Eddy Merckx

Z Multimediaexpo.cz

Rekordní jízda Eddyho Merckxe (1972)
Eddy Merckx (1974)

Eddy Merckx, celým jménem Edouard Louis Joseph Merckx, (* 17. června 1945, Meensel-Kiezegem) je bývalý belgický profesionální cyklista. Je považován za jednoho z nejlepších světových cyklistů všech dob. Známý byl i pod svoji přezdívkou „Kanibal“.

Obsah

Sportovní kariéra

Merckxova cyklistická kariéra se započala v roce 1961. O tři roky později se stal světovým šampiónem v amatérské kategorii. V roce 1965 přešel k profesionálům. V roce 1966 poprvé vyhrál závod Milano-San Remo. O rok později vyhrál světový šampionát v kategorii profesionálů. V roce 1968 vyhrál jako první Belgičan Giro d´Italia. Hned při svém debutu na Tour de France 1969 se mu podařilo získat celkové vítězství, jakož í vítězství v soutěži sprintérů a vrchařů. Žádný další cyklista už toto nedokázal zopakovat, jedině Laurent Jalabert dosáhl podobný úspěch v roce 1995 na Vuelta a España.

Ve výčtu Eddyho úspěchů by se dalo ještě dlouho pokračovat, z těch největších stojí za zmínku například to, že Tour de France vyhrál ve své kariéře celkově 5 krát (na TdF doteď drží rekordy v počtu vyhraných etap - 34 a v počtu dní které strávil ve žlutém dresu vedoucího závodníka - 96). Stejně tak i na Giro d´Italia vyhrál celkově 5 krát. Na světovém šampionátu triumfoval ještě dvakrát a 3 krát se umístil v první pětce.

O jeho nesporné převaze nad ostatními cyklisty svědčí následující čísla: v době své kariéry startoval celkem v 1582 závodech, ze kterých 445 vyhrál - tedy téměř každý třetí závod, ve kterém startoval skončil jeho vítězstvím. V tomto směru byl pro něj obzvlášť úspěšný rok 1970, kdy startoval v 120 závodech a z nich vyhrál 54 - téměř každý druhý závod dokončil na prvním místě.

Eddy Merckx byl mimořádně všestranný cyklista, o čemž svědčí i to, že dokázal vyhrávat rovinaté etapy, při kterých se rozhodovalo v závěrečném spurtu celého pelotonu a taktéž pro něj nebyl problém vyhrávat v etapách, které by ukončeny náročnými stoupáními. Eddy neměl ideální cyklistickou postavu (183 cm, 75 kg), jeho jedinečnost spočívala v úžasné schopnosti regenerace, kterou dokumentují hodnoty tepové frekvence:

  • max. pulz: 162 tepů za minutu,
  • pulz v klidu: 38 tepů za minutu,
  • pulz 30 sekund po maximální zátěži: 68 tepů za minutu.

Svoji všestrannost dokázal Eddy svým světovým rekordem v hodinovce (49.431 km), kterého dosáhl 25. října 1972 v Mexico City, a který vydržel až do roku 2000, kdy ho o 10 metrů překonal Christoper Boardman. V souvislosti s tepovou frekvencí je možné uvést fakt, že 5 minut po dojezdu při světovém rekordu v hodinovce mu lékaři naměřili pulz jen 44 tepů za minutu.

Zranění

Na konci sezóny 1969 utrpěl Eddy nejvážnější zranění ve své sportovní kariéře. Stalo se tak při závodech v dráhové cyklistice, tzv. Derny (cyklisté jezdí v těsném závěsu za motocyklem). Motocyklista a cyklista, kteří jeli před Merckxem spadli, v důsledku čehož havaroval i Merckx a motocyklista, který vedl jeho. Jeho vodící motocyklista byl namístě mrtev, Eddy upadl do bezvědomí. Později mu lékaři zjistili prasknutý páteřní obratel a poranění pánve. Z těchto zranění se vyléčil, ale už nikdy to nebylo ono, co před tím. V následujících letech si často i v době závodní jízdy upravoval sedlovku svého bicyklu, tak aby dosáhl optimální polohy pro páteř, ale i tak stále cítil bolest, zvláště ve stoupáních.

Černé dny

Eddy Merckx byl maximalista, nespokojil se s dílčím úspěchem - chtěl mít všechno a hned. Proto si vysloužil přezdívku Kanibal. Holanďan Joop Zoetemelk, vítěz Tour de France z roku 1980 o Merckxovi řekl toto: „Pro nás všechny byl Eddy prokletím… Pamatuji si na jednu etapu v Alpách, kdy jsme vydrželi v závěse při jeho pekelném tempu sotva půl hodiny. Jen potom nás požádal o vystřídání, ale nikdo z nás už na to neměl sil. Zasmál se a lehce nám ujel.“ Mezi ostatními cyklisty neměl mnoho přátel, zrovna tak se netěšil oblibě ani u fanoušků cyklistiky (samozřejmě kromě těch belgických) a ani pořadatelé ho neměli v lásce. To vyústilo do dvou tragických momentů:

V roce 1969 měl na dosah obhajobu na Giro d´Italia, ale o růžový dres vedoucího jezdce přišel po pozitivním dopingové nálezu, kterého okolnosti nebyly dodnes celkem objasněny a hovořilo se dokonce o sabotáži italských pořadatelů, kteří chtěli vidět na nejvyšším stupni domácího závodníka Felice Gimondiho.

V roce 1975 měl Eddy na dosah šestý titul v Tour de France a mohl tak překonat tehdejší rekord Jacquese Anquetila, ale francouzští fanouškové byli proti. Rozvášnění diváci ho v etapě na Puy de Dôme strhli z bicyklu a i tento incident se podepsal na jeho těsné prohře s domácím Bernardom Thévenetem. Merckx se potom už nikdy nedostal do vrcholné formy a pomalu směřoval ke konci své sportovní kariéry.

Eddy Merckx ukončil svojí závodní kariéru v roce 1978 ve věku 33 let. Podle jeho vlastních slov jeho tělo by bylo schopno závodit dále, ale byl vyčerpán z psychologického tlaku, který na něj byl vyvíjen.

Největší vítězství

závod rok (umístění)
Tour de France 1969 (1.), 1970 (1.), 1971 (1.), 1972 (1.), 1974 (1.), 1975 (2.)
Giro d'Italia 1968 (1.), 1970 (1.), 1972 (1.), 1973 (1.), 1974 (1.)
Vuelta a España 1973 (1.)
Svetový šampionát 1967 (1.), 1971 (1.), 1972 (2.), 1973 (4.), 1974 (1.), 1976 (5.)
Paris-Roubaix 1968 (1.), 1969 (2.), 1970 (1.), 1973 (1.), 1975 (2.)
Milano-San Remo 1966 (1.), 1967 (1.), 1969 (1.), 1971 (1.), 1972 (1.), 1975 (1.), 1976 (1.)
Tour of Flanders 1969 (1.), 1975 (1.)
Giro di Lombardia 1971 (1.), 1972 (1.)
Amstel Gold 1973 (1.), 1975 (1.)
Ghent-Wevelgem 1967 (1.), 1970 (1.), 1973 (1.)
Liège-Bastogne-Liège 1969 (1.), 1971 (1.), 1972 (1.), 1973 (1.), 1975 (1.)
La Flèche Wallonne 1967 (1.), 1970 (1.), 1972 (1.)

Externí odkazy

Flickr.com nabízí fotografie, obrázky a videa k tématu
Eddy Merckx
Citováno z „http://ww.multimediaexpo.cz/mmecz/index.php/Eddy_Merckx“