Bitva o Guadalcanal

Bitva o Guadalcanal
	Konflikt: Válka v Tichomoří
	; Námořní pěšáci z 2. divize námořní pěchoty odpočívají během přesunu na Guadalcanalu, listopad 1942
Trvání:	7. srpna, 1942 – 9. února, 1943
Naplánováno:	{{{plánováno}}}
Cíl:	{{{cíl}}}
Místo:	Guadalcanal, Šalamounovy ostrovy
Casus belli:	{{{příčina}}}
Výsledek:	Strategické vítězství spojenců
Změny území:	{{{Území}}}
Strany
USA; Fidži	Japonsko
Velitelé
Robert Ghormley; William Halsey, Jr.; Alexander Vandegrift; Alexander Patch; Richmond K. Turner; Frank Jack Fletcher; Victor Crutchley	Harukiči Hjakutake; Isoroku Jamamoto; Nišizo Cukahara; Džiniči Kusaka; Hitoši Imamura
Síla
60 000 (pozemní jednotky)	36 200 (pozemní jedotky)
Ztráty
1 768 mrtvých (pozemní),; 4 911 mrtvých (námořnictvo),; 420 mrtvých(letectvo),; 4 zajatci,; 29 lodí potopeno,; 615 letadel	24 600–25 600 mrtvých (pozemní),; 3 543 mrtvých (námořnictvo),; 1 200 mrtvých (letectvo),; 1 000 zajatců,; 38 lodí potopeno,; 683–880 letadel
{{{poznámky}}}

Z Multimediaexpo.cz

Tento článek potřebuje úpravy. Můžete Multimediaexpo.cz pomoci tím, že ho vylepšíte.
Konkrétní problémy: Dopřeložit, zkontrolovat, ozdrojovat, doplnit vylodění a vlastní boje po vylodění.
Jak by měly články vypadat, popisují stránky Vzhled a styl a Encyklopedický styl.

Bitva o Guadalcanal probíhala ve dnech 7. srpna 1942 až do 7. února 1943 a stala se jednou z nejdůležitějších bitev druhé světové války svedených v Tichomoří. Tažení na Guadalcanalu, vybojované mezi spojeneckými silami a japonskou císařskou armádou a císařským námořnictvem na zemi, na moři a ve vzduchu, bylo (spolu s vítězstvím u Midway) počátečním krokem ke zdolání japonské hegemonie v Asii a v Tichém oceánu. Tato bitva byla současně první velkou ofenzívou Spojenců proti japonskému císařství. Bojištěm byly kromě samotného Guadalcanalu také okolní vody a ostrovy v jižních Šalamounových ostrovech. Ráno 7. srpna zahájila vyloďování spojenecká vojska složená hlavně z jednotek USMC na ostrov Guadalcanal a sousední Tulagi, Gavutu a Tanambogo, aby zabránila jeho použití Japonci. Japonci zde stavěli letiště s cílem ohrozit zásobovací trasy mezi USA a Austrálií. Spojenci též potřebovali tento ostrov pro svůj další postup. Vylodění Spojenců Japonce překvapilo a v první fázi spojenci rychle zvítězili a obsadili nedostavěné letiště, později pojmenované Hendersonovo. Nakonec zde proběhly tři hlavní pozemní souboje, pět velkých námořních bitev a několik vzdušných soubojů. Nakonec v prosinci roku 1942 ukončili Japonci další pokusy o znovuovládnutí ostrova, své jednotky evakuovali a přenechali ostrov Spojencům. Bitva o Guadalcanal byla velkým a důležitým vítězstvím Spojenců a ukázala, že Japonci mohou být poraženi v džungli, kde se do té doby zdáli být neporazitelní.

Obsah

1 Předehra
2 Vylodění
3 Obraz v kultuře
4 Odkazy
- 4.1 Reference
- 4.2 Literatura
5 Externí odkazy

Předehra

Ráno 7. prosince 1941 zaútočilo japonské námořnictvo na Pearl Harbor a zatáhlo tím USA do druhé světové války. Po počátečním úspěšném tažení bylo císařské námořnictvo zasaženo porážkou v bitvě u Midway, kde ztratilo čtyři těžké letadlové lodě. To umožnilo Spojencům, zejména Spojeným státům, přejít do protiútoku. Protože Japonci ztratili většinu svých těžkých letadlových lodí, nutně potřebovali dokončit letiště, které měli rozestavěné na ostrově Guadalcanal. Pokud by se jim ho podařilo dokončit, tak by tím ohrožovali spojenecké zásobovací trasy z USA do Austrálie a na Nový Zéland, poskytovalo by krytí pro japonskou základnu v Rabaulu a poskytovalo možný výchozí bod pro invazi na Fidži, Novou Kaledonii a na Samou. Japonci tam plánovali umístit po dokončení 45 stíhaček a 60 bombardérů. Spojenecký plán na útok prosadil admirál Ernest King, vrchní velitel Amerického námořnictva. Úkolem bylo zajistit bezpečnost spojeneckých námořních tras, izolovat japonskou základnu v Rabaulu a také podpora tažení na Nové Guinei pod velením Douglase MacArthura a umožnit v budoucnu znovuzískání Filipín. Původně bylo úkolem získat ostrovy Tulagi a Santa Cruz, ale americká rozvědka v červenci 1942 zjistila, že Japonci na Guadalcanalu staví letiště. Proto byl vynechán Santa Cruz a přidán Guadalcanal do operačních plánů. Při přípravě na útok byl odeslán generálmajor námořní pěchoty Alexander Vandegrift s 1. divizí námořní pěchoty na Nový Zéland. Mnoho námořních, leteckých a pozemních sil bylo odesláno na Fidži, Samou, Nové Hebridy a do Nové Kaledonie. Operace byla pojmenována Watchtower (~ Strážní věž) a její velení bylo umístěno na Nové Hebridy. 75 válečných a přepravních lodí z USA i Austrálie bylo umístěno blízko Fidži pro nastávající operaci 26. července 1942. 16 000 mariňáků pod vedením generála Vandegrifta bylo připraveno pro vylodění.

Vylodění

Rozmístění obranných pozic americké 1. divize USMC na Lunga Point k 12. srpnu 1942 (D+5)

Obraz v kultuře

Bitvu o Guadalcanal přibližuje román amerického spisovatele Jamese Jonese The Thin Red Line (česky:Tenká červená linie) z roku 1962 a dva stejnojmenné filmy natočené na námět této knihy:

The Thin Red Line (film, 1962) - film režiséra Andrewa Martona z roku 1962
The Thin Red Line (film, 1998) - film režiséra Terrence Malicka z roku 1998

Část pozemních bojů o Guadalcanal je zpracovaná v prvních dvou dílech amerického válečného miniseriálu The Pacific z roku 2010.

Odkazy

Reference

↑ Jersey, p. 356–358. Assisting the Americans in the latter stages of campaign were Fijiian commandos led by officers and non-commissioned officer from the New Zealand Expeditionary Force.
↑ Frank, Guadalcanal, p. 57, 619–621; and Rottman, Japanese Army, p. 64. Approximately 20,000 U.S. Marines and 40,000 U.S. Army troops were deployed on Guadalcanal at different times during the campaign.
↑ Rottman, Japanese Army, p. 65. 31,400 Imperial Japanese Army and 4,800 Imperial Japanese Navy troops were deployed to Guadalcanal during the campaign. Jersey claims that 50,000 total Japanese army and navy troops were sent to Guadalcanal and that most of the original naval garrison of 1,000–2,000 men was successfully evacuated in November and December 1942 by Tokyo Express warships (Jersey, p. 348–350).
↑ Frank, Guadalcanal, p. 598–618; and Lundstrom, Guadalcanal campaign, p. 456. Numbers include personnel killed by all causes including combat, disease, and accidents. Four U.S. aircrew were captured by the Japanese during the Battle of the Santa Cruz Islands and survived their captivity. An unknown number of other U.S. ground, naval, and aircrew personnel were, according to Japanese records, captured by Japanese forces during the campaign but did not survive their captivity and the dates and manners of most of their deaths are unknown (Jersey, p. 346, 449). Captured Japanese documents revealed that two captured Marine scouts had been tied to trees and then vivisected while still alive and conscious by an army surgeon as a medical demonstration (Clemens, p. 295). Ships sunk includes both warships and "large" auxiliaries. Aircraft destroyed includes both combat and operational losses.
↑ Frank, Guadalcanal, p. 598–618; and Rottman, Japanese Army, p. 65. Numbers include personnel killed by all causes including combat, disease, and accidents. Approximately 9,000 died from disease. Most of the captured personnel were Korean laborers assigned to Japanese naval construction units. Ships sunk includes warships and "large" auxiliaries. Aircraft destroyed includes both combat and operational losses.

Literatura

JERSEY, Stanley Coleman. Hell's Islands (The Untold Story of Guadalcanal). Texas : Texas A&M University Press, 2008. Dostupné online. ISBN 978-1-58544-616-22. (anglicky)
FRANK, Richard B.. Guadalcanal: The Definitive Account of the Landmark Battle. [s.l.] : Penguin Books, 1992. ISBN 9780140165616. (anglicky)
LUNDSTROM, John B. The First Team and the Guadalcanal Campaign: Naval Fighter Combat from August to November 1942. Annapolis : Naval Institute Press, 2005. Dostupné online. ISBN 1591144728. (anglicky)
HUBÁČEK, Miloš. Vítězství v Pacifiku. 3. vyd. Praha : Mladá fronta, 1999. 390 s. ISBN 80-204-0798-7.
HOYT, Edwin P.. Guadalcanal. [s.l.] : BETA Dobrovský, 2001. ISBN 80-7306-023-X.
GRIFFITH II., Samuel B.. Bitva o Guadalcanal. [s.l.] : Paseka, 2001. ISBN 80-7185-410-7.
MILLER, JR., John. Guadalcanal: The First Offensive. Washington DC : Center Of Military History, United States Army, 1949 a 1995. Dostupné online. (anglicky)
HOUGH, Frank O.; LUDWIG, Verle E.; SHAW, JR., Henry I.. Pearl Harbor to Guadalcanal: History of U.S. Marine Corps Operations in World War II, Volume I. [s.l.] : Historical Branch, G-3 Division, Headquarters, U.S. Marine Corps. Dostupné online. Kapitola Part VI: The Turning Point: Guadalcanal. (anglicky)
ZIMMERMAN, John L.. Marines in World War II: Historical Monograph: Guadalcanal Campaign. [s.l.] : USMCR Historical Section, Division of Public Information Headquarters, U.S. Marine Corps, 1949. Dostupné online. (anglicky)

Externí odkazy

(anglicky)A Marine Diary: My Experiences on Guadalcanal na gnt.net — deník James R. "Rube" Garretta, dělostřelce USMC bojujícího na Guadalcanalu.
(anglicky)Diary of a Japanese Veteran: "My Guadalcanal" na gnt.net — deník protitankového dělostřelce Gendžirou Inuiho
(anglicky)Oil and Japanese Strategy in the Solomons: A Postulate na combinedfleet.com – analýza palivového deficitu císařského námořnictva a jeho dopad na guadalcanalskou kampaň

Commons nabízí fotografie, obrázky a videa k tématu
Guadalcanal Campaign

Druhá světová válka v Tichomoří
Útok na Pearl Harbor • Bitva o Malajsii • Boj o Filipíny (1941-1942) • Bitva o Singapur • Bitva v Korálovém moři • Bitva u Midway • Bitva o Guadalcanal • Bitva u ostrova Savo • Bitva u východních Šalamounů • Bitva u mysu Esperance • Bitva u ostrovů Santa Cruz • Bitva u Guadalcanalu • Bitva u Tassafarongy • Bitva u Rennellova ostrova • Bitva v Bismarckově moři • Bitva u Komandorských ostrovů • Bitva ve Filipínském moři • Bitva o Tarawu • Bitva u Leyte • Bitva o Iwodžimu • Bitva o Okinawu

Náklady na energie a provoz naší encyklopedie prudce vzrostly. Potřebujeme vaši podporu... Kolik ?? To je na Vás. Náš FIO účet — 2500575897 / 2010
Informace o článku. Článek je převzat z Wikipedie, otevřené encyklopedie, do které přispívají dobrovolníci z celého světa. Tento text je dostupný za podmínek Creative Commons 3.0 Unported – creativecommons.org. Originální článek na české Wikipedii

[0] Jersey, p. 356–358. Assisting the Americans in the latter stages of campaign were Fijiian commandos led by officers and non-commissioned officer from the New Zealand Expeditionary Force.

[1] Frank, Guadalcanal, p. 57, 619–621; and Rottman, Japanese Army, p. 64. Approximately 20,000 U.S. Marines and 40,000 U.S. Army troops were deployed on Guadalcanal at different times during the campaign.

[2] Rottman, Japanese Army, p. 65. 31,400 Imperial Japanese Army and 4,800 Imperial Japanese Navy troops were deployed to Guadalcanal during the campaign. Jersey claims that 50,000 total Japanese army and navy troops were sent to Guadalcanal and that most of the original naval garrison of 1,000–2,000 men was successfully evacuated in November and December 1942 by Tokyo Express warships (Jersey, p. 348–350).

[3] Frank, Guadalcanal, p. 598–618; and Lundstrom, Guadalcanal campaign, p. 456. Numbers include personnel killed by all causes including combat, disease, and accidents. Four U.S. aircrew were captured by the Japanese during the Battle of the Santa Cruz Islands and survived their captivity. An unknown number of other U.S. ground, naval, and aircrew personnel were, according to Japanese records, captured by Japanese forces during the campaign but did not survive their captivity and the dates and manners of most of their deaths are unknown (Jersey, p. 346, 449). Captured Japanese documents revealed that two captured Marine scouts had been tied to trees and then vivisected while still alive and conscious by an army surgeon as a medical demonstration (Clemens, p. 295). Ships sunk includes both warships and "large" auxiliaries. Aircraft destroyed includes both combat and operational losses.

[4] Frank, Guadalcanal, p. 598–618; and Rottman, Japanese Army, p. 65. Numbers include personnel killed by all causes including combat, disease, and accidents. Approximately 9,000 died from disease. Most of the captured personnel were Korean laborers assigned to Japanese naval construction units. Ships sunk includes warships and "large" auxiliaries. Aircraft destroyed includes both combat and operational losses.

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]