Deník (Chuck Palahniuk)
Z Multimediaexpo.cz
Deník (v originále Diary) je román amerického spisovatele Chucka Palahniuka, vydaný v originále v roce 2003, v českém překladu Richarda Podaného pak v roce 2006. Jde o psychologický román napsaný tradiční deníkovou formou (odtud název). V románu se vyskytují mnohé (spíše pesimistické) úvahy o umělecké tvorbě a jejím smyslu (hlavní hrdinka Misty je nesmírně talentovaná malířka) a o životě vůbec.
Román je stylizován jako "kómatický deník" hrdinky Misty Wilmotové, jejíž manžel v důsledku pokusu o sebevraždu upadl do kómatu a kterou její matka donutila psát si tento deník pro svého manžela pro případ, že by se z kómatu probral, podobně jako to údajně dělali námořníci a jejich manželky při dlouhém odloučení od rodiny. Mnoho pasáží v románu proto manžela Petera Wilmota přímo oslovuje, zpravidla obviňuje ze zničení Mistina života, mnoho pasáží také oslovuje čtenáře.
Děj románu vlastně jen líčí dosavadní vztah a životní příběh manželů. Peter si kdysi vzal talentovanou malířku Misty a odvedl ji na svůj rodný ostrov Potchkeysea (v orig. Waytansea) - jde o rodinou tradici. Každé čtyři generace si musí všichni synové z určité rodiny vzít mladé talentované umělkyně, aby ostrov získal na příští generace někoho slavného a další generace pak mohly žít z turistického ruchu. Pracuje jako číšnice, zjistí, že její sny o uměleckém úspěchu vzaly za své. Když Misty otěhotní, Peter se pokusí spáchat sebevraždu, otrava výfukovými plyny však nemá za následek smrt - pouze upadne do komatu. Misty se pak narodí dcera Tabi a ona se, byť pracuje jako číšnice a musí se starat o dceru, může více věnovat umělecké tvorbě. Má dokonce i úspěch: ostrované uspořádají výstavu jejích děl v hotelu. Cizinci jsou natolik zhypnotizováni jejími skvělými díly, že když Tabi hotel zapálí, hosté se nehnou z místa a všichni uhoří. Misty se ale stane slavnou a ostrované tak můžou na další čtyři generace žít z její slávy.
Román je pro Palahniuka v mnoha směrech netypický. V současné literatuře poměrně vzácná deníková forma a také u něj výjimečná ženská hlavní postava, stejně jako celá tématika a úvahové části díla ukazují Palahniukovu snahu najít nový styl, spíše vážnější a umělečtější oproti prvním knihám, jež představovaly spíše autorovu zpověď a snahu o překonání svých frustrací. Přesto ale užívá mnohé techniky ze starších děl, zejména výrazné refrény („to vás na výtvarné škole nenaučí“), využívání podivných znalostí (časté narážky na různé obličejové svaly) a prokládání epických pasáží (které se v tomto díle prakticky nevyskytují) rozsáhlými filosofickými úvahami.
| Náklady na energie a provoz naší encyklopedie prudce vzrostly. Potřebujeme vaši podporu... Kolik ?? To je na Vás. Náš FIO účet — 2500575897 / 2010 |
|---|
| Informace o článku.
Článek je převzat z Wikipedie, otevřené encyklopedie, do které přispívají dobrovolníci z celého světa. |