Přejeme Vám krásné svátky a 52 týdnů pohody a štěstí v roce 2025 !
Junkers Ju 88
Z Multimediaexpo.cz
| Junkers Ju 88 | ||
| ||
| Základní charakteristika | ||
|---|---|---|
| Určení | bombardér, noční stíhač, průzkumný letoun | |
| Výrobce | Junkers | |
| Konstruktér | ||
| První let | 21. prosince 1936 | |
| Zařazen | 1939 | |
| Vyřazen | ||
| Výroba | ||
| Vyrobeno | ||
| Varianty | ||
| Uživatel | Luftwaffe | |
Junkers Ju 88 byl německý víceúčelový vojenský letoun, který sloužil od počátku až do konce druhé světové války.
Původně byl navržen jako rychlý střemhlavý bombardér bez obranné výzbroje - to si však nikdo netroufl a stroj dostal obranné kulomety. Nakonec vznikla řada různých variant a letoun se tak stal nejuniverzálnějším ve výzbroji Luftwaffe. Byl to celokovový, obratný středoplošník, který se rychlostí vyrovnal všem tehdejším stíhačkám a mohl si dovolit i akrobacii.
Prototyp Ju 88 V-1 poprvé vzlétl roku 1936 a dosáhl rychlosti okolo 580 km/h, ale při plném zatížení (munice atd.) dosáhl pouze 450 km/h. Tak vznikla verze A-1, sice pomalejší, ale s větší nosností. Následovala verze A-4 s delším křídlem, které zvýšilo nosnost a stroj tak mohl nést další obranné zbraně, z této verze také vycházely další; např. verze Ju 88 S, která se objevila na začátku roku 1944, dostala výkonné motory BMW 801 a tříčlennou posádku s jen jedním obranným kulometem. Pozdější verze S dosahovaly rychlosti až 615 km/h.
Jako průzkumný letoun sloužila verze D (D-0 až D-5) z roku 1940, vybavená až třemi kamerami a přídavnými nádržemi. Roku 1944 je ve výrobě nahradila verze T s hvězdicovými motory. Varianta C byla těžký stíhač, verze R byla skoro stejná, akorát měla hvězdicové motory.
Verze G sloužily převážně jako stíhače noční; tento typ měl zesílené ocasní plochy, vylepšenou pancéřovou ochranu, motory BMW 801, neprosklenou příď a původně nesl šest kanónů ráže 20 mm, ale jejich počet musel být snížen na čtyři, protože při jejich střelbě byla posádka oslňována. Stroje také dostaly radary FuG 220 SN-2, zařízení FuG 227 Flensburg a do výzbroje přišly na konci roku 1943. Jeden stroj však omylem přistál na letišti RAF a britům se tak do rukou dostalo zařízení Flensburg, které bylo naváděno na jejich výstražné radary Monica a ty byly díky tomu odmontovány. Verze G-6, která se objevila v polovině roku 1944, dostala opět motory řadové (Jumo 213A-1) a šikmo vzhůru střílející kanóny (Schräge Musik). Varianta H s prodlouženým trupem měla sloužit jako průzkumná. Některé typy nesly i torpéda.
Poslední verze byla P, vybavená protitankovým kanónem. Zkoušela se i výzbroj plamenomety a raketomety. Dále vznikl typ bez posádky, který byl naložen výbušninami a používán jako naváděná střela, směr určoval stíhací letoun na hřbetě Junkersu. Celkem bylo vyrobeno okolo 15 000 ks; noční stíhače Ju 88 zničily víc spojeneckých nočních bombardérů, než všechny ostatní stíhačky dohromady. Jako další vývojové typy vznikly letouny Ju 188 a Ju 388.
Obsah |
Specifikace (Ju 88 A-4)
Technické údaje
- Osádka: 4
- Rozpětí: 18 m (později 20 m)
- Délka: 14,4 m
- Výška: 4,85 m
- Nosná plocha: 47,8 m²
- Hmotnost prázdného stroje: 8 000 kg
- Maximální vzletová hmotnost: 14 000 kg
- Pohonné jednotky: 2× 12 válcový řadový invertní motor Junkers Jumo 211J
- Výkon pohonné jednotky: 1 340 k
Výkony
- Maximální rychlost: 433 km/h
- Dostup: 8 200 m
- Bojový dolet: 1 790 km
Výzbroj
- až 7 kulometů ráže 7,92 mm
- do 3 000 kg pum
Externí odkazy
- Junkers Ju 88 A, D, H, R, S, T na Palba.cz
- Junkers Ju 88 C, R, G na Palba.cz
|
| Náklady na energie a provoz naší encyklopedie prudce vzrostly. Potřebujeme vaši podporu... Kolik ?? To je na Vás. Náš FIO účet — 2500575897 / 2010 |
|---|
| Informace o článku.
Článek je převzat z Wikipedie, otevřené encyklopedie, do které přispívají dobrovolníci z celého světa. |