Gerald Ford

Z Multimediaexpo.cz

Gerald Rudolph Ford, Jr. (* 14. července 1913 Omaha, Nebraska, † 26. prosince 2006 Rancho Mirage, Kalifornie) byl 40. viceprezidentem Spojených států amerických (1973 - 1974) a 38. prezidentem Spojených států amerických (1974 - 1977). Je jediným prezidentem Spojených států, který se dostal do úřadu, aniž by byl zvolen buď jako prezident, nebo viceprezident. Poté, co v roce 1973 rezignoval na svou funkci viceprezidenta Spiro Agnew, byl Ford navržen prezidentem Richardem Nixonem na uvolněnou funkci a obě komory Kongresu jej schválily. Když 9. srpna 1974 prezident Nixon rezignoval, převzal Ford prezidentský úřad. Jako svého viceprezidenta si Ford vybral Nelsona Rockefellera, který je, spolu s ním, jediným viceprezidentem, který svou funkci nezískal ve volbách.

Obsah 1 Amnestie Nixona 2 Zahraniční politika 2.1 Mayguezský incident 2.2 Stažení z Vietnamu 3 Porážka ve volbách 1976 4 Související články 5 Externí odkazy

Amnestie Nixona

Brzy poté, co se ujal úřadu prezidenta, udělil Ford svému předchůdci Richardu Nixonovi milost, která zabránila jeho případnému stíhání za zločiny, které mohl spáchat během svého prezidentství, především v souvislosti s aférou Watergate. Toto své rozhodnutí zdůvodňoval tím, že to bylo v zájmu země, byl však za ně velmi kritizován a někteří komentátoři tvrdí, že bylo jednou z příčin Fordovy porážky v prezidentských volbách v roce 1976.

Zahraniční politika

Vláda Geralda Forda
Úřad	Osoba	Období
Prezident	Gerald Ford	1974–1977
Viceprezident	Nelson Rockefeller	1974–1977
Ministr zahraničí	Henry Kissinger	1974–1977
Ministr financí	William E. Simon	1974–1977
Ministr obrany	James R. Schlesinger	1974–1975
	Donald Rumsfeld	1975–1977
Ministr spravedlnosti	William Saxbe	1974–1975
	Edward Levi	1975–1977
Ministr vnitra	Rogers Morton	1974–1975
	Stanley K. Hathaway	1975
	Thomas S. Kleppe	1975–1977
Ministr zemědělství	Earl Butz	1974–1976
	John Albert Knebel	1976–1977
Ministr obchodu	Frederick B. Dent	1974–1975
	Rogers Morton	1975
	Elliot Richardson	1975–1977
Ministr práce	Peter J. Brennan	1974–1975
	John Thomas Dunlop	1975–1976
	William Usery, Jr.	1976–1977
Ministr zdravotnictví a vzdělání	Caspar Weinberger	1974–1975
	F. David Mathews	1975–1977
Ministr bytové výstavby a rozvoje měst	James Thomas Lynn	1974–1975
	Carla Anderson Hillsová	1975–1977
Ministr dopravy	Claude Brinegar	1974–1975
	William Thaddeus Coleman, Jr.	1975–1977

Mayguezský incident

Ford musel v květnu 1975 čelit vážné zahraničněpolitické krizi. Poté, co se v Kambodži dostali k moci Rudí Khmérové, podařilo se jim v mezinárodních vodách zajmout americkou obchodní loď Mayaguez. Ford vyslal armádní jednotky, aby zachránili zajaté Američany. Jenže vojáci se vylodili na špatném ostrově a tam narazili na neočekávaně tuhý odpor. Přibližně ve stejnou dobu byli propuštěni zajatí námořníci, o čemž ovšem v tu chvíli Američané nevěděli. Během bojů bylo raněno asi 50 mužů a 41 zahynulo. Předpokládá se, že padlo přibližně 360 khmérských vojáků.

Stažení z Vietnamu

Za Fordova prezidentství se také Američané definitivně stáhli z Vietnamu, když ve dnech 29. dubna a 30. dubna 1975 evakuovali svou ambasádu v Saigonu.

Porážka ve volbách 1976

Ford kandidoval na prezidenta ve volbách v roce 1976, ale porazil jej demokrat Jimmy Carter.

Gerald Ford zemřel ve věku 93 let.

Související články

• Watergate

Externí odkazy

• Oficiální životopis na stránkách Bílého domu

Commons nabízí fotografie, obrázky a videa k tématu Gerald Ford

Náklady na energie a provoz naší encyklopedie prudce vzrostly. Potřebujeme vaši podporu... Kolik ?? To je na Vás. Náš FIO účet — 2500575897 / 2010
Informace o článku. Článek je převzat z Wikipedie, otevřené encyklopedie, do které přispívají dobrovolníci z celého světa. Tento text je dostupný za podmínek Creative Commons 3.0 Unported – creativecommons.org. Originální článek na české Wikipedii