Atlant

Z Multimediaexpo.cz

Čtveřice barokních Atlantů od M. B. Brauna se uplatňuje na dvojici potrálů pražského Clam-Gallasova paláce

Atlant je sochařsky pojatý architektonický prvek v podobě svalnatých mužských postav, používaný ve funkci běžně příslušející sloupu či pilastru v klasické řádové architektuře.

Použití

Tento prvek byl užíván v antické, renesanční, barokní a neoslohové architektuře, přičemž nejčastější je jeho užití v baroku a z něj odvozeném novobaroku. Představuje mytologickou postavu obra Atláse, který byl nucen svými pažemi držet nebeskou klenbu. Mohutné a velmi svalnaté postavy atlantů bývají často používány jako nosné prvky na portálech, schodištích, balkonech atp, ve funkci sloupů či pilastrů. Někdy se atlant v architektuře objevuje též jako samostatná postava ukončující střechu věže, zámeckého pavilonu či brány. V takovém případě vždy nese na ramenou sféru. V souladu s mytologickým předobrazem atlant vyjadřuje velikou tíhu neseného břemena, přemáhání, utrpení a bolest.

Ženským protipólem atlanta je karyatida. Pokud je antropomorfizovaná pouze horní část nosného prvku, pak prvek nazýváme slovem Herma.

Příklady

Významnými příklady atlantů jsou Michelangelovy nedokončené sochy tzv. otroků určených pro náhrobek papeže Julia II., postavy atlantů Matyáše Bernarda Brauna na portálu Clam-Gallasova paláce v Praze, kde jsou uplatněny dokonce ve dvojicích, černošští atlanti od Ferdinanda Maxmiliána Brokoffa nesoucí balkon Morzinského paláce v Praze, Braunova socha atlanta na bráně Vrtbovské zahrady v Praze nebo obdobná socha na Zwingeru v Drážďanech od Balthasara Permosera. Zajímavá je i socha atlanta na vrcholu hvězdářské věže pražského Klementina, vytvořená z olověného plechu.