Difluorid kyslíku

Z Multimediaexpo.cz

Difluorid kyslíku OF₂ je vysoce toxická plynná látka světle žluté barvy, která obsahuje kyslík v oxidačním čísle +2. Název oxid fluorný není správný, protože fluor má větší elektronegativitu než kyslík.

Čistý je stálý, ve skleněných nádobách ho lze uchovávat až do 200 °C.^[1] S vodou reaguje pomalu za vzniku kyseliny fluorovodíkové, reakce s vodní parou však probíhá explozivně. Při inicializaci jiskrou však výbušně reaguje s vodíkem nebo plynnými uhlovodíky, v přítomnosti dalších halogenů exploduje i bez inicializace.

Příprava

Poprvé byl připraven v roce 1929 elektrolýzou taveniny fluoridu draselného a kyseliny fluorovodíkové v přítomnosti malého množství vody.^[2]^[3] V současnosti se připravuje zaváděním plynného fluoru do 2% roztoku hydroxidu sodného nebo elektrolýzou vodného roztoku kyselého fluoridu draselného KHF₂.

2 F₂ + 2 NaOH → OF₂ + 2 NaF + H₂O

Reaktivita

Difluorid kyslíku je silné oxidační činidlo díky kyslíku v oxidačním stavu +2. Při teplotách nad 200 °C se radikálově rozkládá na prvky.

Reaguje s mnoha kovy za vzniku oxidů a fluoridů. Při reakci s fosforem poskytuje směs PF₅ a POF₃. Také reaguje s xenonem za vzniku XeF₄ a oxid-fluoridů xenonu.

S vodou reaguje pomalu za vzniku kyseliny fluorovodíkové:

OF₂(aq) + H₂O(aq) → 2 HF(aq) + O₂(g)

Využití

Jeho potenciální praktické uplatnění spočívá v raketové technice jako palivo.

Bezpečnost

OF₂ je díky svým silným oxidačním vlastnostem velmi nebezpečná látka.

Reference

↑ Greenwood N.N., Earnshaw A.: Chemie prvků, Praha: Informatorium 1993, ISBN 80-85427-38-9
↑ Lebeau, P.; Damiens, A. "A New Method for the Preparation of the Fluorine Oxide” Compt. rend. 1929, volume 188, 1253-5.
↑ Lebeau, P.; Damiens, A. „The Existence of an Oxygen Compound of Fluorine“ Compt. rend. 1927, volume 185, pages 652-4.

Literatura

VOHLÍDAL, JIŘÍ; ŠTULÍK, KAREL; JULÁK, ALOIS. Chemické a analytické tabulky. 1. vyd. Praha : Grada Publishing, 1999. ISBN 80-7169-855-5.

Commons nabízí fotografie, obrázky a videa k tématu
Difluorid kyslíku

Fluoridy s prvkem v oxidačním čísle II.
Fluorid stříbrnatý (Ag F₂) • Fluorid barnatý (Ba F₂) • Difluorokarben (C F₂) • Fluorid beryllnatý (Be F₂) • Fluorid vápenatý (Ca F₂) • Fluorid kademnatý (Cd F₂) • Fluorid kobaltnatý (Co F₂) • Fluorid chromnatý (Cr F₂) • Fluorid měďnatý (Cu F₂) • Fluorid železnatý (Fe F₂) • Fluorid rtuťnatý (Hg F₂) • Fluorid kryptonatý (Kr F₂) • Fluorid hořečnatý (Mg F₂) • Fluorid manganatý (Mn F₂) • Fluorid nikelnatý (Ni F₂) • Difluorid kyslíku (O F₂) • Fluorid olovnatý (Pb F₂) • Fluorid palladnatý (Pd F₂) • Fluorid radonatý (Rn F₂) • Fluorid sirnatý (S F₂) • Fluorid cínatý (Sn F₂) • Fluorid strontnatý (Sr F₂) • Fluorid xenonatý (Xe F₂) • Fluorid zinečnatý (Zn F₂)

Náklady na energie a provoz naší encyklopedie prudce vzrostly. Potřebujeme vaši podporu... Kolik ?? To je na Vás. Náš FIO účet — 2500575897 / 2010
Informace o článku. Článek je převzat z Wikipedie, otevřené encyklopedie, do které přispívají dobrovolníci z celého světa. Tento text je dostupný za podmínek Creative Commons 3.0 Unported – creativecommons.org. Originální článek na české Wikipedii

[0] Greenwood N.N., Earnshaw A.: Chemie prvků, Praha: Informatorium 1993, ISBN 80-85427-38-9

[1] Lebeau, P.; Damiens, A. "A New Method for the Preparation of the Fluorine Oxide” Compt. rend. 1929, volume 188, 1253-5.

[2] Lebeau, P.; Damiens, A. „The Existence of an Oxygen Compound of Fluorine“ Compt. rend. 1927, volume 185, pages 652-4.

[1]

[2]

[3]