Mutace

Z Multimediaexpo.cz

Mutace je dědičná změna genotypu. Mutace dělíme na mutace spontánní (vzniklé chybou v replikačním a reparačním mechanismu DNA) a indukované, tj. uměle vyvolané mutageny. V širším pojetí se pod pojmem indukované myslí mutace vyvolané působením známého mutagenu, zatímco spontánní jsou ty ostatní. Opakem mutace je modifikace, tedy změna organismu nepostihující genetickou informaci.

Obsah

Typy mutací

Podle úrovně, na níž působí

  • genové (bodové) - týkající se jednotlivých genů, mění nukleotidy nebo jejich pořadí
  • chromozómové - týkající se struktury chromozómů, mění strukturu chromozomu na větším úseku
  • genomové - týkající se počtu chromozómů; patří mezi ně aneuploidie (změna počtu chromozomů - např.: 2n+1 - u člověka 47 chromozomů) a polyploidie (změna počtu chromozomových sad - např.: 3n - u člověka 69 chromozomů)

Podle typu zasažené buňky

  • gametické - zasahují gamety, přenášejí se na potomstvo
  • somatické - zasahují tkáně a orgány, do potomstva se nepřenášejí

Podle vlivu na životaschopnost organismu

  • vitální
  • letální
  • podmíněně letální (ts,sus)

Podle úrovně, na níž působí

  • dominantní - alela standardní
  • recesivní - alela mutantní

Vliv mutací

Mutace mají nejčastěji vliv negativní, nebo žádný. Mutací, které pozitivně ovlivní vlastnosti organismu a kterým je přisuzován významný vliv na evoluci, je ve srovnání se škodlivými nebo neutrálními velmi málo. Vliv mutace na organismus závisí na konkrétního případu. Obecně lze sice říci, že genomové mutace mají větší vliv než chromozómové aberace a ty jsou zase významnější než mutace genové, leč je to opravdu velmi obecné tvrzení a v konkrétních případech nemusí platit.

Četnost mutací

Četnost mutací se liší druh od druhu a v závislosti na prostředí, v němž se organismus nachází. Obecně lze říci, že četnost mutací roste s:

rychlostí rozmnožování (čím častěji se organismus rozmnožuje, tím častěji mutuje)
rostoucím vlivem mutagenů
zhoršujícími se životními podmínkami a zdravotním stavem organismu

U člověka, který není vystaven nadměrnému působení mutagenů, se předpokládá spontánní vznik mutací s frekvencí 10-6 na buňku a generaci. Jelikož předpokládaný počet genů u člověka je zhruba 25 000, lze snadno odvodit, že člověk (a prakticky každý mnohobuněčný eukaryont) je vysoce chimérický organismus - organismus skládající se z buněk, které obsahují rozličné mutace. Většina mutací má ovšem význam jen pro konkrétního jedince, neboť se nacházejí v tělních buňkách, které nemají šanci předat svoji mutaci dalším generacím (toto samozřejmě platí pouze u organismů, které nemají schopnost nepohlavního rozmnožování).

Cílenost

Až na výjimky bylo prokázáno, že mutace vznikají náhodně a nikoliv cíleně (záměrně, účelově). Ke slavným experimentům, které toto ukázaly, patří replikovací test a fluktuační test provedené na bakteriálních koloniích. Výjimkami, které potvrzují pravidlo, jsou zejména někteří parazitičtí prvoci (např. trypanozomy či leishmanie), které se tím snaží lépe unikat imunitnímu systému, a dále možná také některé prvky tvorby protilátek u obratlovců.[1]

Reference

  1. ↑ FLEGR, Jaroslav. Úvod do evoluční biologie. 2. vyd. Praha : Academia, 2007. ISBN 978-80-200-1539-6.  

Související články

Citováno z „http://ww.multimediaexpo.cz/mmecz/index.php/Mutace“