Bourec morušový

Z Multimediaexpo.cz


Bourec morušový (Bombyx mori) je noční motýl z čeledi Bombycidae, který je ekonomicky velmi důležitý jako producent hedvábí. Z hlediska reprodukce je úplně závislý na člověku a ve volné přírodě se již nevyskytuje. V Číně je pěstování hedvábí praktikováno už nejméně 5000 let (Goldsmith et al., 2004). Potrava housenek bource morušového sestává výhradně z listů moruše. Chová se hlavně na severu Číny a v Íránu. Jeho nejbližším volně žijícím příbuzným je Bombyx mandarina s nímž může vytvářet hybridní formy (Goldsmith et al., 2004) a který se vyskytuje od severní Indie přes severní Čínu a Koreu až po Japonsko.

Obsah

Vývoj

Housenka se líhne z vajíčka po deseti dnech. Housenky bource jsou velmi žravé, jako housenky všech motýlů, požírají listy moruše ve dne v noci. Když se hlava housenky zbarví do hněda, znamená to, že se bude svlékat. Když se svléknou po čtvrté, jejich tělo se zbarví lehce do žluta a pokožka se stane tužší. Larva se zakukluje v kokonu ze surového hedvábí, které produkují slinné žlázy housenky, které zajišťují ochranu téměř nehybné kukly před zraněním. Mnoho dalších nočních motýlů vytváří kokony, ale jenom větší druhy čeledí Bombycidae a Saturniidae jsou využívány pro výrobu látek.

Hedvábí

Výroba hedvábí v Suzhou

Kokon je tvořen jediným nepřerušeným hedvábným vláknem, které je od 300 do 900 metrů dlouhé. Vlákna jsou velmi jemná a lesklá, mají kolem 10 mikrometrů v průměru. K výrobě 1 kilogramu hedvábí je potřeba asi 2–3 tisíce kusů kokonů. Pokud dostaneme po rozpletení z jednoho kokonu necelý kilometr vlákna, pak deset kokonů by stačilo na dosažení vrcholu Mount Everestu. Na světě je každoročně produkováno kolem 35 tisíc tun surového hedvábí, k jehož produkci housenky spotřebují 500 tisíc tun listů moruše. Podle údajů v knize od E. L. Palmera (Fieldbook of Natural History, 1949), jeden kilogram hedvábí představuje asi 3 200 kilometrů vlákna. Roční světová produkce hedvábí představuje 112 miliard kilometrů, což je 300 násobná vzdálenost mezi Zemí a Sluncem. Jestliže se po zapředení bourec nechá v zámotku přežít, vylíhlé imago (dospělý motýl) si prokouše díru, kterou se dostane ven a vlákno tím znehodnotí. Z tohoto důvodu se kokony bource morušového zahřívají na teplotu kolem 100 °C, po dobu 2 až 2,5 hodin, což jednak zabije zakuklené housenky a způsobí, že se zámotky lépe rozplétají. Samotné kukly bource morušového jsou často používány k jídlu. Dospělý motýl má rozpětí křídel asi 5 centimetrů, bíle ochmýřené tělo a neumí létat. Samice jsou dvakrát až třikrát větší než samci a jsou podobně zbarveny. Dospělí jedinci čeledi Bombycidae mají redukováno ústní ústrojí a nemohou přijímat potravu.

Vědecké použití

Vzhledem ke své velikosti a dostupnosti byl bourec morušový modelem ke studiím Lepidopterologů a biologie členovců (Goldsmith et al., 2004). Základní objevy feromonů, hormonů, mozkové struktury a fyziologie byly učiněny na bourci morušovém (Grimaldi a Engel 2005). K získání extraktu prvního známého feromonu, bombykolu, bylo zapotřebí 500 000 jedinců, přičemž bylo získáno pouze jeho omezené množství (Scoble 1995). Současný výzkum je zaměřen na genetiku bource a genetické inženýrství.

Hedvábné legendy

V Číně se vypráví legenda o objevu hedvábí císařovnou Xi Ling-Shi (嫘祖). Císařovna popíjela pod stromem čaj a do šálku jí spadl zámotek. Vytahovala jej ven, ale konec vlákna se jí omotal kolem prstu. Když odmotala všechno hedvábí uviděla kuklu a zjistila tak, že zdrojem toho hedvábí byla kukla. Je to jen jedna z mnoha legend, které se vyprávěly o hedvábí. Číňané si žárlivě střežili své znalosti o výrobě hedvábí. Další legenda říká, že jedna čínská princezna propašovala vajíčka bource morušového do Japonska, ukrytá ve svých vlasech a od té doby Japonci začali pěstovat bource a používat hedvábí. Jako zajímavost se uvádí, že na výrobu jednoho kimona je potřeba hedvábí z 2100 housenek bource morušového.

Choroby bource

Bourec často trpí na infekční choroby způsobené prvoky, houbami, viry a bakteriemi. francouzský mikrobiolog Louis Pasteur zkoumal několik chorob bource morušového, které v těch dobách ohrožovaly evropskou produkci hedvábí.

Medicínské použití

Bourec morušový je zdrojem pro lék tradiční čínské medicíny, kterému se říká "Bombyx batryticatus" nebo také "tuhý hedvábný červ", čínsky 蚕蠶. Jsou to sušené housenky 4. nebo 5. stadia vývoje, které pošly na chorobu způsobenou infekcí houbou Beauveria bassiana. Používá se proti nadýmání, rozpuštění hlenů a uvolnění křečí.

Kuchyně

Jako mnoho dalších hmyzích druhů, jsou kukly nebo housenky bource morušového v některých kulturách pojídány. V Koreji kukly vaří a dělají z nich populární pokrm zvaný „beondegi“. V Číně nabízejí pouliční prodavači smažené housenky bource morušového.

Literatura

  • Scoble, MJ, 1995. The Lepidoptera: Form, function and diversity. Princeton Univ. Press.
  • Goldsmith, M, Toru Shimada, and ­Hiroaki Abe. 2004. The genetics and genomics of the silkworm, Bombyx mori. Annual Review of Entomology 50:71-100. PMID 15355234. Online access
  • Grimaldi and Engel, 2005. Evolution of the Insects. Cambridge University Press.
  • Mita K. et. al., 2004. The genome sequence of the silkworm, Bombyx mori. DNA Research 11:27-35. PMID 15141943. PDF

Externí odkazy

  • [1]
  • [2] Studentská stránka o housenkách bource morušového
  • WormSpit Stránka o bourci morušovém (housenky, motýl, hedvábí)


Citováno z „http://ww.multimediaexpo.cz/mmecz/index.php/Bourec_moru%C5%A1ov%C3%BD“