Jaderná zbraň
Z Multimediaexpo.cz
Jaderná zbraň (resp. atomová zbraň) je zbraň hromadného ničení, založená na principu neřízené řetězové reakce jader těžkých prvků. Mezi jaderné zbraně se někdy řadí i zbraně založené na slučování jader lehkých prvků (termonukleární zbraň), případně i zbraně, kde štěpný materiál slouží jen jako zdroj radioaktivního zamoření cílové oblasti (tzv. špinavá bomba).
Obsah |
Historie
Jaderná bomba byla poprvé vyvinuta ve Spojených státech v rámci vojenského projektu Manhattan (1943-1945), který probíhal v laboratořích v Los Alamos za vedení Roberta Jacoba Oppenheimera. Výsledkem projektu byl první pokusný jaderný výbuch, který proběhl 16. července 1945 v poušti White Sands poblíž města Alamogordo.
Další vyrobené bomby Little Boy a Fat Man byly o několik týdnů později svrženy z bombardérů B-29 na japonská města Hirošimu a Nagasaki. Letoun B-29 Enola Gay svrhl 6. srpna 1945 v 8.16 na Hirošimu uranovou jadernou pumu s ekvivalentem mezi 13 a 18 kilotunami TNT. Letoun B-29 Bock's Car svrhl 9. srpna 1945 v 11:02 plutoniovou bombu na Nagasaki. Obě pumy zabily okamžitě zhruba 130 000 lidí a dalších 100 000 umíralo na následky výbuchu v dalších letech.
Druhou atomovou mocností se v roce 1949 stal Sovětský svaz, kde výzkum a vývoj jaderně zbraně vedl akademik Igor Kurčatov. Sovětský svaz také otestoval největší jadernou bombu na zemi v novodobé historii, která nesla jméno Car-bomba (rusky: Царь-бомба). Podle původních plánů měla být 3-fázová (z toho 2 fáze byly vodíkové) se silou přes 100 Mt. Od původních plánů se však ustoupilo a 3. fáze (kde měl být Uran 238 byla nahrazena olovem. Tlaková vlna výbuchu byla měřitelná ještě při třetím oběhu kolem Země.
V průběhu 20. století se jadernou zbraň podařilo získat také Velké Británii, Francii, Číně, Indii a Pákistánu. Severní Korea se k vlastnictví jaderných zbraní přiznala 10. února 2005. Izrael pravděpodobně jaderné zbraně vlastní, avšak oficiálně to nepřiznal. O výrobu jaderné zbraně se v minulosti pokoušely i další státy. Na počátku první dekády 21.století se ji pravděpodobně pokouší vyrobit Írán. Některé země svůj jaderný program zastavily či zrušily na základě smluv o nešíření jaderných zbraní; JAR se rozhodla své jaderné zbraně zničit. Některé státy východní Evropy získaly následkem rozpadu Sovětského svazu jaderné zbraně, následně je však předaly zpět Rusku. Jaderné zbraně představovaly hlavní odstrašující prostředek studené války.
Princip
Jaderná bomba se obvykle skládá ze dvou oddělených podkritických množství štěpného materiálu, která v součtu tvoří množství nadkritické (typicky několik kilogramů). Ta jsou proti sobě vymrštěna explozí klasické výbušniny. Síla výbuchu zajistí, že nebudou obě části od sebe během prvních několika milisekund odhozeny teplem počínající řetězové reakce a tlakem vylétajících neutronů.
V nadkritickém množství štěpného materiálu je pak nastartována řetězová reakce, která uvolní velké množství různých druhů energie. Používaným typem je také implozní puma (Fat Man, shozený na Nagasaki, síla výbuchu 21 Kt). Liší se zejména tím, že je zde použito plutonium namísto uranu 235. Po výbuchu konvenční trhaviny je plutonium stlačeno, podkritické části masy plutonia se dostanou k sobě a dosáhne se kritického množství. Výbuch konvenční trhaviny zároveň udrží masu plutonia déle u sebe, řetězová reakce může probíhat déle, čímž se uvolní podstatně větší množství energie (rychlý průběh jaderného výbuchu by jinak příliš rychle rozmetal masu plutonia, příliš rychle by ji rozptýlil na podkritické části). Uvnitř koule plutonia je zdroj neutronů, které ve vhodném okamžiku zahájí řetězovou reakci. Dále bývá puma vylepšena vnějším pláštěm z odražeče neutronů, které takto neunikají mimo štěpný materiál, anebo je v plášti uran 238, který štěpí rychlé neutrony unikající z plutonia. Puma je výhodná tím, že zde stačí daleko menší množství štěpného materiálu a každé vylepšení snižuje jeho další množství a zvyšuje účinnost pumy.
Výbuch odpovídá obvykle několika tisícům až miliónům tun klasické výbušniny TNT (největší známá bomba byla ekvivalentní 57 Mt TNT, původně to mělo být dokonce 100 Mt – viz Car-bomba). Součástí jsou obvykle i inicializační neutronové zářiče, případně neutronové odražeče, které zajišťují zachycení co nejvyššího množství neutronů pro další štěpení.
Energie uvolněná atomovým výbuchem
Energii uvolněnou atomovým výbuchem je možno rozdělit na následující kategorie:
- Tlaková vlna — 40 až 60 % celkové uvolněné energie
- Tepelné záření — 30 až 50 % celkové uvolněné energie
- Ionizující záření — 5 % celkové uvolněné energie
- Radioaktivní látky — 5 až 10 % celkové uvolněné energie
- Elektromagnetický impuls
Zatímco první tři typy energie jsou vyzářeny okamžitě, část radioaktivního záření je uvolněna postupně, ve formě tzv. radioaktivního spadu. Celkové množství energie uvolněné jaderným výbuchem záleží na typu bomby.
Většina energie je uvolněna ve formě tlakové vlny a tepelného záření. Ionizující záření je silně absorbováno vzduchem a tedy je nebezpečné pouze pro menší typy jaderných bomb. Tepelné záření je tlumeno nejpomaleji se vzdáleností od epicentra a tedy způsobuje největší škody u větších bomb. U jaderné bomby shozené na Hirošimu (explodovala ve výšce 550 m) byla teplota v epicentru přibližně 4 000 °C (povrch slunce má teplotu 5 000 °C), na několik sekund byla dosažena teplota asi půl milionu °C, na velmi malou dobu (v řádu několika milisekund) i několik (desítek) milionů °C (jen díky tomu lze zkonstruovat termonukleární zbraň).
Co hlavně odlišuje jadernou zbraň od klasických (chemických) výbušnin, je přítomnost elektromagnetického impulsu, ionizujícího záření, a hlavně uvolnění množství radioaktivních látek. Ačkoliv procentuální zastoupení radioaktivity na celkově uvolněné energii není velké, dávka záření, které jsou oběti atomového útoku vystaveny, má devastující účinky na jejich zdraví (a možná i na zdraví jejich dětí).
YouTube
| Nuclear Weapons: A Visual Timeline (anglicky) |
| Target Nevada – 1950's United States Nuclear Weapons Tests (anglicky) |
Související články
Literatura
- PITSCHMANN, Vladimír. Jaderné zbraně: nejvyšší forma zabíjení. Praha : Naše vojsko, 2005. ISBN 80-206-0784-6. (česky)
Externí odkazy
- Archív o jaderných zbraních — největší volně přístupný archiv vědeckých poznatků na světě (anglicky)
- www.ian.cz, Instantní pamětník 8 Celovečerní propagandistický film původní sovětské výroby, zabývající se jaderným výzkumem.
|
| Náklady na energie a provoz naší encyklopedie prudce vzrostly. Potřebujeme vaši podporu... Kolik ?? To je na Vás. Náš FIO účet — 2500575897 / 2010 |
|---|
| Informace o článku.
Článek je převzat z Wikipedie, otevřené encyklopedie, do které přispívají dobrovolníci z celého světa. |