Satisfakce

Z Multimediaexpo.cz

Satisfakce (z lat. satis facere, učinit zadost), česky zadostiučinění, znamená vyrovnání křivdy nebo urážky, splnění nějakého nároku, případně i uspokojení, jež z toho plyne. V běžné řeči pociťuje satisfakci ten, „na jehož slova došlo“, jehož stanovisko nebo názor se nakonec ukázal jako správný nebo pravdivý. Ve starších společnostech, kde hrál významnou roli pojem cti, musela být urážka něčím vyrovnána. Protože se jednalo o urážku cti, nemohl uražený přijmout žádnou náhradu a vyžadoval satisfakci zvláštního druhu, obvykle v souboji. Nabídkou souboje („hozenou rukavicí“) uražený prokázal, že mu na cti záleží víc než na životě; původce urážky nemohl výzvu odmítnout a v souboji se musel uraženému postavit jako rovný. Protože tak oba riskovali život, mělo se za to, že urážka je tím vyrovnána. Tento starý zvyk, který křesťanství i později právní systémy moderních států ostře odsuzovaly, se nicméně dlouho udržoval například mezi důstojníky. V 19. století jej znovu oživili romantici, takže souboje byly běžné například mezi německými studenty a jizvy ze soubojů (tzv. mensura) se pokládaly za obzvlášť „čestné“, takže si je někteří dělali uměle. V právním systému České republiky se zadostiučiněním (satisfakcí) rozumí omluva nebo odškodnění za porušení něčího práva na ochranu osobnosti, podle § 11 a násl. Občanského zákoníku.

Související články

Literatura

  • J. Sokol, Filosofická antropologie. Člověk jako osoba. Praha 2003, kapitola „Čest, ctnost a úcta“, str. 177-182
  • F. H. Stuart, Honor. Chicago 1994