Motorem našeho webového serveru bude pekelně rychlý
procesor AMD Ryzen Threadripper 7960X (ZEN 4).
Serge Gainsbourg
Z Multimediaexpo.cz
Serge Gainsbourg, vlastním jménem Lucien Ginzburg, (* 2. duben 1928, Paříž, † 2. březen 1991, Paříž), byl francouzský skladatel, zpěvák, herec a režisér, ale také bouřlivák, skandalista, provokatér z povolání a především všestranná umělecká osobnost.
Velkou budoucnost mu předpověděl již Boris Vian v jednom ze svých posledních textů v časopise Le Canard enchainé, který také na konci padesátých let nastartoval jeho uměleckou dráhu. Jeho písně z počátku kariéry vydávali slavnější interpreti, první autorské desky byly totálním propadákem. Nikdy nebyl excelentním zpěvákem, ale jak sám zdůrazňoval, nechápal své písně jako technické dílo, ale jako své vyjádření. Své texty nepovažoval za mimořádná unmělecká díla.
Gainsbourgovu osobnost a stylotvorné chování je těžké zařadit do jakékoli umělecké kategorie. Ačkoli byl jedním z nejuznávanějších umělců Francie druhé poloviny 20. století, svého první místa na hitparádě dosáhl až v roce 1979 s písní Aux armes et cætera, která byla parodií na francouzskou hymnu Marseillaisu.
Ve svých začátcích podepisuje nahrávací smlouvu s firmou Philips Jeho hudební tvorba byla od púočátku ovlivněna jazzem a blues, ve druhé 60. let se objevují dokonce názvuky tehdejší vlny psychedelie. V průběhu dalších let s oblibou čerpá z řady dalších stylových oblastí (latinskoamerická hudba, funk, reggae atd).
V roce 1969 natočil slavný duet s Jane Birkin - Je t´aime, moi non plus (poté co nazpívání dočasně odmítla Brigitte Bardot). Jane Birkin byla v letech 1968-1980 jeho partnerkou a má s ní dceru Charlotte Gainsbourg. Písňové texty psal pro řadu francouzských zpěvaček a hereček, kromě zmíněné Jane Birkin také pro France Gall, Juliette Gréco, Françoise Hardy, Catherine Deneuve a další. Skladba "Poupée de cire, poupée de son", kterou napsal pro France Gall vyhrála v roce 1967 Velkou cenu Eurovize. V 70. a 80. letech se objevil v řadě filmů, m.j. Je t´aime, moi non plus (1976), Équater (1983) či Stan The Flasher (1989). V posledních letech vystupoval především v televizi, ale psal i texty pro Vanessu Paradis a Viktor Lazlo.
Byl jedním z nejplodnějších francouzských hudebníků a literátů druhé poloviny dvacátého století. Jeho individualistická osobnost zasahovala do mnoha hudebních, kinematografických a literárních stylů. Kromě několika filmů a videoklipů, které sám natočil, složil hudbu k více jak čtyřiceti dalším. Vytvořil si image skandalisty a a provokatéra, který byl považován za nástupce prokletých básníků.
Externí odkazy
| Náklady na energie a provoz naší encyklopedie prudce vzrostly. Potřebujeme vaši podporu... Kolik ?? To je na Vás. Náš FIO účet — 2500575897 / 2010 |
|---|
| Informace o článku.
Článek je převzat z Wikipedie, otevřené encyklopedie, do které přispívají dobrovolníci z celého světa. |