Jezevčí vrch
Z Multimediaexpo.cz
Jezevčí vrch (také zvaný Jílový vrch, německy: Limberg) je homolovitý kopec, který leží 1,5 km západně od Heřmanic v Podještědí, 5 km severozápadně od města Jablonné v Podještědí v Libereckém kraji. Vrcholem prochází katastrální hranice mezi městem Jablonné v Podještědí (k. ú. Heřmanice v Podještědí) a k. ú. obce Mařenice. Horopisně patří pod Lužické hory. Mezi zdejšími obyvateli je často používán starý název Limberk. Samotný vrchol je plochý a zarostlý bukovým lesem a je tedy bez výhledu. Proto zde byla v roce 1985 zrušena původní značená odbočka k vrcholu.
Obsah |
Charakteristika
Vrchol hory je složen převážně ze znělce a podloží je tvořeno křídovými pískovci, jenž způsobují na západní straně hory nevelké skalní stěny a poměrně hluboké rokle. Na jihovýchod od masivu Jezevčího vrchu se táhnou dva hřebeny, tvořené čedičovými vrchy Dubový vrch (469 m) a Dubina (467 m).
Rezervace
V roce 1967 byla ve vrcholové části kopce vyhlášena národní přírodní rezervace Jezevčí vrch. Chráněný je zde především přirozený smíšený les, typický pro Lužické hory. Lesní porost tvoří především suťové lesy a květnaté bučiny, často pralesovitého charakteru. Další významnou rostlinou zde chráněnou je měsíčnice vytrvalá, která ve vrcholových partiích tvoří souvislé porosty světlefialových květů. Na vrcholu se pak jedná o smíšený les buků a jilmů horských, kde se nachází také velký počet velkých exeplářů javoru a jasanu ztepilého. Na západním úbočí kopce rostou hlavně borovicové lesy. V rezervaci se daří také mnoha živočichům, kteří zde nalézají přirozené prostředí a klid. Z hadů např. užovka obojková, zmije obecná či ještěrka živorodá. Z větších savců jsou zde zastoupeni jelení a srnčí zvěř, jezevec lesní, lasice kolčava, kuna skalní, lasice hranostaj, tchoř tmavý. Z dravců je zde možné zahlédnout jestřába nebo krahujce a při velkém štěstí i výra velkého.
V národní přírodní rezervaci Jezevčí vrch je nutno dodržovat obecná pravidla a zákazy. Je zde zakázáno provozovat horolezectví, jízdu na kole, vstupovat mimo vyznačené cesty, tábořit a rozdělávat ohně či sbírat rostliny a odchytávat živočichy.
Přístup
K vrcholu se lze dostat pouze ze dvou směrů. Od jihu se jedná o žlutě značenou cestu vedoucí od Kunratických domků, dále borovým lesem až k hranici rezervace. Zde nastupuje bukový porost a stezka vede poměrně mírně vzhůru podél obory. Cestou míjíme Panenský kámen (bizarní pískovcový suk). Pod vrcholem pokračuje značka dost strmě po svážné cestě. Na samotný vrchol stezka nevede, a tak klesá (stále žlutá značka) zpočátku velmi prudce, později mírněji lesem až k rašeliništi Mařeničky a do obce Mařeničky na severozápadě masivu. Odsud je také možný výstup opačným směrem. Z vrcholové části čistý výhled na Hvozd a obec Mařenice (231 obyv.) pod ním. Další výhledy jsou vzhledem k vzrostlosti buků velmi omezené. Doslova katastrofa je značení v oblasti vrcholu (od začátku rezervace), kde vichřice a těžba způsobila, že chybí značení v alespoň elementárních bodech.
Externí odkazy
|
| Náklady na energie a provoz naší encyklopedie prudce vzrostly. Potřebujeme vaši podporu... Kolik ?? To je na Vás. Náš FIO účet — 2500575897 / 2010 |
|---|
| Informace o článku.
Článek je převzat z Wikipedie, otevřené encyklopedie, do které přispívají dobrovolníci z celého světa. |