Křemenáč březový

Z Multimediaexpo.cz


Křemenáč březový (Leccinum versipelle (Fr. & Hök) Snell) je jedlá houba z čeledi hřibovitých. Andreas Gminder[1] uvádí, že je stejně jako jiné křemenáče, za syrova jedovatý, ostatní autoři zmiňovaní níže v literatuře tuto skutečnost však neuvádějí.

Obsah

Synonyma

Lidové názvy

  • janek (hlavně na moravě)[2]
Mladá plodnice

Vzhled

Makroskopický

Klobouk má křemenáč březový má masitý, široký 5-15 centimetrů, šedý až hnědooranžový, nejdříve polokulovitý s blanitým okrajem přitisknutým na třen, později polštářovitý, hladký, sametový, matný, suchý.

Rourky jsou u třeně vykrojené, z počátku krátké, poté až 2,5 cm dlouhé. Od mládí šedavé, později šedookrové s jemným nafialovšlým nádechem. Jejich ústí jsou šedá, drobná, okrouhlá.

Třeň je 9-13 centimetrů dlouhý a 2-7 centimetrů široký, břichatý, později na bázi obyčejně ztlustělý, kyjovitý, již od mládí na šedavém podkladě význačně tmavě až černě třásnitě šupinatý. Šupiny bývají v dospělosti jakoby sestavené v řadách. Při rozkrojení naspodu živě zelenomodrá.

Dužnina je bělavá a na řezu se zbarvuje do růžovofialova, tuhá, jen v klobouku později houbovitě měkká. Chuť je příjemná, vůně nevýrazná. Dužnina při vaření černá, čemuž lze zabránit když ponoříme nakrájenou houbu do octa nebo citrónové šťávy[3].

Mikroskopický

Výtrusy jsou velké 13-17 x 4-6 μm, vřetenovité, hladké, světle žlutohnědé až hnědé. Výtrusný prach hnědý.

Soubor:Birkenrotkappe, Heidenrotkappe - Koźlarz pomarańczowy, koźlarz pomarańczowożółty - Leccinum versipelle.jpg
Křemenáč březový

Výskyt

Křemenáč březový tvoří mykrohizu s kořeny bříz, tedy ho můžeme najít nejčastěji pod břízami nebo v březových hájích, na půdách suchých i mokrých. S břízou stoupá vysoko do hor a na rašeliništích se vyskytuje i pod břízou trpasičí[4]. Je rozšířen v celém mírném pásmu severní polokoule.

Nejčastější záměny

Velmi podobný je též jedlý, křemenáč osikový, který se liší tmavěji červenohnědým kloboukem, v mládí bělavými, později červenohnědými šupinami na třeni, šedě růžovějící dužninou na řezu a hlavně tím, že roste výhradně pod osikami nebo v jejich blízkosti.

Literatura

Mladá plodnice
  • SMOTLACHA, Miroslav; ERHART, Josef; ERHARTOVÁ, Marie. Houbařský atlas : 180 druhů jedlých a nejjedovatějších hub : 100 osvědčených kuchařských receptů. Brno : Trojan, 1999. ISBN 80-85249-28-6. S. 20.  
  • Josef a Marie Erhartovi: "Houbařský atlas", str. 24. Nakladatelství Finidr, Český Těšín. ISBN 80-86682-18-8
  • Rudolf Novotný, František Kotlaba, Zdeněk Pouzar: "Přehled československých hub", str. 335. Nakladatelství Academia, Praha, 1972.
  • Andreas Gminder, Tanja Böhningová: "Houby", str. 37. Euromedia Group, k.s, Praha, 2009. ISBN 978-80-242-2330-8
  • L. V. Garibovová, M. Svrček, J. Baier: "Houby poznáváme, sbíráme, upravujeme", str 152. Lidové nakladetství, Praha, 1985
  • František Kotlaba, František Procházka: "Naše houby", str. 304. Nakladatelství Albatros, Praha, 1982

Reference

  1. ↑ Andreas Gminder, Tanja Böhningová: "Houby", str. 27. Euromedia Group, k.s, Praha, 2009. ISBN 978-80-242-2330-8
  2. ↑ František Kotlaba, František Procházka: "Naše houby", str. 304. Nakladatelství Albatros, Praha, 1982
  3. ↑ Andreas Gminder, Tanja Böhningová: "Houby", str. 27. Euromedia Group, k.s, Praha, 2009. ISBN 978-80-242-2330-8
  4. ↑ L. V. Garibovová, M. Svrček, J. Baier: "Houby poznáváme, sbíráme, upravujeme", str 152. Lidové nakladetství, Praha, 1985

Externí odkazy


Commons nabízí fotografie, obrázky a videa k tématu
Leccinum versipelle
Citováno z „http://ww.multimediaexpo.cz/mmecz/index.php/K%C5%99emen%C3%A1%C4%8D_b%C5%99ezov%C3%BD“