Gramofonová deska

Z Multimediaexpo.cz

Vlevo gramofonová deska o průměru 30 cm (LP), vpravo deska o průměru 17 cm (single, SP), nahoře pro porovnání CD o průměru 12 cm

Gramofonová deska neboli gramodeska je médium používané masivně od konce 19. století do 80. let 20. století pro záznam zvuku. Poté bylo téměř plně nahrazeno CD disky a DVD disky. V současnosti se vydávají gramofonové desky zejména jako doplněk vedle digitálních hudebních nosičů produkovaných na CD či DVD, ale vývoj analogové techniky nestále pokračuje a existují jasné náznaky, že může brzo dojít k jejímu výraznějšímu návratu, nejen pro sběratelské účely a vážnou hudbu. Při použití velmi kvalitních reprodukčních Hi-Fi zařízení mnozí nároční posluchači (tzv. audiofilové) stále preferují původní gramofonové desky oproti moderním digitálním CD a DVD nosičům zvukového záznamu, a tento trend v posledních letech začíná opět nabírat sílu. Proto rozhodně nelze gramofonovou desku považovat za společensky odepsanou.

Dělení

První typ gramodesek se vyráběl z šelaku, měl hrubší drážky, potřeboval hrubší jehlu a speciální rychlost 78. Jedna strana standardní desky mohla obsahovat maximálně 3 minuty zvuku, větší typ desky i 5 minut. Tento typ gramodesek se v Československu používal až do roku 1960, kdy byl nahrazen vinylovými SP singly. Výroba standardních desek však dobíhala až do roku 1968, mnohé tituly té doby byly firmou Supraphon vydávány jak na moderních SP tak na standardních šelakových deskách.

Nejznámější značky gramofonových desek z první republiky jsou Ultraphon, Supraphon*, His master's voice (etiketa s pejskem), Esta, Odeon, Polydor, Rekord, Artona, Selekton a mnoho dalších. Mezi těmito značkami existovaly ustálené rozdíly v ceně a kvalitě nahrávek. Například značky Artona a Selekton byly speciálně zřízeny firmou Ultraphon pro vydávání méně kvalitních nahrávek a tato praxe byla obvyklá i u jiných firem.

• Gramodesky Supraphon byly vydávány až po 2. světové válce po znárodnění menších továren.

Největším specialistou na šelakové desky je v České Republice pan Gabriel Goessel. Jeho pořad Fonogram na Českém rozhlase pravidelně mapuje historii populární hudby první republiky.

Výroba gramofonových desek v podniku Gramofonové závody Loděnice (jakož i gramofonů v podniku TESLA Litovel) v období po 2.světové válce byla v Československu vždy na velmi vysoké úrovni. Československé gramofony ze 70. a 80. let byly vyráběny ve světové špičkové kvalitě. Gramofonové desky z tohoto období byly vyráběny a vydávány pod domácími značkami Supraphon, Panton a Opus. Česká republika je díky této vynikající výrobní tradici, až doposud jediným výrobcem a vývozcem klasických gramofonových desek na světě. Výroba tohoto sortimentu stále velmi dobře prosperuje a gramofonové desky jsou nyní úspěšně vyváženy do celého světa.

V poválečném Československu bylo běžně možno zakoupit i gramofonové desky vydávané v okolních státech RVHP. V NDR byly gramofonové desky vydávány pod značkou Eterna či Amiga, v Polsku pod značkou Muza, v Sovětském svazu pod značkou Melodia, v Maďarsku pod značkou Pepita či Hungaroton, v Bulharsku pod značkou Balkaton, v Rumunsku pod značkou Electrecord, na Kubě pod značkou Ariel. Mnohé jiné velmi známé a renomované gramofonové značky pocházející ze zemí západní Evropy a z Ameriky byly v té době pro běžného spotřebitele prakticky nedostupné z politických a hospodářských důvodů. Gramofonové nadšence a fandy té doby sdružoval spolek, který se nazýval Gramofonový klub.

Ukázka drážek se záznamem hudby na dlouhohrající gramofonové desce

Pro přehrávání starých šelakových (standardních) desek existují dva druhy gramofonů. Starší, jsou čistě mechanické, s plechovou rourou a natáčením klikou. Novější jsou elektrické, a zvuk je z nich snímatelný v podobě elektrického signálu nejen do starých elektronkových rádií, ale do jakéhokoliv druhu spotřební elektroniky vybavené gramofonovým předzesilovačem signálu, po připájení novějšího typu konektoru. Moderní typy gramofonových přenosek u současných gramofonů pracují na magnetodynamickém principu, jedná se o velmi citlivá zařízení, která dokáží velice věrně a kvalitně přenášet i zcela nepatrné záchvěvy gramofonové jehly. Nyní jsou vyráběny i speciální magnetodynamické přenosky určené pouze pro reprodukci starých standardních šelakových desek.

Druhý typ gramofonových desek je mladší a známější. Byl vyráběn z umělé hmoty PVC (polyvinylchlorid, v americké angličtině též vinyl), ale výjimečně též z jiných umělých hmot v podobě pohlednic, vzorkovaných, či průhledných desek. Vinylová hmota vyráběná v Československu byla gramofonovými odborníky považována za velmi kvalitní materiál a vyvážela se do zahraničí ve velkém množství.

Typy vinylových gramodesek

SP (single play) - singly - menší typ vinylových desek obvykle na rychlost 45 otáček za minutu (rpm), výjimečně na rychlost 33. Obvykle jedna strana desky obsahovala jednu hudební skladbu resp. písničku. Průměr desky 17 cm.

EP (extended play) - menší typ vinylových desek obvykle na rychlost 45. V podstatě totožné s SP, ale na každé straně jsou dvě písničky. Vydávány byly mnohem méně a mívaly speciální obaly. Vzácně byly vydávány tyto desky i s rychlostí 33 otáček se zmenšeným středem, na jednu stranu se tak daly zaznamenat až čtyři drobné skladby resp. písničky.

LP (long play) - „elpíčko“ - dlouhohrající deska obvykle na rychlost 33,3 rpm, zpočátku výjimečně i na rychlost 16 rpm. V případě populární hudby většinou obsahovala celé jedno album jednotlivé skupiny, u vážné hudby pak jakoukoliv jinou nahrávku v celkové délce až 45 minut, výjimečně i delší. Průměr 30 cm, na jedné straně libovolný počet kladeb či záznamů mluveného slova, u hudebních záznamů z oblasti populární hudby většinou 4 až 14 písniček.

Formáty desek

Externí odkazy

• Vinyl.cz – DJ friendly
• Creating a vinyl record (anglicky)
• Vinylfanatics.com – The home of vinyl records. Vinyl reviews, news, forum (anglicky)