Československá a česká vlajka

Z Multimediaexpo.cz

(Přesměrováno)
FIAV 111110.pngFIAV normal.pngVlajka České republiky od roku 1993 (a Československa v letech 1920–1992)
Poměr stran: 2:3

Vlajka České republiky je podle zákona o státních symbolech ČR (3/1993 Sb.) jedním ze státních symbolů České republiky. Způsob používání stanoví zákon o užívání státních symbolů (352/2001 Sb., původně 68/1990 Sb.) na domácí i mezinárodní scéně. V rozporu s ústavním zákonem ČSFR o zániku ČSFR je od 1. ledna 1993 identická s vlajkou bývalého Československa. Od 13. března 1990 do 31. prosince 1992 měla Česká republika dvojbarevnou bíločervenou vlajku, která však byla v praxi užívána jen hodně sporadicky.

Obsah

Historie

Bikolóra a trikolóra

Historickou vlajkou Čech byla bíločervená bikolóra, podobně jako u sousedního Polska. Tato bikolóra měla svou historickou tradici v královském (státním) vojenském praporu, využívající barvy (tzv. tinktury) erbu Českého království. Podle heraldických pravidel se na českém praporu objevovala na horní polovině bílá barva (symbolizující stříbrného českého lva) a na dolní polovině červená barva (symbolizující červené pole štítu). Proto se také tento český prapor nelišil od polského státního praporu (stříbrná orlice na červeném poli). Tato historická bikolóra v dobách národního obrození, kdy se začaly razit panslovanské myšlenky, začala pomalu ustupovat slovanské (fakticky ruské) trikolóře, která obsahuje (kromě červené a bílé) rovněž modrou barvu (více viz Nizozemská vlajka). Pro odlišení od ostatních trikolór, dělící své národní barvy ve vlajce do pruhů, bylo roku 1920 zákonem rozhodnuto, že pole přidané modré barvy bude mít tvar klínu, směřující do poloviny vlajky. Význam tohoto modrého klínu byl obvykle vykládán jako symbol Slovenska. Jiným výkladem je to, že tento "modrý trojúhelník" je jedním ze základních znaků svobodného zednářství, tedy hnutí, které hrálo v počátcích RČs významnou roli. Proti tomuto návrhu čs. vlajky se ihned zvedl odpor především katolické církve, stejně jako proti první emisi čs. bankovek, které s viditelnými zednářskými znaky vytvořil svob. zednář Alfons Mucha - na popud jiného zednáře, tedy ministra financí Aloise Rašína.

Československo

Po vyhlášení nezávislé a unitární Československé republiky roku 1918 vyvstal problém mít jako nezávislý stát vlajku, která by mohla stát reprezentovat ve světě. Zpočátku se používala dvojbarevná bíločervená vlajka. Speciálně určená komise dostala na popud univerzitního profesora G. Friedricha roku 1919 úkol vytvořit návrh vlajky. Bylo vytvořeno několik návrhů, ze kterých nejvíce kladných ohlasů sklidil návrh na horizontální bikolóru, která byla doplněna modrým klínem, který sahal do 1/3 vlajky. Po úpravách byl klín prodloužen a sahá do 1/2 vlajky. Podoba vlajky byla následně poslanci dne 30. března 1920 v 18:45 vyhlášena a uznána a stala se oficiální vlajkou Československa na celou dobu jeho trvání, až do roku 1992.

FIAV historical.png Vlajka Protektorátu Čechy a Morava (1939-45)

Protektorát Čechy a Morava

Za německé okupace Českých zemí v dobách Protektorátu Čechy a Morava mezi lety 1939–1945 platila vlajka se třemi horizontálními pruhy. Tato vlajka vycházela z barev ústavy z roku 1920.

Český stát v rámci federace

Česká socialistická republika, vzniklá 1. ledna 1969 v rámci federalizace Československa, nikdy neměla vlastní ústavu, znak ani vlajku – pouze k ní mohla být přiřazována první část dvojdílné federální hymny a jednotlivé prvky z dalších federálních státních symbolů. V roce 1968 byla ustanovena komise expertů v čele s J. Šebánkem, která měla stanovit znak a vlajku České socialistické republiky. Komise navrhla zavést bíločervenou bikolóru a vrátit se k původnímu znaku českého státu. Návrhy byly připraveny až v červenci 1969. Stranické i státní orgány tehdy návrhy odložily, takže Česká socialistická republika nikdy vlastní znak a vlajku neměla.[1]

FIAV historical.png Vlajka Československa (1918–1920) a vlajka České republiky (1990–1992)

Návrh na vydání ústavního zákona o státních symbolech České, Slovenské a Československé republiky předložil až na přelomu let 1989–1990 prezident ČSSR Václav Havel. Dne 26. ledna 1990 předsednictvo České národní rady přikázalo návrh projednat ve výborech ČNR.[1] Vytvořená komise předložila dva návrhy znaku ČR. Autorem byl J. Dolejš, obě varianty se objevily v návrhu ústavního zákona ze 13. února 1990. Tentýž návrh popisoval i vlajku ČR jako bíločervenou bikolóru s poměrem stran 2:3. V dalších návrzích se pak objevovaly souběžně dva znaky jako tzv. malý znak a velký znak. Souběžně byla navržena i česká hymna, tvořená první částí dosavadní československé hymny.[1] Nové státní symboly navázaly na kontinuitu původních zemských symbolů. Česká národní rada tak ústavním zákonem č. 67/1990 Sb. zavedla s účinností ode dne vyhlášení (13. března 1990) státní vlajku složenou ze dvou stejně širokých pruhů, spodního červeného a vrchního bílého, při poměru šířky vlajky k délce 2:3 (zákon č. 68/1990 Sb. stanovil pravidla pro používání státních symbolů). Polská vlajka se od této vlajky lišila pouze poměrem stran 5:8. Při volbách v roce 1990 sice měla být u všech volebních místností vyvěšena jak československá, tak česká vlajka, ale česká dvojbarevná vlajka s červeným a bílým pruhem, značně podobná polské, se za dobu své platnosti příliš nevžila a mnohde nebyla používána ani v povinných případech. Slovenská národní rada ústavním zákonem č. 50/1990 Sb. zavedla vlajku tvořenou třemi stejně širokými vodorovnými pruhy, v pořadí svrchní bílý, prostřední modrý a spodní červený, s poměrem stran rovněž 2:3.

Samostatná Česká republika

Po zániku federativního Československa původní československou vlajku převzala Česká republika jako jeden z nástupnických států. Tento krok však byl v rozporu s dohodami mezi českou a slovenskou politickou reprezentací i s čl. 3 odst. 2 ústavního zákona č. 542/1992 Sb., o zániku ČSFR („Česká republika a Slovenská republika nesmějí po zániku České a Slovenské Federativní Republiky užívat státních symbolů České a Slovenské Federativní republiky.“). Později bylo nedodržení této dohody českou stranou zdůvodňováno například tím, že vlajka federace již zanikla a tudíž je její podoba „uprázdněná“, popřípadě tím, že český zákonodárný sbor je dle svého usnesení č. 5/1993 Sb. svrchovaný a není vázán rozhodnutím FS ČSFR. Pro legitimizaci barev byla modrá barva interpretována jako barva jedné z historických zemí Moravy, která pod modrou barvou v historii vystupovala na bojištích.

Popis a výklad

IFIS Vertical exclusive.png Vzor svislého věšení

Původní vlajku České republiky (dvoubarevnou) zavedla Česká národní rada ústavním zákonem č.  67/1990 Sb. s účinností ode dne vyhlášení (13. března 1990). Byla složena ze dvou stejně širokých pruhů, spodního červeného a vrchního bílého, při poměru šířky vlajky k délce 2:3 (podobná polská vlajka má poměr stran 5:8). Podobu nynější státní vlajky České republiky stanoví zákon České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky[2][3] s účinností od 1. ledna 1993. Vlajka se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky vlajky k její délce je 2:3, zákon však výslovně umožňuje namísto státní vlajky použít její napodobeninu s odlišným vzájemným poměrem šířky a délky. Odstíny barev jsou dány pouze otištěním barevného vzoru jako přílohy číslo 3 zákona, slovně v zákoně specifikovány nejsou. Oficiální výklad významu barev a podoby vlajky není v zákonech obsažen. Modrá, červená a bílá samy o sobě jsou však jakožto státní barvy také státním symbolem, ač zákon nestanoví, jakými způsoby je lze používat. Červenobílá bikolóra je tradičním symbolem Čech, modrý klín býval někdy vykládán jako symbol Slovenska, po přisvojení vlajky Českou republikou jako symbol Moravy. Podle jedné z neoficiálních interpretací vyjadřuje bílá barva čistotu, červená krev prolitou za svobodu vlasti a modrá klidnou, bezmračnou oblohu.

Používání

Vlajka ČR vlající v Praze na Vítkově

Prvním zákonem, který stanovil pravidla pro používání státních symbolů České republiky, byl zákon č. 68/1990 Sb., o užívání státního znaku, státní vlajky a ostatních státních symbolů České republiky. Zákon zmocňoval ministerstvo vnitra k vydání prováděcí vyhlášky. Tento zákon kontinuálně platil jak pro původní vlajku České republiky, tak i pro novou vlajku od ledna 1993, pro niž ji novelizoval zákon č. 68/1993 Sb. článkem V. Zásady a podmínky pro používání vlajky stanoví § 7 až 9 zákona č. 352/2001 Sb., o užívání státních symbolů České republiky,[4] ve znění novely č. 213/2006 Sb. Při vodorovném věšení je bílý pruh v horní část a modrý klín směřuje vpravo z pohledu pozorovatele, t.j. modrý klín je v levé části a špička ukazuje doprava. Pokud se vlajka věší svisle, je bílý pruh vlevo z pohledu pozorovatele a klín směřuje vždy dolů (t. j. je v horní části). Zákon definuje „nejčestnější místo“ pro případ, že je státní vlajka vyvěšena spolu se státními vlajkami jiných států anebo jinými vlajkami. Vlajka se smí užívat jen vhodným a důstojným způsobem. Zákon stanoví i další podmínky, například zakazuje používání vlajky k zahalování desek či pomníků, zakazuje zdobení žerdi, stanoví postup vztyčování a snímání, zakazuje umisťování obrázků či symbolů do vlajky či svazování vlajky do růžice. Při užití na znamení smutku se vlajka spustí na půl žerdi, nesmí se však dotýkat země. Státní orgány, územně-samosprávné celky a další subjekty vyjmenované v zákoně jsou povinny vyvěšovat (respektive podle zákona „vyvěšují“) státní vlajku (nebo její napodobeninu s odlišným poměrem stran) na budovách, v nichž sídlí, při příležitosti státních svátků a při příležitostech celostátního významu, zejména v den smutku nebo v den státního smutku, vyhlášených vládou. Podle novely č. 213/2006 Sb. vyhlašuje zvláštní příležitosti k vyvěšování vlajky vláda (dle původního znění zákona to bylo ministerstvo vnitra); zároveň byly z ustanovení vypuštěny příležitosti místního významu vyhlášené krajem nebo obcí. Podle zákona vlajková výzdoba zpravidla začíná v 16 hodin předcházejícího dne a končí v 8 hodin následujícího dne. Na budovách sídel vyjmenovaných státních orgánů a územně-samosprávných celků může být státní vlajka vyvěšena trvale (do tohoto oprávnění však nejsou zahrnuty státní fondy, školy, státní kulturní a vědecké instituce, ač se na ně vztahuje povinnost příležitostného vyvěšování). Přesné vymezení oprávněných osob však pozbývá smyslu, protože na konec je stanoveno, že všechny ostatní fyzické a právnické osoby a organizační složky státu mohou užít státní vlajku vhodným a důstojným způsobem kdykoliv.

Související články

Reference

  1. ↑ 1,0 1,1 1,2 Petr Holas: Česká a československá vlajka
  2. ↑ Zákon č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky (text bez příloh)
  3. ↑ Sbírka zákonů České republiky, částka 2/1993, zákon č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky
  4. ↑ Zákon č. 352/2001 Sb., o užívání státních symbolů České republiky

Externí odkazy


Commons nabízí fotografie, obrázky a videa k tématu
Československá a česká vlajka
Citováno z „http://ww.multimediaexpo.cz/mmecz/index.php/%C4%8Ceskoslovensk%C3%A1_a_%C4%8Desk%C3%A1_vlajka“