Mandát (politika)

Z Multimediaexpo.cz

Mandát (z lat. manu dare, pověřit, přikázat) v demokraciích znamená oprávnění a pravomoc poslance nebo jiného voleného funkcionáře, kterou mu svěřili voliči. Mandát je obvykle časově omezený.

Mandát poslance a senátora

Slibuji věrnost České republice. Slibuji, že budu zachovávat její Ústavu a zákony. Slibuji na svou čest, že svůj mandát budu vykonávat v zájmu všeho lidu a podle svého nejlepšího vědomí a svědomí.


Poslanci a senátoři vykonávají svůj mandát osobně v souladu se svým slibem a nejsou přitom vázáni žádnými příkazy.

Mandát poslance i senátora vzniká zvolením a ověřuje jej mandátový a imunitní výbor příslušné parlamentní komory. V systémech zastupitelské demokracie je mandát teoreticky volný, to znamená, že poslanec (senátor) je vázán pouze svým svědomím. V systémech s poměrným zastoupením, kde si voliči vybírají mezi kandidátkami politických stran, se ovšem tyto strany snaží udržovat jistou disciplinu a zavazovat své poslance (senátory), aby zastávali většinové nebo programové stanovisko své strany. V předválečné Československé republice až do roku 1938 se k tomu zvolení poslanci zavazovali tak zvaným reversem a Volební soud tuto praxi schválil. Proto se někdy v takovém případě mluví o vázaném (imperativním) mandátu. Podle ústavy České republiky je poslanec i senátor vázán pouze svým svědomím, přesto se každá politická strana snaží udržovat disciplínu a neposlušným hrozí například tím, že je příště na svoji kadidátní listinu nepostaví. Pokud je politický život dostatečně profesionalizován, je to poměrně účinná hrozba a poslance (senátora) fakticky váže.

Ostatní

I u jiných volených funkcionářů se hovoří o mandátu jako o dočasném pověření k určité činnosti například starosty, předsedy, rektora a podobně. Někdy se mandátem rozumí také rozsah tohoto pověření, takže se může diskutovat o tom, zda příslušný funkcionář „k něčemu má (nebo nemá) mandát“.

Související články