Seaborgium

Z Multimediaexpo.cz

Seaborgium
Seaborgium
Atomové číslo106
Relativní atomová hmotnost(263) amu
Elektronová konfigurace[Rn] 5f14 6d4 7s2
(odhad založen na wolframu)
SkupenstvíPravděpodobně pevné
Registrační číslo CAS54038-81-2
Atomový poloměr 1,32 Å (132 pm)
Kovalentní poloměr 0,63 Å (63 pm)

Seaborgium, chemická značka Sg, (lat. Seaborgium) je čtrnáctým transuranem, silně radioaktivní kovový prvek, připravovaný uměle v cyklotronu nebo urychlovači částic. Seaborgium je radioaktivní kovový prvek, který doposud nebyl izolován v dostatečně velkém množství, aby bylo možno určit všechny jeho fyzikální konstanty. Při své poloze v Periodické tabulce prvků by svými vlastnostmi mělo připomínat wolfram.

Obsah

Historie

První příprava prvku s atomovým číslem 106 byla ohlášena téměř současně ve dvou světových laboratořích roku 1974. V červnu ohlásila skupina vedená Georgiem Flerovem v laboratořích Ústavu jaderného výzkumu v Dubně v bývalém Sovětském svazu přípravu nového prvku s atomovým číslem 106, relativní atomovou hmotností 249 a poločasem rozpadu 0,48 sekundy. Vznikl bombardováním atomů olova jádry atomů chromu.

20882Pb + 5424Cr → 261106Sg + 10n

V září téhož roku oznámil tým vedený Albertem Ghiorsem z kalifornské university v Berkeley syntézu izotopu s relativní atomovou hmotností 263 a poločasem rozpadu 1,0 sekundy. Jejich objev byl jako první potvrzen nezávislým experimentem a Američané navrhli pro nový prvek název seaborgium na počest jaderného fyzika Glena T. Seaborga. Připraven byl reakcí jader kalifornia s jádry prvku kyslíku.

24998Cf + 188O → 263106Sg + 4 10n
Glenn Seaborg

Návrh na pojmenování prvku po dosud žijícím vědci vzbudil značné rozpaky a diskuze ve vědeckém světě. Po mnoha debatách bylo konečně na zasedání IUPAC v roce 1997 definitivně potvrzeno pojmenování prvku seaborgium s chemickou značkou Sg.

Izotopy

Dnes je známo celkem 11 izotopů seaborgia, „nejstálejší“ 271Sg se jako α-zářič rozpadá s poločasem 1,9 minuty, nejméně stálý izotop 258Sg má poločas rozpadu pouhé 2,9 milisekundy.

Isotop Rok objevu Použitá reakce Poločas rozpadu
258Sg 1994 209Bi(51V,2n) 2,9 ms
259Sg 1985 207Pb(54Cr,2n) 0,48 s
260Sg 1985 208Pb(54Cr,2n) 3,6 ms
261Sg 1985 208Pb(54Cr,n) 0,18 s
262Sg 2001 207Pb(64Ni,n) 15 ms
263Sgm 1974 249Cf(18O,4n) 0,9 s
263Sgg 1994 208Pb(64Ni,n) 0,3 s
264Sg 2006 238U(30Si,4n) 68 ms
265Sg 1993 248Cm(22Ne,5n) 8,9 s
266Sg 2004 248Cm(26Mg,4n) 0,36 s
267Sg 2004 248Cm(26Mg,3n) 1,4 min
271Sg 2003 242Pu(48Ca,3n) 1,9 min

Literatura

  1. N. N. Greenwood - A. Earnshaw, Chemie prvků 1. díl, 1. vydání 1993 ISBN 80-85427-38-9
  2. Arnold F. Holleman, Nils Wiberg: Lehrbuch der Anorganischen Chemie 102. Auflage, de Gruyter, Berlin 2007, ISBN 978-3-11-017770-1, S. 1980.

Reference

Externí odkazy

  • Periodická soustava a tabulka vlastností prvků [1]
  • Chemický vzdělávací portál [2]
  • WebElements (anglicky) [3]
  • Periodická tabulka prvků [4]



Commons nabízí fotografie, obrázky a videa k tématu
Seaborgium
Citováno z „http://ww.multimediaexpo.cz/mmecz/index.php/Seaborgium“