Janov (Roudná)

Z Multimediaexpo.cz

Janov je osada, která se nachází přibližně 1 km východně od obce Roudná, jejíž je součástí. Vznikla údajně trvalým obydlením původně zalesněného okolí kaple. Na místě kaple později vznikl kostel zasvěcený Janu z Nepomuku. Kostel se stal náboženským centrem okolních obcí (Roudná, Sedlečko, Myslkovice, Košice, Doubí), u něho byl zřízen hřbitov a postavena fara. Od nepaměti se zde pořádaly poutě, které údajně podnítily počátky trvalého osídlení. To dnes čítá 43 budov s popisnými čísly. Průkazně ještě v 19. století v osadě vznikla a dlouhá léta prosperovala škola (jedno, dvou i tří třídní, vždy vesnická základní), sloužila pro mladé školáky okolních obcí (Roudná, Myslkovice, Sedlečko, Janov). Obchod zde v č. p. 15., doloženě provozoval jistý Raušar, který jej později prodal Vaněčkovi, ten přikoupil též pole, jeho dcera se provdala za Kadlece, ten po prvé světové válce zřídil hostinec a jeho syn byl pokladníkem místní expozitury spořitelního družstva Kampelička, využívané převážně zemědělci okolních obcí (ti zejména o nedělích po účasti v kostele zašli do hostince a zároveň si vyřizovali peněžní záležitosti. Dlouholetým starostou obce Roudná byli janovští občané Boháč, povoláním drážní zaměstnanec, ten úřadovnu zřídil ve vlastním domě a Dedek, dělník, úřadoval v Roudné. Osadu obývali malozemědělci spíše chalupníci a domáčtí řemeslníci, tkadlec (Šilhan, dožil se 102 let), punčochářka (Šůnová), švec (Zábranský, později zaměstnanec dráhy), kolář (Staněk), truhlář (Makovička, dlouhá léta docházel za prací do Vídně a doma pracoval pouze v zimě), kůžičkář (Groslicht), zedníci, zaměstnanci dráhy atp. V osadě je evidovanou kulturní památkou mohutná lípa před č. p. 15. Na místním hřbitově jsou uloženy ostatky neznámého vězně koncentračního tábora nalezené v zimě 1944 / 45 po průjezdu vlaku transportu smrti za zastávkou Roudná. Místní škola ukončila činnost v osmdesátých letech minulého století. Janov je dodnes malá osada, kterou v sídelním i hospodářském rozvoji předstihly okolní obce. Janov, osada obce Roudná má z okolních sídelních celků relativně pozdní původ vyplývající z v událostí formujících se po roce 1620. Je nepřímým produktem aktů reakční rekatolizace postupující cíleně do země husitských bouří a do Tábora, jako poraženého mocenského centra náboženského reformizmu a pozdější bašty strany poražené ho stavovského odporu a povstání proti centrální moci. Osada vznikala v návaznosti na sakrální stavbou, zprvu kapli, jako poutní místo v lesním prostoru mezi Myslkovicemi a Roudnou, tu dala zbudovat vrchnost z Dírné, které patřil i zámeček v Myslkovicích (tehdy zvaných a psaných Miskovicích). Od Myslkovic, ke kapli vedla cesta. Kostel byl zde vystavěn v r. 1712, byl opatřen třemi zvony a vysvěcen byl v r. 1716, zasvěcen byl sv. Janu Nepomuckému; dříve zbudovaná kaple v místě je cca 20 kroků východně od kostela byla zasvěcena sv. Marii Pomocné. U kostela byl zřízen hřbitov, záhy při hřbitovu vzniklo zahradnictví a v roce 1726 bylo při kostele zřízeno kaplanské místo. V r. 1734 byla při kostele zřízena farní administrativa a do ní přifařeny obce Myslkovice, Sedlečko a Roudná, všechny z původně ze soběslavské farní administrativy. Oprávněně se nabízí úvaha, že jméno osady Janov pochází od sakrálního místa zasvěceného sv. Janu Nepomuckému. Z výše uváděného jsou zřetelné pohnutky zvítězivšího cizího panstva podporujícího Habsburky a směřující k upevnění pozice církve v době, kdy již došlo k zahlazování roztržky Habsburků s církví. Materiální podnět k vlně budování zmíněných sakrálních staveb v Čechách vzešel od feudálních zbohatlíků, kteří buďto zachytili trend doby, zradili ideály náboženského reformizmu a podpořili katolický klér s jeho proněmectvím, nebo se v přímých bojích o vítězství na straně reakce zasloužili; každopádně jedni i druzí byli za své předchozí postoje či zásluhy odměňováni císařským dvorem zkonfiskovaným majetkem původních převážně tuzemských vlastníků, kteří se na stranu reakce nepřihlásili a účastnili se stavovského povstání přímo či je podporovali. Celý proces měl příčiny v předchozím společenském vývoji a byl podmíněn postupem pobělohorského reakčního katolicismu z obav před nebezpečím doznívající exploze nových idejí náboženského reformizmu a husitství. Jaká motivace však vedla prosté lidi k tom, aby okolí uváděných sakrálních staveb osídlili a tak vznikla osadu Janov? Jejich motivaci dokumentuje zejména sociální složení skupiny prvých usedlých osídlenců. Prví osadníci se starali o faru a hřbitov, kostelník, hrobník, zahradník, následoval kaplan a po něm již místo osidlovali řemeslnící - tkalci, krejčí, švec, hrnčíř, punčochář a papírník, z dnešního pohledu to byli zároveň příležitostní stánkoví prodejci zaměření na prodej svého tovaru v souvislosti se zde pořádnými církevními obřady za účasti širokých lidových vrstev z okolí. Prodejci jako řemeslníci zde měli při církevních akcích ekonomickou příležitost pro relativně stálý odbyt svého tovaru, se kterým nemuseli docházet do měst a tam platit poplatky z prodeje, zde v okolí kostela měli základ pro trvalou existenci včetně trhu. A kupujících, tito řemeslníci zřejmě neměli ani možnost vstupu do středověkých cechů. Pravidelně pořádané poutě a jiné církevní akce byly pro nově usedlé řemeslníky výhodou a proto se zde usazovali natrvalo. I další osídlení Janova vyplývalo z existujících společenských poměrů. V další vlně vznikla i obydlí nádeníků a děveček a usazují se zde i další řemeslnící, zedníci, truhláři, šenkýř a domkáři. Velmi záhy byla v Janově zřízena škola, od vzniku snad již v r. 1743 vázaná na církev Všemu tomu vývoji nahrával též zdejší kult sakrálních staveb, kult sv. Jana Nepomuckého. Uvedené skutečnosti se plně odráží a promítají v doloženém vývoji osídlování míst kolem sakrálních staveb v Janově. Že les kolem Janova byl vymícen později vyplývá i z místního označení části katastru jižně od Janova s názvem „ Na novinách, či Noviny“, tj. nové pozemky. Zbytky ůvodního celistvého lesa jsou jižně od Novin s místním názvem lesa „Zahájený“. Z vlastní zkušenosti vím, že pozemky na Novinách byly relativně nejúrodnější z okolí Janova a byly též často vlhké, a pramenité, Ještě v šedesátých létech zde byla poblíž cesty k hájence nehluboká studánka zvaná „U křížku“ s vydatným a nevysychajícím pramenem. Jen z doslechu vím, že Na novinách byly při obdělávání pozemků nalézány hatě a torza vrtaných dutých kmenů sloužící prý původně jako trativody pro svedení pramenů do Roudné. Ostatní uváděné skutečnosti jsem čerpal m.j. z kroniky obce Roudná a starých v zápisů matriky místní fary dnes veřejně přístupných.
Janov | Roudná