Ve středu 26. března 2025 se podařilo týmu Multimediaexpo.cz
dokončit zcela nový balíček 1 000 000 fotografií na plných 100 procent !
Nedostižná hranice 4 000 000 fotografií se února 2026 už nedožije...
FFresh emotion happy.png

Brownův pohyb

Z Multimediaexpo.cz

Znázornění Brownova pohybu na záznamu polohy nahodile se pohybující částice. Zobrazení téhož pohybu nezávisle v 32, 256 a 2048 krocích je znázorněno postupně světlejšími barvami

Brownův pohyb je náhodný pohyb mikroskopických částic v kapalném nebo plynném médiu. Je limitou náhodné procházky. Vysvětlením Brownova pohybu je, že molekuly v roztoku se vlivem tepelného pohybu neustále srážejí, přičemž směr a síla těchto srážek jsou náhodné, díky čemuž je i okamžitá poloha částice náhodná. Rychlost Brownova pohybu je úměrná teplotě systému.

Brownův pohyb poprvé zaznamenal v roce 1827 biolog Robert Brown, když pozoroval chování pylových zrnek ve vodě. Aby vyloučil možnost, že pohyb je projevem případného života, opakoval experiment s částicemi prachu. Podstatu tohoto jevu objasnil v roce 1905 Albert Einstein, vycházeje z kinetické teorie látek.

Obsah

[skrýt]

Souvislost s difuzí

Brownův pohyb má význam např. pro pochopení difuze látek v prostředí. S přibývajícím časem, na základě stochastické pravděpodobnosti jsou molekuly neustálým nahodilým pohybem rozptylovány z místa s nejvyšší koncentrací. Některé molekuly se v následných krocích sice nahodile vrací směrem k centru, jiné však již nikoli a soubor všech částic se tak od sebe rozptyluje. Molekuly se v důsledku náhodného pohybu rozptýlí – difundují do okolí.

Celková entropie systému se zvýší (to ovšem v žádném případě neznamená, že by difuze přímo vyplývala z Brownova pohybu či naopak).

Odvození Einsteinova vzorce pro Brownův pohyb

Vyjdeme z Langevinovy rovnice (rovnice pro popis Brownova pohybu):

mdvdt=ξv+F(t)

kde v je rychlost, F'(t) fluktuující síla, ξ je frikční koeficient.

Pro frikční koeficient vyjdeme ze Stokesovy formule pro kouli (předpokládáme kulatou částici): Ff=ξv=6πμrv
Kde μ je dynamická viskozita. r je poloměr částice.

Vynásobíme langevinovu rovnici souřadnicí:

mxidx˙idt=ξxix˙i+F(t)xi

Upravíme (derivace součinu):

m[dx˙ixidtx˙ix˙i]=ξxix˙i+F(t)xi

Střední hodnota:

m<dx˙ixidt>m<x˙ix˙i>=ξ<xix˙i>+<F(t)><xi>

Souřadnice je nekorelovaná, proto vymizí ve střední hodnotě:<xi>=0

Ekvipartiční teorém ve 3D — 1/2mv2=3/2kT kde k je Boltzmanova konstanta a T je termodynamická teplota.

Po úpravě dostaneme:

m<dx˙ixidt>3kT=ξ<xix˙i>

Řešení této diferenciální rovnice je (protože <xix˙i>(0)=0):

<xix˙i>=3kTξ(1exp(ξt/m))

Provedeme trik s derivací a dosadíme do následujícího výrazu výraz výše:

1/2ddt<r2(t)>=1/2ddt<xixi>=<xix˙i>

Dostaneme:

<r2(t)>=6kTξ(1exp(ξt/m))dt=6kTξ[tm/ξ(1exp(ξt/m))]

Aproximace: tξ/m>>1 odpovídá Brownově pohybu. Výsledek se redukuje na:

<r2(t)>=6kTξt=kTπμrt

Což je výsledek pro Brownův pohyb ve 3D.

Kdybychom chtěli 1D Brownův pohyb, postup by byl stejný, až na ekvipartiční teorém, který v 1D zní 1/2mv2=1/2kT, jelikož máme jen jeden stupeň volnosti. Dostaneme pak následující vzorec pro Brownův pohyb v 1D:

<r2(t)>=2kTξt=kT3πμrt

Související články

Externí odkazy


Commons nabízí fotografie, obrázky a videa k tématu
Brownův pohyb