Jiří Traxler

Z Multimediaexpo.cz

Jiří Traxler (* 12. března 1912, Tábor, Rakousko-Uhersko) je český pianista, skladatel, textař a aranžér, dnes jediný žijící muzikant-současník Jaroslava Ježka. Nyní žije s manželkou Jarmilou v Edmontonu , hlavním městě kanadské provincie Alberta.

Obsah

Život

Hudební základy získal v Hudebním ústavu v Táboře (od roku 1930 nese ústav jméno Oskara Nedbala) a své nadání uplatnil již jako středoškolák - hrál v tanečním orchestru svého staršího bratra Josefa „The Red Ace Players“. Po maturitě na místním gymnáziu začal, ale nedokončil studium práv a plně se věnoval hudbě.

Pianista, skladatel, textař a aranžér

Jiří Traxler s Jaroslavem Ježkem - Studio Ultraphon 21.4.1938

V letech 1935 - 1937 působil Jiří Traxler v Praze v jazzovém Orchestru Gramoklubu, který na značce Ultraphon v roce 1936 nahrál sérii snímků – mezi nimi jeho dvě skladby (Feelin´ low a Short story). Oficiálně se stal skladatelem v roce 1937 přijetím do Ochranného svazu autorského (OSA – [1]), jehož členem je dodnes. Pro Swing Band Jaroslava Ježka napsal v roce 1938 čtyři jazzové skladby, z nichž první dvě (Full Moon´s Music a Noisy Serenade) Ježek nahrál na zn. Ultraphon a druhé dvě (Roaring in F a Blues) uvedl v pražském rozhlase (1938); notový materiál ke všem se ztratil. K Ježkem nabízené spolupráci v aranžování již nedošlo, před německou okupací Jaroslav Ježek včas v lednu 1939 emigroval do USA. Jako profesionální pianista Traxler pracoval se soubory Blue Music (1938-1939) a Elit Club (1942); jako skladatel moderní taneční hudby začal (1938) v nejstarším pražském nakladatelství Mojmíra Urbánka; za rok podepsal pětiletou smlouvu s nakladatelstvím populárního zpěváka a kapelníka R. A. Dvorského, s jehož orchestrem Traxler získal přístup do studií Ultraphon a pražského rozhlasu i na koncertní pódia skoro všech větších měst v Čechách a na Moravě. Souběžně spolupracoval s orchestrem R. A. Dvorského jako aranžér, textař, překladatel a později také jako konferenciér rozhlasových a koncertních pořadů. Po vypršení smlouvy s Dvorským (1944) se Traxler vrátil k Urbánkovi, ale nová pětiletá smlouva skončila předčasně po únoru 1948 znárodněním soukromých nakladatelství.

Dílo

Po přechodu od jazzových „orchestrálek“ k moderní taneční hudbě a swingu a po skončení svazku s prvotním textařem Karlem Kozlem si Traxler začal texty psát sám; nejprve na vlastní písně, později i na skladby jiných autorů. Přeložil a otextoval řadu amerických hitů, které se zpívaly i později za komunistického režimu, ovšem ne pod jeho jménem Na jejich natáčení na gramodesky - [2] zn.Ultraphon se s Dvorským podílel do značné míry Karel Vlach; pro firmu Esta natáčely orchestry J.Maliny, E.Ludvíka, J.Maudra a S.E. Nováčka. Pro film Traxler složil:

Pro divadlo:

  • ještě jako student práv – napsal hudbu a písňové texty pro hru Hledá se zlato
  • jako autorský tým s přítelem Petrem Karešem (pseudonym hoteliéra Karla Šroubka ml.) napsal muzikál Tak jako v nebi (1947)
  • a přesto, že už byl v nemilosti režimu, na výzvu vedení karlínského „Divadla umění lidu“- [4] složil hudbu k polské komedii Moje žena Penelopa (1949). Po úspěšné premiéře byla tato produkce hned druhý den na přímý zásah ministra informací Kopeckého z politických důvodů zakázána a týden poté (29.prosince 1949) Jiří Traxler ilegálně opustil ČSR.

Do té doby – během patnácti let – zahrnuje jeho tvorba 120 titulů vydaných na gramodeskách, tiskem nebo v obou formátech. Nejsou zde započteny skladby pro 3 divadelní produkce a pro klavírní album s 12 písněmi (vydané ve Švýcarsku a které po neshodě s nakladatelstvím autor neschválil pro prodej ). Celkový počet skladeb je 200.

Odchod za moře

Jiří Traxler doprovází sbor při vystoupení v Edmontonu 10.března 2007

V NSR prožil Traxler nečinně půl roku v uprchlickém táboře Valka blízko Norimberku, přesto zorganizoval čtyřčlenné combo (akordeon, tenor-sax, kytara, basa) s kterým hrál pro americké vojáky v jejich blízké základně Vielseck. Pro taneční orch. essenského rozhlasu ve Frankfurtu nad Mohanem napsal dvě aranžmá, ale nabídku dirigenta a ředitele oddělení zábavné hudby Willyho Berkinga na místo stálého aranžéra nepřijal. V té době – díky znalosti angličtiny a němčiny – byl už zaměstnán u Internacional Refugee Organisation (IRO) a také plánoval vlastní odchod do Kanady. Po plavbě přes Atlantik přistál 1.dubna 1951 v Halifaxu a téhož dne odjel za přítelem - sponzorem, nájemcem motelu a restaurace Rideau Glen Lodge u Ottawy. Zde pracoval přes den jako recepční, vyřizoval korespondenci a večer hrál v restauraci na klavír; seznámil se s vídeňskou Češkou, též emigrantkou Jarmilou a spolu koncem léta odjeli do Montrealu (provincie Quebec), kde v říjnu 1951 uzavřeli sňatek. Pokusy uspět v hudbě v nové zemi se nedařily a po krátkém působení jako externista v CBC – Canadian Broadcasting Corporation využil Traxler své dosud zanedbávané schopnosti kreslit a dostal místo technického ilustrátora u letecké firmy Canadair Ltd. (nyní Bombardier), kde úspěšně pracoval téměř 25 let (1952-1976). Po odchodu do penze žil s manželkou na chatě v kopcích severně od města v tzv. Sokolském údolí, v roce 1995 se přestěhovali na západ - do Edmontonu. Mají dvě dcery, narozené v Kanadě, a dva vnuky. Jiří Traxler oslavil hrou na elektrické piáno své 95. narozeniny v aule albertského parlamentu v Edmontonu.

Připomínání

  • V roce 1980 vyšly v kanadském exilovém nakladatelství manželů Škvoreckých '68 Publishers Traxlerovy paměti „Já nic, já muzikant“ a v roce 1994 v pražském Magnet Pressu.
  • Za výrazné spolupráce členů Československé společnosti pro vědu a umění (SVU) v Edmontonu (Kanada) byla vydána 1.12.2008 nová kniha Jiřího Traxlera s názvem: Já nic, já muzikant… na penzi-Literární etudy jazzového mohykána. Nakladatel: IFP Publishing; ISBN 978-80-903997-4-7 EAN: 9788090399747; Formát: 160 stran, 19x13cm, česky, vázaná vazba; Rok vydání: 2008 (1.vydání).
  • Jeho nejúspěšnější písně: Hádej, hádej; Jedu nocí; Soumrak; Padají hvězdy z nebe; Bloudění v rytmu a pozdější Nám to nevadí a Bílé mraky nahrály : bigbandy pražského, brněnského a ostravského rozhlasu, Klikarův OPSO-Originální Pražský Synkopický Orchestr, soubor Gustava Broma, Swingband F.Havlíka, Pražský swingový Orchestr J.Matouška a Melody Makers O. Havelky. V roce 1996 Sestry Havelkovy nazpívaly Traxlerovo profilové CD Bláznivý den, do svého repertoáru zařadil jeho písně také vokální kvartet The Swings a jeho hudba zazněla v českém filmu Obecná škola (1991).
  • Zpěvák Karel Černoch řekl : ( 19.1.2007 v rádiu Impuls) : „Legendou naší populární hudby, když se to vezme kolem a kolem, je muž, který se jmenuje Jiří Traxler. Je to jediný žijící současník Jaroslava Ježka. Žije v Edmontonu a já jsem se s ním v loňském roce setkal a dělal jsem s ním rozhovor. A teď mám filmový materiál, který bych chtěl zpracovat do jakéhosi dokumentu a chtěl bych, aby si národ uvědomil, že nejen současnou populární hudbou živ je člověk, ale že tu také máme velké legendy. Tomu pánovi bude letos 95 let a je to komunikativní člověk, který skvěle mluví česky. Je to také historicky zajímavá osobnost, protože to je muzikant, který začínal v „pravěku“. Tak jsem si řekl, že bychom mu měli pomoci udělat dokument.“

Vyznamenání

Soubor:Jiří Traxler-Cena OSA Praha 2009.jpg
Jiří Traxler-ocenění "Za přínos české hudbě" diplom+soška)
  • V roce 2006 mu byla udělena Masarykova cena, kterou jsou vyznamenáváni významní občané českého původu žijící v zahraničí. Cenu uděluje České a slovenské sdružení v Kanadě.
  • V roce 2009 - k 90. výročí vzniku pražské OSA (Ochranný svaz autorský) obdržel Jiří Traxler ocenění "Za přínos české hudbě" . Součástí ceny je soška, která představuje múzu.
  • Na mezinárodním festivalu dokumentárních filmů v italském Torinu 2009 získal - v hudebním žánru - dokument Ondřeje Havelky s názvem "Poslední Mohykán" zvláštní cenu i uznání poroty. Filmu ukazuje českou historii 20. století z neobvyklého pohledu jazzového hudebníka; přináší výrazovou lehkost i do nejtemnějších momentů historie a přitom presvědčivě revokuje dobový swingový styl. Dokument je portrétem 96letého českého swingového skladatele Jiřího Traxlera, jednoho z posledních svědků předválečné československé hudby.

Hodnocení odborníků

  • PhDr. I.Poledňák a Z.Mácha v průvodním textu dvojdesky Český jazz 1920-1960 : „ Ellingtonovsky laděný snímek Feelin´ low patří… k nejpozoruhodnějším snímkům naší jazzové historie…“
  • PhDr. L. Dorůžka a PhDr. I. Poledňák v knize Československý jazz : „ Pro orchestr Gramoklubu ovšem napsal Traxler několik pozoruhodných skladeb a aranžmá, např. Roaming in F a hlavně Feelin´ low, které náleží k tomu nejpozoruhodnějšímu, čím se může chlubit náš jazz mezi dvěma válkami.“
  • PhDr. Josef Kotek, Csc v Encyklopedii jazzu a moderní populární hudby : „K sympatickému rysu intelektuální přemýšlivosti a k všestranné vyjadřovací jistotě se u Traxlera vázala jistá tvůrčí noblesa a zároveň lehký opar poetičnosti. To uchránilo kvantitativně širokou Traxlerovu tvorbu před banalitami a vtisklo jí pečeť solidního standardu, nejednou i trvaleji platného nadprůměru.“

Reference

  • Informace zde uveřejněné poskytl osobně Jiří Traxler (2007)
  • Český jazz 1920-1960 (1966)
  • Československý jazz (1967)
  • Encyklopedie jazzu a moderní populární hudby (1990)
  • CD „Hold Jiřímu Traxlerovi“ – přepis origin. gramodesek a záznam slova- vzpomínek J.Traxlera- Kanada/2006 (vydáno 2007)
  • Radka Mayerová (Edmonton) : Svět na Jiřího Traxlera nezapomněl / Časopis Nový domov, Kanada,Toronto/prosinec 2009
Citováno z „http://ww.multimediaexpo.cz/mmecz/index.php/Ji%C5%99%C3%AD_Traxler“