala legendou a útočný tandem Dwight Yorke - Andy Cole rovněž. Samotné finále Ligy Mistrů nebylo z pohledu United nejlepším zápasem. Chyběli po semifinále distancovaní Keane a Scholes a improvizovaná záloha nepodala srovnatelný výkon. Bayern se navíc brzy a lacině ujal vedení, měl další šance (tyč a břevno) a ještě na začátku nastavení vedl 1:0. Pak však po dvou rozích D.Beckhama během dvou minut zápas otočili náhradníci Teddy Sheringham a Ole Gunnar Solskjær, United zvítězili ve finále Ligy Mistrů 2:1 a ziskem Treble připravili fanouškům klubu největší zážitek historie. Tento úspěch navíc korunovali na sklonku roku vítězstvím v Interkontinentálním poháru nad Palmeiras 1:0 (gólem Roye Keanea), čímž historicky překonali své předchůdce z roku 1968, kdy United prohráli po vítězství v PMEZ s Estudiantes La Plata. Další dvě sezóny (1999-2000 a 2000-2001) měli velmi podobný průběh - United poměrně s přehledem vyhráli Premier League, ale v Lize Mistrů vypadli vždy ve čtvrtfinále. V té době hráli vynikající fotbal, ale přeci jen trpěli odchodem brankářské legendy P.Schmeichela, kterého nikdo z jeho nástupců (M. Bosnich, R. van der Gouw, M. Taibi) nedokázal nahradit. Angažováním nizozemského kanonýra Ruuda van Nistelrooije a postupným odchodem (mj.) J. Stama, D. Yorkea a A. Colea se složení týmu, který v roce 1999 měl stále velký potenciál, přeci jen začalo měnit; velké naděje vzbudil příchod francouzského brankáře Fabiena Bartheze (mistra světa 1998), nicméně i jeho kariéra v United byla vroubena řadou fatálních chyb. V sezóně 2001-2002 klub postoupil do semifinále Ligy Mistrů, kde smolně vypadl s B.Leverkusen, a vyhrál - po skvělém finiši - Premier League v roce 2003, nicméně od té doby šla křivka jeho úspěchů poněkud dolů a jedinou trofejí ze sezón 2003-2004 a 2004-2005 byl FA Cup v roce 2004. Odchodem legend Davida Beckhama (2003 - do Realu Madrid) a Roye Keanea (2005 - do Celticu Glasgow) zůstali v klubu poslední mohykáni z roku 1999: Paul Scholes, Gary Neville a Ryan Giggs. S nástupem peněz Romana Abramoviče do Chelsea v roce 2003 dominantní postavení Manchesteru United (soupeřícího v období 1998 - 2003 v podstatě jen s Arsenalem) v anglickém fotbale skončilo, klubem otřásla změna vlastnických vztahů (koupil jej v létě 2005 za velkého odporu fanoušků americký miliardář Malcolm Glazer) a v sezóně 2005-2006 navíc United poprvé za deset let nepostoupili ze základní skupiny Ligy Mistrů. Nová generace hráčů (vedle již zkušených Ruud van Nistelrooe a R. Ferdinanda zejména Wayne Rooney a Cristiano Ronaldo, neutuchající zájem fanoušků (byť po převzetí M. Glazerem přeci jen trochu utlumený) a přes určitou stagnaci stále vynikající ekonomické výsledky (byť opět zejména odpůrci M. Glazera kritizované) byly však příslibem, že se rudí ďáblové z Old Trafford dokážou vrátit zpět na pozice nejvyšší jak v anglickém tak evropském fotbale. A tak se také stalo po dvou titulech Chelsea (2005, 2006) United vrátili titul na Old Trafford, a ne jen jednou. Po titulu v sezoně 2006/07 přišla další skvělá sezona, která se téměř vyrovnala té památné v roce 1999. Velký podíl na úspěchu měl Cristiano Ronaldo, který vsdstřelil ve všech soutěžích 42 gólů a na konci roku se stal také držitelem Zlatého míče pro nejlepšího hráče hrajícího v Evropě. V této sezoně měl skvělý podzim Arsenal, harjící nejlepší fotbal, ovšem jeho velmni mladý tým nejspíš neustál tlak, po přelomu roku se propadl a musel se spokojit s třetím místem. O titul tak bojovali Chelsea a Manchester; nakonec tento boj dopadl úspěšněji právě pro United. V semifinále Ligy mistrů se Manchester setkal s FC Barcelonou, přes kterou postoupil díky jedinému gólu dvojzápasu, který vstřelil Paul Scholes. Ve finále se pak utkal s Chelsea, která mohla nahradit vítězstvím ve finále LM neúspěch v Premier league. V prvním polačase zápasu padly oba dva góly, za trefil se Cristiano Ronaldo, na konci poločasu srovnal Frank Lampard. Další góly už nepadly a po prodloužení pak rozhodovaly penalty. Petr čech v nich vychytal Cristiana Ronalda, a v 5. sérii mohl rozhodnout kapitán Chelsea John Terry. Ten ovšem v klíčovém okamžiku trefil tyč ( nutno podotknout, že svou roli sehrál také špatný trávník na moskevském stadionu). Penaltu pak proměnil veterán Ryan Giggs a když van der Sar vychytal Anelku, mohla propuknout červená radost. Jediný rozdíl oproti roku 1999 byl, že United nezískali treble (nezvítězili v domácím poháru) a také nezískali obě trofeje tak strhujícím způsobem jako na konci minulého století. V lednu následujícího roku také zvítězili na MS klubů. I další sezona 2008-2009 byla velmi úspěšná, ale mohla být ještě úspěšnější. Nejprve v lednu zvítězili ve finále Carling cupu (ligového poháru). Na jaře předvedli několik skvělých obratů (například s Tottenhamem prohrávali po polačase 2:0 a zvítězili 5:2, a s Aston Villou prhrávali 1:0, když v poslední desetiminutovce srovnali stav a pak dal rozhodující gól mladíček Federico Macheda, pro něhož to byl první soutěžní zápas v A týmu vůbec). United v této sezoně oslavili třetí titul v řadě ještě s krátkým předtihem (ne až v posledním kole). V Lize mistrů přešli přes Inter Milán, v semifinále porazili Arsenal a ve finále se v Římě utkali s Barcelonou, vítězem španělské ligy i poháru. Liga mistrů v této sezoně ovšem přinesla zajímavější zápasy než finále, například čtvrtfinále mezi Liverpoolem a Chelsea, v němž se postupové misky váh neustále přesívaly na druhou stranu a které skončilo 4:4 (postoupila Chelsea kvůli prvnímu vítěznému utkání), nebo semifinále Barcelony s Chelsea, kde první zápas na barcelonském Nou Campu skončil bez branek a v odvetěpak Chelsea vstřelila brzy gól, pak svědomitě bránila a až v 90.minutě vstřelil (z první barcelonské střely na branku) vstřelil postupový gól Barcelony Iniesta. Ve finále s Manchesterem vstřelil brzy gól barcelonský útočník Samuel Eto'o, vedení Barcy pak potvrdil v druhém poločase hlavou Lionel Messi (který v závěru roku zvítězil ve Zlatém míči) a vzhledem k nepříliš kvalitnínmu výkonu United v tomto zápase tak Manchester musel zkousnout porážku 2:0 a nestal se tak prvním týmem, který by obhájil vítězství v novodobé Lize mistrů. Cristiano Ronaldo předvedl i v této sezoně povededné výkony, ale na sezonu 2007/2008 nenavázal Do sezony 2008/2009 vstupovali United s trochu menšími očekáváními kvůli odchodu hvězdy Cristiana Ronaldo do Realu Madrid a útočníka Carlose Téveze do konkurenčího Man.City. Jediným příchodem byl Valencia z Wiganu. Ovšem Rooney na sebe převzal po Ronaldovi úlohu střelce gólů, Valencia zase úlohu nahrávače. Jediný (a závažný) problém nastal, když na podzim bylo v jednu chvíli zraněných 8 z 9 kvalitních obránců a na postu obránců tak nastupovali někdy i ofenzivní záložníci. To se pochopitelně projevilo i na výsledcích, ale i tak Manchester postoupil ze skupi LM a držel se v popředí tabulky. V lednu, po návratu většiny obránců, je tak vše otevřené. K titulu má blízko Chelsea, Arsenal i Manchester a čeká nás tak zřejmě velmi zajímavý závěr sezony. Jediný výrazný neúspěch zaznamenali United ve 3.kole FA Cupu, kde prohráli s třetiligovým Leedsem. Ve dvojzápase v semifinále Ligového poháru s Manchesterem City, kde první zápas vyhráli Citizens 2:1 (góly Giggs-2Tévez) pak United otočili na svém hřišti góly Scholese a Carricka dvojzápas ve svůj prospěch. Tévez, který se v létě předtím rozešel s United ne zrovna v dobrém, pak ještě zdramatizoval zápas gólem na 2:1, ale v nastavení (jak je u United, kteří hrají nejlépe právě na konci zápasu, kdy si vytvářejí drtivý tlak, obvyklé) poslal United do finále s Aston Villou Wayne Rooney. City, které nedávno koupili arabští šejkové, si tak na první trofej po několik desetilětích ještě musí počkat. United jsou tak na cestě k obhajobě trofeje v Carling cupu, v boji o vítězství v Lize mistrů (ačkoli většina veřejnosti favorizuje spíše jiné kluby) a hlavně mají blízko ke čtvrtému titulu v řadě (historii anglické ligy vyhrál titul 3x v řadě jen Arsenal, Huddersfield, Liverpool, v devadesátých letech právě Manchester, který tento kousek zopakoval v letech 2007,2008,2009, ale 4x titul za sebou zatím nikdo nezískal). V roce 2010 by to byl jejich devatnáctý titul celkem, čímž by se dostal na první místo v Anglii (v tuto chvíli má Manchester i Liverpool po 18 titulech).

Fanoušci

Před Druhou světovou válkou jezdilo na zápasy venku kvůli vysoké ceně a časovým nárokům jen málo fanoušků. Týmy United a City se střídali každou sobotu v domácích zápasech, a tak mnoho fanoušků chodilo fandit na oba stadiony. To se změnilo až po válce, kdy se mezi oběma týmy vyvinula silná rivalita. Když v roce 1956 vyhráli United ligu, překonaly i několik let starý rekord Newcastlu v průměrné návštěvnosti na zápas. Pak přišla letecká tragédie v Mnichově, kterou si klub získal fanoušky i mimo Manchesterskou aglomeraci. Snížily se i ceny za dopravu, a tak začalo čím dál více fanoušků cestovat za svým oblíbeným týmem. Od té doby je návštěvnost na zápasy United skoro každý rok nejvyšší v celém anglickém fotbalu. Dokonce i v sezóně, kdy tým spadl v sezóně 1974 - 1975 do druhé divize. V posledních letech bývá stadion na většině zápasů téměř nebo úplně vyprodán, návštěva pod 70 000 je výjimkou.

Úspěchy

  • 18× vítěz anglické ligy (1907/08, 1910/11, 1951/52, 1955/56, 1956/57, 1964/65, 1966/67, 1992/93, 1993/94, 1995/96, 1996/97, 1998/99, 1999/00, 2000/01, 2002/03, 2006/07, 2007/08, 2008/09)
  • 11× vítěz FA Cupu (1908/09, 1947/48, 1962/63, 1976/77, 1982/83, 1984/85, 1989/90, 1993/94, 1995/96, 1998/99, 2003/04)
  • 4× vítěz Carling Cupu (1991/92, 2005/06, 2008/09, 2009/10)
  • 18× vítěz Community Shield (1908, 1911, 1952, 1956, 1957, 1965*, 1967*, 1977*, 1983, 1990*, 1993, 1994, 1996, 1997, 2003, 2007, 2008, 2010)
  • 3× vítěz Ligy mistrů (1967/68, 1998/99, 2007/08)
  • 1× vítěz PVP (1990/91)
  • 1× vítěz evropského superpoháru (1991)
  • 1× vítěz Interkontinentálního poháru (1999)
  • 1× vítěz MS klubů (2008)

Soupiska

Legendární hráči

Před Busbym

Padesátá a šedesátá léta

Sedmdesátá a osmdesátá léta

 

Devadesátá léta

21. století

Reference

Externí odkazy


Citováno z „http://ww.multimediaexpo.cz/mmecz/index.php/Manchester_United_FC“