Jaroslav Veis

Z Multimediaexpo.cz

Jaroslav Veis (* 19. dubna 1946, Praha) je český spisovatel (především vědeckofantastických povídek), publicista, novinář, redaktor a překladatel z angličtiny.

Obsah

Život

Jaroslav Veis se narodil roku 1946 v Praze. Po maturitě roku 1963 začal pracovat v nakladatelství Svoboda. Roku 1964 se přihlásil ke studiu žurnalistiky na Institutu osvěty a novinářství, resp. Fakultě osvěty a novinářství, resp. Fakultě sociálních věd a publicistiky Univerzity Karlovy (v letech 1968-1969 absolvoval studijní pobyt ve Velké Británii), které ukončil roku 1970. Roku 1971 se oženil s novinářkou a rovněž překladatelkou z angličtiny Veronikou Maxovou, se kterou má dva syny.

Od roku 1970 do roku 1972 pracoval Jaroslav Veis jako odborný asistent v Ústavu světové ekonomiky Československé akademie věd. Roku 1973 nastoupil jako redaktor do časopisu Sedmička pionýrů a začal se zabývat popularizací vědy a techniky a psaním vědeckfantastických povídek). Své populárně vědecké články vydával v celé řadě periodik a za tuto svou činnost obdržel roku 1976 cenu Československé akademie věd.

Svou práci v Sedmičce pionýrů ukončil Jaroslav Veis roku 1984, kdy se stal vedoucím redaktorem v nakladatelství Mladá fronta. Od roku 1990 do roku 1993 pak působil v deníku Lidové noviny (v letech 1991-1992 jako šéfredaktor). Poté odjel na roční stipendium do USA. Po návratu v roce 1994 krátce pracoval ve zpravodajské redakci Rádia Svobodná Evropa v Praze a od roku 1995 začal souběžně pracovat v redakci vědeckého časopisu KMIT (Komunikace-Média-Informace-Technologie) a v Centru nezávislé žurnalistiky. V roce 1995 získal Cenu ČSAV.[1]. Roku 1996 se stal členem Centra mediálních studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy a komentátorem týdeníku Týden. Od roku 1997 působí jako poradce předsedy a nyní místopředsedy Senátu Parlamentu České republiky Petra Pitharta.

Kromě své činnosti literární a popularizační se Jaroslav Veis také podílel na vzniku českého sci-fi fandomu. Sci-fi tvorbou se zabýval i teoreticky, je autorem celé řady překladů a rovněž editorem několika antologií vědeckofantastických povídek. Roku 1985 byl v čtenářské anketě vyhlášen třetím nejpopulárnějším autorem sci-fi posledních čtyřiceti let (první místo zaujal Ludvík Souček, druhé Josef Nesvadba). V roce 1987 získal na Parconu cenu Ludvík za knihu Moře času. Po roce 1989 se zřejmě Veisova pracovní zaneprázdněnost podepsala na jeho tvůrčí činnosti a Jaroslav Veis se poněkud vzdálil z aktuálního sci-fi dění.

Dílo

Sci-fi beletrie

Práce pro děti

Pro děti napsal Jaroslav Veis dva pohádkové příběhy s vědeckofantastickými a populárněvědeckými motivy:

Ostatní práce

Antologie sci-fi, obsahující Veisovy povídky

  • Neviditelní zloději, Albatros, Praha 1980, povídka Zvláštní čas profesora Saufta,
  • Železo přichází z hvězd, Mladá fronta, Praha 1983, povídky Den na Kallistó vydá za rok na Zemi a Zpráva o výsledku pracovní cesty,
  • Lidé ze souhvězdí Lva, Mladá fronta, Praha 1983, povídka Na co ale mysleli klasikové?,
  • Hvězdy v trávě, Práce, Praha 1984, povídky Na zdraví a Kdo se směje naposled,
  • Návrat na planetu Zemi, Svoboda, Praha 1985, povídka Budete si přát? zahuhňala centrální automatická servírka,
  • Přistání na Řípu, Mladá fronta, Praha 1988, povídka His Master´s Voice,
  • Skandál v Divadle snů, Mladá fronta, Praha 1988, povídka Krátké štěstí F. W.,
  • Lety zakázanou rychlostí, Československý spisovatel, Praha 1990, povídka Odkud přicházejí? Kdo jsou? Kam jdou?.

Antologie sci-fi povídek, jejichž je Veis editorem

Nejvýznamnější překlady

Externí odkazy


Chybná citace Nalezena značka <ref> bez příslušné značky <references/>.