Úzkostná porucha
Z Multimediaexpo.cz
Úzkostné poruchy se řadí k neurotickým poruchám. Zahrnují fobie a několik forem nadměrné úzkosti a strachu, které nastupují náhle a brání vykonávání běžných denních činností. Úzkostné poruchy jsou často vysilujícími chronickými poruchami a vyskytují se buď od raného věku nebo je náhle spustí určitá událost. Nastupují nebo se zhoršují v období stresu. Protože jde o neurotické poruchy, není u úzkostných poruch narušeno vnímání reality (na rozdíl od psychotických poruch jako je např. schizofrenie) a chování neporušuje sociální normy. Člověk postižený touto poruchou si uvědomuje nesmyslnost svých pocitů. Přesto není schopen jim čelit a ovládat je. V důsledku této poruchy může dojít k ovlivnění každodenního života, u těžších případů i ke zhoršení pracovního a společenského uplatnění, někdy i k sociální izolaci. Úzkostné poruchy jsou poměrně rozšířené. Během života jimi trpí v nějaké formě více než 15% populace. Původ mají buď v dětství nebo vznikají následkem nějaké události (např. reakce na závažný stres po nehodě nebo přírodní katastrofě). Důležitou roli může sehrát také dědičnost. Úzkostné poruchy mají často chronický průběh (trvání delší než 3 měsíce).
Obsah |
Typy
- Obsedantně kompulzivní porucha
- Sociálně úzkostná porucha
- Generalizovaná úzkostná porucha
- Posttraumatická stresová porucha
- Agorafobie
- Panická porucha
- Specifické fobie
Diagnostická kritéria
Diagnostická kritéria jsou podmínky, které musí pacient splnit, aby lékař mohl stanovit diagnózu určité poruchy. Některá tato kritéria jsou společná pro více úzkostných poruch. Například úzkost trvající po určitou dobu, tělesné příznaky, vyhýbavé chování atd. Podmínkou bývá také ovlivnění každodenního života těmito příznaky. Nicméně každá porucha má také specifická kritéria podle kterých lze stanovit přesnou diagnózu.
Míra rozšíření
Míra rozšíření (neboli prevalence) určuje, jakou část populace porucha postihuje. Celoživotní prevalence se v závislosti na konkrétním typu poruchy pohybuje mezi 1,5 % a 16 %. Dále se rozlišuje výskyt v závislosti na pohlaví. Některé poruchy postihují více ženy, některé více muže a některé postihují obě pohlaví ve stejné míře.
Léčba
K léčbě úzkostných poruch se používají zpravidla benzodiazepiny a antidepresiva (ze všech hlavních skupin tj. SSRI, TCA a MAO) Většinu z nich lze léčit také behaviorální terapií. Například kognitivně behaviorální terapií. (S použitím léčiv nebo bez jejich použití.) Nejen u fobií, ale i u ostatních úzkostných poruch se využívá technika postupného vystavování obávaným situacím (začíná se od situací působící nejnižší úzkost). Tato technika je založena na faktu, že úzkost nemůže růst do nekonečna a po určité době začne klesat.
Externí odkazy
Náklady na energie a provoz naší encyklopedie prudce vzrostly. Potřebujeme vaši podporu... Kolik ?? To je na Vás. Náš FIO účet — 2500575897 / 2010 |
---|
Informace o článku.
Článek je převzat z Wikipedie, otevřené encyklopedie, do které přispívají dobrovolníci z celého světa. |