Fantastika

Z Multimediaexpo.cz

Fantastika je pojem používaný v teoretických dílech o science fiction pro veškerou fantastickou literaturu. Pojem je sice běžně používán, často však nebývá definován. Obecně se používá jako souhrnný pojem zahrnující literární žánry jako je science fiction, fantasy, horor. Patří sem tak taková umělecká díla, ve kterých jsou představy vytvořené fantazií konfrontovány s představami získanými poznáním a zkušeností.

Obsah

Historie

Za historické literární zdroje vedoucí ke vzniku fantastiky jsou uváděny: fantastické cestopisy, utopická literatura, osvícenská filozofická satira, gotický román, technický a sociální anticipační román a groteskní literární mystifikace.

Předchůdci

Lze říci, že fantastika (tak jak zde byla definována) byla v literatuře přítomna již od dávných dob. První skutečně důležitá a dodnes známá díla, jejichž autory lze považovat za její předchůdce, však vznikla až v 16. století. Roku 1516 napsal sir Thomas More své nejznámější dílo nazvané Utopie (De Optimo Reipublicae Statu deque Nova Insula Utopia), v němž popsal poměry na stejnojmenném fiktivním ostrově, které měly podle něj sloužit za ideální příklad uspořádání společnosti. Autorem druhého díla je François Rabelais, jeho popisy fantaskních a groteskních světů ve čtvrtém a pátem díle jeho románu Gargantua a Pantagruel jsou pro čtenáře dodnes zajímavé svým vtipem a smyslem pro absurdno. Z těchto dvou autorů to byl More, jehož dílo je fantastice blíže, neboť použil dostupných znalostí o výpravě Ameriga Vespucciho, aby tím posílil věrohodnost a reálnou složku svého fantastického příběhu. Po celé 17. a 18. století měla fantastická literatura spíše satirický nebo utopický ráz. Do tohoto období patří také Labyrint světa a ráj srdce Jana Amose Komenského. Přesto však do ní postupně začaly pronikat vědecké poznatky. Příkladem může být spisek Sen Johanna Keplera z roku 1634, kde autor vyjádřil své názory na uspořádání vesmíru. Tyto představy se posléze změnily díky vítězství Koperníkova učení a to podnítilo vznik představ o obydlenosti jiných světů. O možnosti života na jiných planetách, o cestě na Měsíc a také o rozličných vynálezech psal ve svých spisech Objev Nového světa (1638) a Matematická magie (1648) anglický biskup John Wilkins. Dalšími podněty přispěly této rané fantastice objevitelské cesty, kdy začali evropané zjišťovat, jak malou část své planety vlastně znají a že na světě existují (nebo existovaly) civilizace, které Evropu předčí kromě jiného i délkou své historie. Nelze také zapomenout na Jonathana Swifta a jeho Gulliverovy cesty.

Zakladatelé

Většinou však je vznik fantastiky kladen na začátek 19. století. Za přelomový je považován román Angličanky Mary Shelleyové Frankenstein z roku 1818. Shelleyová je považována za spoluzakladatelku hned dvou fantastických odvětví literatury: hororu a moderní science fiction. Edgar Allan Poe je sice pokládán hlavně za zakladatele moderní detektivky, jeho přínos pro fantastiku (zejména horor) však rozhodně není zanedbatelný. V těchto dílech z období romantismu vznikl stereotyp osamělého, často potrhlého, vědce a jeho víceméně tragické úlohy. Za skutečné zakladatele science fiction jsou považování následující dva autoři. Prvním je Jules Verne, který dokázal extrapolovat vývoj soudobé vědy do blizké budoucnosti a přesvědčit čtenáře o tom, že fantastika je schopná tento vývoj předvídat. Verne je tak zakladatelem technologického proudu science fiction. Herbert George Wells na druhou stranu objevil pro vědeckou fantastiku mnoho dodnes frekventovaných motivů: techniku, sociální konflikty, mimozemšťany, cestování vesmírem i časem, interplanetární válečné konflikty a mimosmyslové vnímání. Velkou pozornost věnoval lidským a společenským problémům a je považován za zakladatele celého proudu fantastických děl zaměřených filosoficky a sociálně.

Rozmach

Již koncem 19. století došlo ke zvýšení obliby fantastických žánrů u čtenářů. S tím souvisí také nárůst počtů autorů a celkový pokles literární úrovně. V průběhu 20. století se oblast fantastiky stává příliš širokou, než aby ji bylo možné nadále označovat jediným názvem. Vzniká mnoho speciálních žánrů. Fantastika se také značně liší dle země původu. Největšího rozmachu dosáhla fantastika ve Spojených státech a Anglii, kde také vznikla drtivá většina dnes užívaných pojmů. Ty časem převzaly i západoevropské kontinentální státy (jejich fantastika se až do 40. let značně lišila). Ve východní Evropě vznikla kolem roku 1917 specifická fantastika sovětská. Například pojem „science fiction“ vznikl někdy před rokem 1929, v padesátých letech se rozšířil mimo USA. V socialistických zemích se používal jako jeho obdoba název „vědeckofantastická literatura“.

Žánry a literární směry

Samotný pojem fantastika se mezi čtenáři příliš neužívá, jednotlivá díla jsou obvykle řazena do tzv. žánrů. Hranice mezi žánry byly po dlouhá léta pevně dané a bylo v podstatě nemyslitelné míchat motivy z více žánrů v jediném díle. V současné době však díky novým literárním hnutím sílí tendence k boření těchto hranic. Není proto ničím neobvyklým, když se v jedné knize objeví motivy z oblasti kyberpunku i fantasy, a zatímco jeden románový hrdina hackuje počítačovou síť, jeho kolega jej chrání pomocí magie.

  • Biopunk — Žánr podobný kyberpunku, kde se však místo počítačů využívá možností biologie.
  • Dystopická literatura (Antiutopická literatura) — Popis hypotetické společnosti, která je horší než naše.
  • Fantasy — Příběh odehrávající se v imaginárních světech nebo hluboké minulosti, obsahující obvykle prvky magie.
  • Fantastická literatura — Fantastika nepatřící ani do sci-fi, ani fantasy a ani hororu.
  • Hard science fiction — Čistá sci-fi opírající se o poznatky fyzikálních věd a často kladoucí důraz na nové technologie.
  • Hrdinská fantasy (Heroic fantasy) — Fantasy zaměřená na hrdinské činy a boj.
  • Vysoká fantasy (High fantasy) — Fantasy soustřeďující se na sílu příběhu.
  • Horor — Příběh vyvolávající pocity strachu. Ne všechny horory patří do fantastiky.
  • Kyberpunk — Dílo orientované na symbiózu člověka a techniky v silně globalizované společnosti.
  • New Weird — Současné hnutí bořící hranice mezi jednotlivými žánry.
  • Nová vlna — Hnutí vnášející do fantastiky mainstreamové prvky a experimentální postupy.
  • Románový přepis (Novelizace) — Označení pro romány napsané na základě scénáře filmu.
  • Pulp science fiction — Fantastická literatura 30. a 40. let 20. století tištěná na nepříliš kvalitním papíře.
  • Science fantasy — Příběh stojící na pomezí science fiction a fantasy.
  • Science fiction — Literatura odehrávající v neznámé situaci nebo ve světě, který je od toho našeho odlišmý.
  • Slipstream — Díla na pomezí mezi všemi formami fantastické literatury a mainstreamu.
  • Soft science fiction — Science fiction zabývající se spíše společenskými a humanitními vědami.
  • Spekulativní literatura (Speculative fiction) — Pojem navržený Robertem Heinleinem pro netechnickou sci-fi a jinou fantastiku.
  • Steampunk — Sci-fi nebo fantasy odehrávající se ve světě odpovídajícím našemu 19. století.
  • Meč a magie (Sword and sorcery) — Fantasy příběhy zaměřené na děj a napětí.
  • Military science fiction — Science fiction ve vojenském prostředí s velkým důrazem na válečné konflikty.
  • Technothriller — Příběh odehrávající se v blízké budoucnosti kolem nějakého experimentu nebo objevu.
  • Utopická literatura — Popis dokonalé, ideální společnosti.
  • Space opera (Vesmírná opera) — Dobrodružství odehrávající se ve vesmíru obvykle na pozadí nějakého vesmírného konfliktu.

Fandom

Fandom je komunita fanoušků fantastiky, kteří sami sebe nazývají fany a organizují se do klubů. Setkávají se na pravidelných akcích nazvaných cony (z anglického convention - shromáždění) věnovaných obvykle určitému tématu, organizují literární soutěže a vydávají amatérské časopisy s fantastickou tématikou - fanziny. Fanziny publikované na Internetu se nazývají e-ziny.

Organizace

Světové

České

Cony

Světové

České

Ceny a soutěže

Světové

České a československé

Časopisy

Světové

České

Nakladatelství a vydavatelství zaměřená na fantastickou literaturu

Z českých nakladatelství zaměřených hlavně na vydávání fantastické literatury to jsou Laser-books (dříve Laser), Winston Smith, Polaris, Ivo Železný, AFSF, Poutník, Trifid, Triton či AND CLASSIC. Nakladatelstvími vydávajícími i jinou než fantastickou literaturu jsou např. Albatros, Baronet, Mladá fronta nebo Talpress.

Literatura

  • Neff, O., Olša, J.: Encyklopedie literatury science fiction. AFSF a H&H, Praha, 1995. ISBN 80-85390-33-7
  • Adamovič, I.: Slovník české literární fantastiky a science fiction. R3, Praha, 1995. ISBN 80-85364-57-3
  • Sborník Svět fantastiky 1/90, Čs.redakce MON, Praha 1990, strany 78-79

Externí odkazy


Citováno z „http://ww.multimediaexpo.cz/mmecz/index.php/Fantastika“