Vážení zákazníci a čtenáři – od 28. prosince do 2. ledna máme zavřeno.
Přejeme Vám krásné svátky a 52 týdnů pohody a štěstí v roce 2025 !

Apelativum

Z Multimediaexpo.cz


Apelativum je obecné jméno, tedy takové jméno, které není vlastním jménem (propriem), například kůň, radost, kámen (v protikladu ke jménům jako Tomáš nebo Fantomas). Apelativizace proprií, krátce jen apelativizace (méně často též deproprializace, v onomastice též deonymizace)[1], je proces vývoje jazyka, jimž se původní vlastní jméno stává obecným a zpravidla rozšiřuje svůj význam. Vlastní jméno osoby, jejíž jméno bylo apelativizováno, se nazývá eponym. Opačným jevem je proprializace (onymizace) (např. hlubina → důl Hlubina, rusky мир (mir, česky mír; svět) → Мир (Mir, vesmírná stanice). Pojmenování onymizovanými apelativy byla typická pro země bývalého východního bloku (např. kolej Hvězda, Větrník, ropovod Družba, noviny Práce, Rudé právo, Jiskra, družstvo Svornost). Nejčastěji tímto způsobem vznikají obecná slova z názvů výrobců. Apelativizovanými slovy jsou například lux, xerox, rolba, inbus (které bylo v hovorové němčině zkomoleno na imbus a v této podobě se rozšířilo do dalších jazyků), botasky nebo karma či kuka. Někdy podobným způsobem vznikají nová slova i ze jmen osob – například šovinismus, potěmkinova vesnice, je to takový malý hitler. U označení posledního dne v roce, Silvestra, jde spíše o metonymii. Běžnější je opačný vývoj, kdy obecné jméno se stane vlastním jménem firmy, výrobku, osoby, geografického útvaru (toponyma) apod. – např. firma Snaha, město Červený Kostelec, pan Tlustý. Téměř všechna vlastní jména vznikla původně ze jmen obecných nebo jejich zkratek. Nauka o vlastních jménech a jejich původu se nazývá onomastika.

Reference

  1. ↑ Encyklopedický slovník češtiny. Praha : NLN 2002. S. 43

Literatura

  • Rudolf Šrámek: Úvod do obecné onomastiky. 1999.
  • Encyklopedický slovník češtiny. Praha : NLN 2002.

Externí odkazy

Citováno z „http://ww.multimediaexpo.cz/mmecz/index.php/Apelativum“